EEC 2025: Krize železniční dopravy jako společná výzva pro Česko a Polsko

Železniční nákladní doprava v Evropě zažívá těžké časy – vysoké náklady, klesající poptávka a konkurence silnic. Na panelové diskusi zazněl silný apel na spolupráci mezi Českem a Polskem. Renesance železnice je možná, ale vyžaduje politickou vůli a systémové změny v celé EU.

Panelová diskuse na Evropském ekonomickém kongresu (EEC) v Katowicích s názvem „Nákladní doprava v Evropě: sektor a trh“ přivítala zástupce železniční, silniční i letecké nákladní dopravy. Redakce RAILTARGET přináší exkluzivní reportáž zaměřenou především na železniční sektor, o němž hovořili ředitel polského národního železničního dopravce PKP Alan Beroud a předseda dopravní sekce Hospodářské komory České republiky Jan Sechter. Došlo i na téma intermodální dopravy, o které mluvil prezident správní rady společnosti Laude Smart Intermodal SA Marcin Witczak.

Sechter: Česko a Polsko musí držet spolu

Alan Beroud ve své úvodní řeči upozornil především na aktuální výzvy, jimž polský železniční nákladní sektor čelí. Ředitel PKP mimo jiné zmínil snižující se poptávku po přepravě uhlí vzhledem k postupné dekarbonizaci v rámci EU, ale i zvyšující se provozní náklady: „30 % našich nákladů jde na účty za elektrickou energii, která neustále roste; od roku 2022 vzrostly náklady na MWh trojnásobně z 200 PLN na 600 PLN,“ uvedl Beroud. V přepočtu se jedná o nárůst z přibližně 1170 na 3500 Kč.

Beroud dodal, že krize nákladní železniční dopravy se netýká jen Polska, ale jde o problém celé Evropy. Následky této krize lze pozorovat například v Německu (DB Cargo), Francii (Fret SNCF) a koneckonců i v České republice (ČD Cargo). To potvrdil i Jan Sechter, který uvedl, že situace v rámci nákladní železniční dopravy je u nás téměř identická jako v Polsku. V této souvislosti zmínil národního dopravce ČD Cargo, který v roce 2024 přepravil 6 tun uhlí oproti 11 tunám v roce 2024. Sechter tuto skutečnost přisoudil chybně nastavenému systému dekarbonizace a zdůraznil nutnost vzájemné spolupráce Polska a České republiky při prosazování změn na evropské úrovni. 

Silniční doprava roste na úkor železnice

Dalším z problémů, kterým PKP podle Berouda čelí, je přesun nákladní dopravy z železnice na silnici. „Silniční doprava má plný přístup k bankovním investicím, jelikož banky upřednostňují krátkodobá či střednědobá řešení. Většina logistických společností se raději spoléhá na silniční nákladní dopravu, protože je oproti železnici rychlejší a předvídatelnější,“ řekl Beroud a dodal, že by železničnímu sektoru prospěla efektivnější legislativa a méně regulací, aby byly zajištěny rovné příležitosti v rámci trhu.

Sechter navrhl jako jedno z možných řešení finančních potíží tzv. zpětný leasing (back leasing). Pomocí této metody by PKP prodala část svých kolejových vozidel a za jejich využívání dále platila měsíční splátky. To by polskému dopravci přineslo okamžitou hotovost na případné dluhy či další investice. Na tento návrh však polská strana nereagovala. Vzhledem k tomu, že PKP je národní dopravce, znamenalo by to náročnější proces schvalování oproti čistě soukromým společnostem.

Intermodální doprava a renesance železnice

Během diskuse došlo i na téma intermodální dopravy: „Podle našeho pohledu musí být železniční infrastruktura zachována, jelikož souvisí také s intermodální dopravou,“ uvedl Sechter. Na tuto myšlenku navázal Witczak, který s vyjádřeními Berouda i Sechtera souhlasí: „Chceme se vrátit k železnici. Renesance železniční dopravy je možná, ale bude složitá, vzhledem k vysoké byrokratizaci Evropy,“ řekl Witczak. Zároveň s tím vyzval k rozšiřování povědomí o intermodální dopravě: „Lidé často říkají, že intermodální doprava není nic pro ně, ale přitom nevědí, jak ten systém funguje.“

Diskutující se shodli, že železniční nákladní doprava ve střední Evropě, včetně Polska, čelí problémům s nedostatečnou kapacitou tratí, nízkou interoperabilitou a pomalou výstavbou TEN-T sítě. EU klade důraz na bezemisní přepravu, což zvyšuje význam železnice, avšak pokrok brzdí chybějící investice a neefektivní implementace projektů. I přes složitou situaci panoval mezi diskutujícími optimismus: renesance železnice je možná, pokud se podaří sladit evropské priority s reálnými potřebami dopravců a tržního prostředí.