Big Boy: Parní gigant těžší než kolona tanků. Největší svého druhu na světě

Byl dražší než dům, těžší než tanková kolona a rychlejší než většina dnešních náklaďáků. Byl obří, hlučný a nekompromisní. Big Boy – legendární parní lokomotiva je považován za největší parní lokomotivu na světě, a i po desetiletích od svého vzniku si udržuje primát ve velikosti.

Lokomotivy řady Big Boy byly vyráběny v letech 1941-1944 v lokomotivce ALCO pro americkou společnost Union Pacific. Celkem bylo vyrobeno 25 kusů ve dvou sériích. Každá lokomotiva vážila ohromujících 548,2 tun, dosahovala výšky 5 metrů a délky 40,4 metru. Každá stála 265 tisíc dolarů, dnešních cca 4,5 milionu dolarů.

Big Boy: Rychlost a provozní realita

Zajímavostí také je, že mašiny byly navržené na maximální rychlost 130 km/h. Ovšem nikdy se nepočítalo s tím, že by nákladní vlak této rychlosti dosahoval. Při testu naměřili 116 km/h, přičemž v reálném provozu se pohybovala rychlostí 80 km/h. 

Tyto lokomotivy byly především určeny k tažení těžkých nákladních vlaků přes skalnaté hory, protože byly schopny unést extrémní náklad, například 4000 tun na 90 km dlouhém stoupání. Přechod na motorovou trakci vyžadoval nahrazení až pěti běžných lokomotiv jedním Big Boyem.  Provoz těchto lokomotiv skončil v roce 1959 a zbývající exempláře se staly muzejními exponáty. Dodnes se dochovalo pouze osm kusů.

Big Boy: Historické souvislosti 

Připomeňme si historický kontext. Tehdejším prezidentem UP byl William Jeffers a viceprezidentem Otto Jabelmann. Big Boy vděčí za svůj vznik právě těmto lidem.  Cílem bylo vytvořit lokomotivu, která byla zvládla utáhnout více než tři tisíce tun těžký nákladní vlak. A jak také víme, válka byla naspadnutí a Američané zvyšovali produkci válečného materiálu. 

Big Boy: Konstrukce a technické řešení

Konstruktéři rychle spočítali, že pro náklad o takové hmotnosti by byla zapotřebí lokomotivy o tažné síle minimálně 600 kN. „Aby splnili Jeffersovy požadavky a vzali v úvahu i délku mašiny a průjezdnost oblouky, shodli se nakonec na tom, že by mělo jít o článkovou lokomotivu (s děleným pojezdem) se dvěma sadami hnacích náprav. Vyšlo z toho uspořádání pojezdu 4-8-8-4," konstatuje autor a železniční nadšenec na webu Radiodixie.cz s tím, že právě díky tomu byla mašina schopna zvládat ostré oblouky. 

Předchůdce Challenger a inspirace

Co umožnilo tak rychlý přechod od návrhu k výrobě? Pravda je taková, že konstruktéři měli z čeho vyjít. V roce 1936 UP totiž představila nové výkonné lokomotivy „Challenger“ s pojezdem 4-6-6-4, které navrhl Artur H. Fetter. Jinými slovy stačilo zdokonalit to, co se už osvědčilo v praxi a využít dřívější poznatky. 

Zajímavostí také je samotná přezdívka, ke které došlo vlastně náhodou. „Během výroby jakýsi dělník načmáral křídou na dýmnici první lokomotivy „Big Boy“ („Velký chlapec“). Přezdívka už mašině zůstala, i když se říká, že UP původně chtěla lokomotivu pojmenovat „Wasatch“, popisuje autor. 

Vypusťte Big Boye: První nasazení do provozu 

První lokomotiva tak opustila brány ALCO v září 1941 a ten samý měsíc byla poprvé roztopena, zapřažena a mohla vyrazit na svoji první cestu. Big Boy je často označován za největší a nejsilnější, prý v celkových rozměrech neměl konkurenci. Jak jsme již zmínili, když páru vystřídala motorová trakce, za Big Boye bylo odpovídající náhradou až pět motorových lokomotiv. Někteří kritici by mohli namítnout, že již dříve existovaly konstrukce s větší tažnou silou, například Mallet. 

V roce 2019 společnost Union Pacific znovu spustila provoz lokomotivy číslo 4014, která prošla dlouhým procesem renovace. Po více než šesti letech práce byl tento majestátní stroj opět připraven vyjet na koleje a připomínat nám slavnou éru parních lokomotiv.

Zdroj: Steam Locomotive; Big Boy;