foto: Archiv/Od stávky železničářů uběhlo 25 let. Její následky jsou patrné dodnes
V devadesátých letech vykazovala vláda ohledně strategie na železnici absolutní nerozhodnost. A právě v tomto období proběhla největší stávka v historii České republiky, stávka železničářů. Jakým způsobem dodnes ovlivňuje železniční dopravu pětadvacet let stará událost?
Psal se 4. únor roku 1997, kdy vypukla první a doposud nejdelší stávka železničářů v novodobé historii České republiky. Za její organizací stálo Odborové sdružení železničářů, které požadovalo několik zásadních změn. Odvolání vedení Českých drah, zastavení nesystémových kroků na železnici, či závazek vlády předložit koncepci dopravní politiky. Ke stávce se připojila asi polovina zaměstnanců drah.
„Jsem přesvědčen, že kdybychom se té akce nedopustili, tak už dnes polovina železničních tratí neexistuje,“ tvrdí Jaromír Dušek, bývalý předseda Odborového sdružení železničářů.
Několikrát prodlužovaná stávka skončila až čtvrtým dnem, tedy 8. února. Za koncem stála kompromisní dohoda mezi odboráři, vedením Českých drah a vládou premiéra Václava Klause, který považoval stávku železničářů za politicky motivovanou.
Následky stávky sklízí železničáři dodnes poklesem železniční nákladní dopravy, který se nikdy nepovedlo zvrátit. Přestože stát slibuje omezení kamionové dopravy, setkáváme se s opačnou realitou a nárůstem kamionů na silnicích.
„Když se důvěra jednou ztratí, tak se potom těžko navrací zpět. Tehdejší vedení, nebo možná i odbory nevěřily tomu, že by v takové míře bylo možné, aby jednotlivé fabriky nebo obchodní společnosti přešly ze železnice na silnici. Nicméně to se stalo,“ zavzpomínal v reportáži České televize Oldřich Sládek, výkonný ředitel sdružení železničních nákladních dopravců ŽESNAD.cz.