foto: Památník koncentračního tábora Flossenbürg/Protektorátní železnice, transport smrti
Padesátitunový kolos visí ve vzduchu, Přerov řídí provoz na křižovatce impéria a ženské čety čistí vagony mezi jízdami. Nejen tak vypadala železnice za protektorátu – v záběrech, které skoro nikdo neviděl.
Nyní nás zaujalo téma protektorátní železnice. I v této těžké době jezdili lidé do práce a do škol – navzdory omezení provozu ve prospěch německé armády, náletům, neustálým sabotážím. Lidé si prostě museli zvyknout a snažili se překonat težké a nebezpečné časy.
Dobový dokument Hledání ztraceného času, který pro Českou televizi vytvořil Archivní žurnál, obsahuje snímky z českého zvukového týdeníku Aktualita, zaměřené na protektorátní železnici. V dokumentu lze vidět provoz na tehdejších českomoravských drahách z různých úhlů pohledu. Z dobových komentářů slyšíme, jak velký význam byl tehdy železniční dopravě přikládán.
Psali jsme
Masivní, hlučná a spolehlivá. Oranžový kolos T 678.0 měl být chloubou socialistických kolejí, jenže přišla zrada z Moskvy. Výrobu stopla dohoda,…
Výstavní kolos vážil 100 tun. Lokomotiva se vznášela dva metry nad zemí
V dokumentu je hned v úvodu zachycena událost z podzimu 1940, ve které se parní lokomotiva řady 4860 objevuje v poněkud nezvyklé situaci. Největší rychlíková lokomotiva českomoravských drah, těžká 100 tun, byla dopravena z kolejové vlečky na staré výstaviště. Tam byla umístěna na dopravní výstavu, která se konala v rámci podzimního pražského veletrhu. Lokomotiva byla elektrickými jeřáby vyzvednuta do výše dvou metrů a usazena na obrovský podvalník. Ten byl chloubou německé dopravní techniky. „Je schopen převážet nejtěžší lodě, vagony a kvádry. Důmyslná přeprava lokomotivy, abychom tak řekli ‚po suchu‘ trvala téměř dva dny. Podvalník se při ní dokonale odsvědčil,“ zaznívá v dobovém komentáři.
Českomoravské dráhy i v době protektorátu se všemi prostředky snažily zvyšovat pohodlí a bezpečnost cestujících a zároveň zlepšovat úspornost provozu. V dokumentu vidíme i část, jak operatér byl hostem v měřícím voze Českomoravských drah, kde se zkoušela výkonnost lokomotivy připnuté k dálkovému rychlíku. Nejrůznější měřící přístroje zaznamenávají dráhu, čas a rychlost. Zkoušející je s strojvedoucím telefonicky spojený. Z těchto údajů se stanovila výkonnost stroje při dané spotřebě uhlí. Vidíme, jak se tehdy zkoušely osobní vozy.
Každý vůz se počítá
V reportáži také nechybí část týkající se přepravy. Ministerstvo dopravy a techniky v té době pořádalo akci s názvem „Na každém voze záleží“. Podstatou tohoto sdělení je, že každý železniční vůz je určen k přepravě důležitých hospodářských výrobků, které jsou nezbytné pro výživu obyvatelstva, průmyslovou výrobu nebo jiné druhy práce. „Vůz, který přivezl zboží se musel hned vyložit a uvolnit pro další práci. Hodně kvapných rukou vykládá zboží, které pečlivě ukládají do skladišť. Moderní stroje postupně zrychlují vykládání a nakládání zboží, které se pak do skladišť dopravuje elektrickými vozíky. Každá firma si musí odvést své zásilky neprodleně po oznámení,“ zaznívá v dobovém kontextu s tím, že jen tím, že každý bude dodržovat pracovní plán se uvolní vozy, které se budou moci znovu zapojit do zásobovacího systému.
Psali jsme
Na papíře to dávalo smysl: mazut místo uhlí, méně práce, větší výkon. Realita ale přinesla výbuchy, smrt a nebezpečí, které sovětští konstruktéři…
Přerov: Mozek železniční říše protektorátní železnice
Z tehdejších černobílých záběrů se přenášíme i k nádraží. Moderní nádraží je složitý a vysoce přesně pracující organismus. „Podíváme se na největší nádraží v protektorátu, kterým bylo nádraží v Přerově. Projíždí tu denně 250 vlaků, je tam více než 100 kilometrů kolejí. Stovky zaměstnanců se stará o bezpečnost cestujících a zboží,“ slyšíme na pozadí černobílých snímků.
Přerov, kde se křižuje doprava ze západu na východ a tratěmi ze severu na jih, je řízen elektricky. Zde bylo zřízeno první elektrické zařízení na pevnině, které se neustále zdokonalovalo. Vidíme i jak se ovládaly výhybky, tedy z ústředny. Je tak více než zřetelné, nejen na příkladu nádraží Přerova, že válka klade na železnici největší poslání. Železničáři plní ve dne v noci odpovědný úkol.
Protektorátní železnice: Tvorba jízdních řádů byla alchymie
Aby vlaky jezdily pravidelně a bezpečně, musí být celá železniční doprava spjata jízdními řády. To samozřejmě dnes není nic nového. Ale tehdy to vypadalo poněkud dramaticky. Jejich sestavení nebylo v té době vůbec snadné. Málokdo ví, že se začínalo pravítkem a tužkou. „Do grafické sítě, jejíž vodorovná osa znázorňuje trasy a svislá pak stanice, se zakreslují různě silné čáry. Nejprve nejsilnějšími čarami rychlíky, protože jezdí velkou rychlostí a zřídka zastavují. Po stanovení polohy rychlíků a spěšných vlaků nutno dodat síť osobních a nákladních vlaků,“ popisuje autor za vizuálního doprovodu z období protektorátní železnice.
Tato tajemná spleť přímek zobrazuje všem zasvěceným veškerou dopravu na příslušné trati. Udává, kde vlaky zastavují, křižují, všechny přípoje a jiné podrobnosti. Nakreslené jízdní řády jsou určené jen pro vnitřní služební potřebu. Z nich se stanovují všechny ostatní. Uspořádat vlaky na trati tak, aby si nepřekáželi, je úkolem odborníků, kteří musí znát nejen techniku zpracování jízdních řádů, ale také technicky ovládat vybavení trati. A nakonec je jízdní řád kompromisem mezi možnostmi železnice a potřebami těch, kterým dráha slouží. Zajímavostí také je, že po každé jízdě zajela vlaková souprava na odstavnou kolej a ženy spěchaly, aby mohly vyčistit železniční vagony.
Na závěr slyšíme, že tento snímek o žalostném stavu protektorátních železnic se objevil v posledním filmovém týdeníku na začátku května 1945. Téměř nikdo ho prý neviděl, protože druhého dne vypukla revoluce a biografy dočasně skončily. Nicméně o protektorátním režimu, válce a sabotážích v dokumentu ani slovo.
Téma protektorátní železnice je samozřejmě ale mnohem širší a zahrnuje nejen fungování železnic během okupace, ale také zásadní změny v organizaci dopravy, přejmenování stanic, přísnou německou kontrolu, válečné nasazení vlaků, povinné předání vozidel Německým říšským drahám i tragické transporty Židů na smrt. Opomenout nelze ani vliv válečné výroby na vozový park, represivní opatření vůči židovským zaměstnancům a propagandistické kampaně zaměřené na maximalizaci využití železniční dopravy pro válečné účely. Do podrobnějšího rozboru těchto i dalších témat se však pustíme zase někdy jindy.
Zdroj: pořad Hledání ztraceného času; Železničář