foto: Dennis Jarvis / Flickr/Příjezdová železniční brána do Osvětimi
Největší zločin historie lidstva, Holokaust, mohl být proveden jen díky evropské železniční síti, jež dopravovala miliony lidí do vyhlazovacích táborů. Celý hrůzný plán ovšem přispěl k porážce nacismu.
Anšlus Rakouska v roce 1938 fakticky odstartoval proces nacistické snahy o celoevropské vyhlazení Źidů. Němci získali moc nad rakouskými Židy, později českými, následně polskými a tak dále. Třetí říše zpočátku neměla jasno, co s Židy udělá. Existovaly plány o jejich vysídlení na Madagaskar. S rostoucí velikostí nacistického státu vzrůstal i problém, co s perzekuovanými Židy dělat. Například situace v polských ghettech byla naprosto kritická kvůli obrovskému množství lidí na malém místě.
Stejné problémy ovšem nacisté řešili i ve Francii, Belgii nebo Nizozemí. Od začátku se snažili koncentrovat židovské obyvatelstvo do předem určených míst. V Polsku to bylo například velmi známé Varšavské ghetto. Na západě postupně docházelo ke stále větším přesunům po železnici a tamní Źidé byli transportováni do táborů na východě. Rozhodnutí přinesl leden 1942. Na Hitlerův rozkaz se pod vedením Reinharda Heydricha konala ve Wansee konference o definitivním řešení židovské otázky.
Byla krátká, o výsledku bylo předem rozhodnuto a šlo jen o kooperaci jednotlivých složek Třetí říše při vyhlazení židovského národa. Existuje jediný stenografický záznam, je naprosto otřesný. Klíčovou roli měla hrát železnice a počítalo se až s 30 miliony zavražděnými Židy. Celý plán holokaustu se ovšem shodou okolností přikryl se zásadní porážkou nacistů v bitvě u Moskvy. To nakonec ve svých důsledcích přineslo přispění k Hitlerově porážce.
Podmínky transportů po železnici byly naprosto otřesné. Židé, kteří dostali rozkaz dostavit se k transportu měli přesně určené množství věcí, jež si s sebou mohli vzít. Ty jim byly na nádraží odebrány s tím, že jim na místě určení budou vráceny. Většina obětí ještě v těch chvílích věřila, že jede za prací a jen na jiné místo. Svůj majetek bez potíží odevzdala. Ten byl pochopitelně většinou hned na nádraží rozebrán jinými vězni k tomu určenými a byl buď rozkraden nebo použit pro financování války. Koneckonců Třetí říše byla dost dlouho dobu financována z majetku, jenž byl Židům a jiným obětem zabaven.
Následoval většinou nástup do vagónů pro dobytek. Lidé tam byli namačkáni takovým způsobem, že mohli jen stát. Jediné vybavení byl kbelík na vykonávání potřeby. První kolo likvidace jakékoliv lidské důstojnosti začalo. Občas si to oběti zorganizovali tak, že vyčlenily alespoň trochu volného místa, kde si mohly na chvíli sednout. Pochopitelně se přitom střídaly. Transport trval někdy několik dní. Bez vody, bez jídla. V zimě lidé mrzli, v létě umírali horkem. V průběhu cesty většina pochopila, že jede na smrt. Mrtví se vyndávali až na místě určení.
Holokaust měl naprostou prioritu. Hitler byl posedlý vyhlazením židovské rasy a zasahoval úplně do všeho. Transporty obrovského množství lidí po železnici se postupem času, se zhoršující se situací na východní frontě, dostávaly do konfliktu s transporty vojenskými. Němci potřebovali z dobytých území dopravovat na frontu techniku a jednotky. Zpět potřebovali dostat těžce zraněné vojáky, kteří jeli na léčení do vlasti, redislokované jednotky nebo dovolenkáře. Na železnici panoval obrovský chaos.
Velmi často se stávalo, že byl upřednostněn vojenský transport a vězňům se prodlužovalo nekonečné utrpení ve vagonech. Postupně navíc Německu docházela pracovní síla a byla nahrazována právě mj. vězni koncentračních táborů, kteří byli opět transportováni, po železnici. Chaos se ještě zvětšil s počátkem masivních spojeneckých náletů, které započaly v roce 1943. Cílem byla i nádraží a důležité železniční uzly. Aby toho nebylo málo, rostla i partyzánská činnost. V roce 1943 byl jen v Bělorusku, kde bylo mimochodem spáleno i s obyvateli na tři tisíce vesnic, jeden milion partyzánů. Ti byli primárně zaměřeni mj. na žlezniční dopravu. Transporty vězňů ovšem neklesaly. Nacisté v roce 1944 obsadili horthyovské Maďarsko, které doposud odmítalo Židy Němcům vydávat. Takže v době, kdy už byla válka rozhodnutá, byl do Osvětimi po železnici dopraven téměř milion maďarských Židů ke zplynování.
Paradoxem bylo, že celý proces přispěl k porážce Německa. Chaos na železnicích a jejich přetížení byly natolik zásadní, že znemožňovaly plynulý přísun posil pro Wehrmacht nakonec na tři fronty. Východní, západní a italskou. Ztráty, které Němci kvůli tomuto problému utrpěly, se prakticky nedají vyčíslit a je jednoznačné, že největší zločin historie lidstva nakonec paradoxně přispěl k porážce jeho pachatelů.
Zdroj: Holocasust Encyclopedia