Duní jako tank, vypadá jako Pomeranč. Lokomotiva, které zlomila vaz politika

Masivní, hlučná a spolehlivá. Oranžový kolos T 678.0 měl být chloubou socialistických kolejí, jenže přišla zrada z Moskvy. Výrobu stopla dohoda, která nahrála Sergejovi.

Pomeranč: Oranžový symbol socialistických kolejí

Lokomotiva řady T 678.0, přezdívaná „Pomeranč“, je jedním z nejvýraznějších symbolů železniční dopravy socialistické éry. Byla považována za technologicky vyspělou a spolehlivou, přičemž byla ideální pro náročné kopcovité tratě a těžký nákladní provoz. Ačkoli byla na svou dobu vynikající, výroba těchto robustních strojů byla nečekaně zastavena. Tento krok měl nejen technické, ale i politické pozadí.

Zrada jménem specializační dohoda RVHP

Nejprve se pojďme podívat na to politické pozadí. Postupně se jich vyrobilo více než 60. Na svou dobu byly na dobré úrovni, ale k pokračování výroby už nedošlo. „Další série, která se objednala, se už nerealizovala. Mezitím byla podepsána specializační dohoda,“ uvedl v dokumentu ČT Rostislav Kolmačka, publicista a pozastavil se u specializační dohody. Ta znamenala rozdělení výroby mezi státy RVHP. „Nejvýkonnější lokomotiva jako konkurence sovětské produkce, a tak byla jejich výroba zastavena,“ popisuje tehdejší události.

„Specializační dohoda RVHP v roce 1963 zastihla výrobu Pomerančů, uvádí se, že právě proto byla výroba Pomerančů zastavena,“ řekl doslova. „Když se na to díváme pohledem tehdejší doby, tedy socialistické velkovýroby, tak bylo logické, aby lokomotivy vyráběl jeden výrobce. To je jeden z možných úhlů pohledu,“ dodává. Otázkou ale je, co na to domácí výroba. „Háček byl v tom, že to blokovalo i konstrukci vlastních lokomotiv. Lokomotivka v podstatě naplno vyráběla do Ruska. Počty lokomotiv, které se produkovaly pro domácí výrobu, byly minimální a nepostačovaly,“ vzpomíná Bohumil Skála, konstruktér lokomotiv ČDK Praha. 

Na scénu přišel Sergej: Levnější, jednodušší 

Místo Pomerančů, které se přestaly vyrábět, se začaly dovážet tzv. Sergeje, které byly srovnatelné koncepce jako Pomeranče, ale konstrukce byla trochu jiná, jednodušší. Zásadní změnou bylo, že u Sergejů byl použit dvoudobý naftový motor, konstatoval Jiří Pohl, konstruktér lokomotivy ČKD Praha.

Sergej je známý pro jeho sílu a spolehlivost. Poradil si i s tím nejtěžším nákladem a s jeho službami počítala i sovětská armáda. Oblibě se těšil především díky velké nutnosti dovozu uhlí.  Jednalo se o lokomotivu, kterou by dokázal řídit každý voják v případě další války. Sergej byl vyráběn ve dvou typech. Nesl také označení jako Buben tajgy, které si zasloužil kvůli hlasitému dunivému zvuku.

Pomeranč: Univerzální těžká lokomotiva 

A teď zpět trochu k technikáliím Pomeranče. Lokomotiva řady T678.0 je šestinápravovou skříňovou motorovou lokomotivou se dvěma čelními kabinami obsluhy. Jak již zaznělo, lokomotivy vyráběla ČKD. Jednalo se o univerzální těžkou lokomotivu, která se používala jak pro nákladní, tak osobní vlaky. Nejčastěji ale tahala těžké náklady v náročných traťových podmínkách – ideální pro kopcovité a méně elektrifikované tratě.

Proč se jí přezdívá Pomeranč jsme si už řekli. Původní nátěr lokomotiv byl jednoduchý, ale také elegantní a výstražný. Většina skříně lokomotivy byla oranžová, horní část kabin, hlavní rám a střecha byly krémové. Otázkou zůstává, proč takový kult. Odpověď je jednoduchá. Je to jedna z nejvýraznějších lokomotiv socialistické éry – masivní, hlučná, spolehlivá, s nezaměnitelným designem. A byla i exportní hvězdou. Charakteristický byl také její hluboký a silný zvuk motoru lokomotivy, který připomíná dunění těžké techniky. Mezi železničáři se často ujalo označení, duní jako tank. 

Ale když jsme u přezdívek, připomeňme si zde i další originální, s kterými se můžeme v železničním prostředí potkat. Máme zde také  Karkulku, Prasátko, Hruvínka, Banány, Bardotku, Ušatou ale také Hašišbednu. 

 Zdroj:  dokument ČT; Dany vlaky TV