foto: Wikimedia commons/Public Records Office Victoria/CC0 1.0 UNIVERSAL /Harold Winthrop Clapp
Harold Clapp, kluk z Melbourne, se stal ikonou australské železnice. Jeho cesta od nenápadného mládí až po revoluční změny ve Viktoriánských drahách ukazuje, jak jeden člověk dokáže proměnit celý průmysl.
Nevýrazné mládí
Je květen roku 1875 a my se nacházíme v St. Kilda, předměstí australského města Melbourne. Právě zde se narodí významnému provozovateli autobusové dopravy Francisu Clappovi a jeho manželce Isabelle Pinnockové chlapec, který dostane jméno Harold. Austrálie je v této době stále součástí pozvolna se rozpadajícího britského impéria. To má pro Austrálii řadu výhod i nevýhod. Mimo jiné se sem poměrně rychle dostane parní stroj a s ním související přerod agrární ekonomiky na industriální. Od Spojeného království se Austrálie oddělí již zanedlouho, konkrétně v roce 1901.
My se vraťme zpět za Haroldem, který úspěšně vystudoval gymnázium v Brightonu a nyní se učí u společnosti Austral Otis Engineering Co., kde bude následně i pracovat. Změna nastává roku 1900, Haroldovi je 25 let a vydává se nabrat zkušenosti do ciziny, konkrétně do USA. Ve Spojených státech vystřídá mnoho zaměstnavatelů a nabere nespočet zkušeností. V roce 1906 si bere za manželku Gertrudu Vivienovou, se kterou se roku 1908 přestěhuje do města Columbus ve státě Ohio. Zde bude pracovat pro společnost Southern Pacific Railroad. Právě zde se mu bude extrémně dařit a dotáhne to až na pozici viceprezidenta společnosti.
Psali jsme
William Van Horne, rodilý Američan, stal se významnou osobností v kanadském železničním průmyslu. Jeho život byl zasvěcen stavbě transkontinentálních…
Životní zlom
Změna přijde až roku 1920 v Haroldových 45 letech. Australský premiér Harry Lawson totiž jmenuje Harolda předsedou komisařů státem vlastněné společnosti Viktoriánské dráhy, provozující většinu železničních spojů na území australského státu Victoria. Lawson jej jmenuje na doporučení bývalého předsedy sira Thomase Jamese Taita, který se s Haroldem seznámil ještě před jeho odchodem do Spojených států. Harold ví, že taková nabídka se neodmítá, a tak nemůže než souhlasit, vrátí se zpět do rodné Austrálie a s ročním platem 5 000 liber se stane nejlépe placeným státním úředníkem v Austrálii své doby.
Jakmile se Harold ujme moci, vyhlásí rozsáhlé reformy. Budou stavěny větší a výkonnější lokomotivy, celkově se zlepší a zefektivní jízdní řády a zkrátí jízdní doby, což povede ke zlepšení služeb nabízených Viktoriánskými dráhami. Harold bude mít velmi blízký vztah se svými podřízenými, pro něž se bude snažit zajistit co možná nejlepší pracovní podmínky. Jménem bude znát tisíce zaměstnanců železnice. Na druhé straně bude mít na své podřízené značné nároky. Štěstí bude mít i na nadřízené. Haroldovu éru ve službách Viktoriánské železnice budou symbolizovat jeho vlastní slova: „Železnice je z devadesáti pěti procent člověk a z pěti procent železo.“
Roku 1934 se Harold vydává na inspekční cestu po Evropě a Severní Americe. Cíl je jasný: zjistit a pochopit trendy, kterými se železnice bude v budoucnosti ubírat. Právě tato cesta utvrdí Harolda v jeho novém plánovém projektu. Tím je modernizace linky Sydney Limited na plně ocelový klimatizovaný vysokorychlostní expresní vlak Spirit of Progress.
Harold nebude váhat do svého vrcholného projektu investovat výrazné finanční prostředky. K tomu jej povedou ryze pragmatické důvody. Letecká doprava je totiž teprve v plenkách a vlak je jediné v úvahu připadající spojení mezi městy Sydney, Melbourrne a Albury. Od rychlého spojení si slibuje nejen finanční zisk, ale i zvýšení reputace Viktoriánských drah napříč celým státem.
Válka volá
Roku 1939 bude završena Haroldova úspěšná epocha v čele Viktoriánských drah. Kvůli blížící se světové válce je Harold přesunut na místo generálního ředitele oddělení letecké konstrukce ministerstva zásobování a rozvoje Commonwealthu, kde má dohlížet na stavbu bombardérů Bristol Beaufort v Austrálii. V březnu následujícího roku se stane předsedou nové Komise pro výrobu letadel. U letadel vydrží do roku 1942 a vyslouží si jmenování rytířem za své celoživotní dílo.
Právě v roce 1942 je jmenován generálním ředitelem pozemní dopravy, aby koordinoval silniční a železniční dopravu Commonwealthu a jednotlivých států. V roce 1944 je požádán o vypracování zprávy o standardizaci rozchodu kolejí v Austrálii. Tento požadavek je způsoben čerstvou válečnou zkušeností země. Druhá světová válka, která generovala značně zvýšenou železniční dopravu kvůli přepravě lidí, munice a zásob po celé zemi, odhalila neefektivitu národního železničního systému postaveného na několika různých rozchodech. Několikanásobné přerušení rozchodu po celé zemi mezi úzkým rozchodem 1 067 mm, standardním rozchodem 1 435 mm a širokým rozchodem 1 600 mm ohrožovalo schopnost železnic podporovat válečné úsilí a vyžadovalo až 1 600 mužů na různých přerušeních rozchodu, kteří překládali náklad z jednoho vlaku na druhý.
_of_the_1945_Clapp_Report_proposals_for_standardisation_of_Australias_railways.png "Haroldův návrh na standardizaci rozchodů v Austrálii")
V září 1951 se Harold rozhodne ze zdravotních důvodů odstoupit ze všech svých funkcí, ale i nadále bude působit jako poradce ministerstva plavby a dopravy. Mnoho času mu již ale nezbývá. Harold umírá dne 21. října 1952 v nemocnici a zanechá po sobě manželku, 2 syny a dceru. Hold mu po smrti vzdává mnoho lidí, včetně australského premiéra Roberta Menziese. Novinář C. R. Bradish jej popíše jako „pozoruhodného muže, který měl dostatek síly a představivosti, aby Viktoriánským drahám zajistil pověst, jakou nikdy předtím nepoznaly.“
Zdroj: Australian Dictionary of Biography