foto: Wikimedia commons/ Eva K./ CC BY-SA 2.5/Lokomotiva DRG Class 01
Richard Felix Paul Wagner je mužem, který se významně podílel na směřování německé železnice v první polovině 20. století. Svým pragmatismem byl pro ni někdy přínosem, jindy brzdou. Proč tomu tak bylo, vám prozradí nový díl seriálu Železniční velikáni.
Mladý železničář
Je srpen roku 1882 a my se nacházíme v Berlíně, hlavním městě nedávno založeného Německého císařství. Tento nový stát na mapě Evropy, který vznikl postupným spojováním mnoha německy mluvících států, zažívá takřka ihned od svého vzniku nevídaný „boom.“ Za ten vděčí především svému otci zakladateli Ottu von Bismarckovi, prvnímu německému kancléři, který svou tvrdou politikou vede svůj stát kupředu.
My se ale vraťme zpět do Berlína. Paul se svým způsobem pro dopravu narodí. Jeho otcem je významný britský dopravní podnikatel. Sám Richard se rozhodne jít v otcových šlépějích, a tak je jen pramalým překvapením, když po úspěšném složení maturity nastoupí na berlínskou Technickou univerzitu. Školu úspěšně dokončuje roku 1906. Po krátké stáži u státních drah se rozhodne nabrat další zkušenosti v cizině.
Za studiem se vydá postupně do Velké Británie a Spojených států amerických. Následovat budou roky, během nichž vystřídá mnohá zaměstnání, jejichž společným jmenovatelem bude zpravidla železnice. Slibně rozběhnutou kariéru mladého Richarda přeruší 1. světová válka. Té se bude účastnit jakožto člen polní železniční služby. Po konci války se vrátí zpět do zbídačené vlasti. Německo bude po prohrané válce zažívat velmi krutá léta, jejichž vyústěním bude vzestup radikálních nálad v zemi. Stát bude balancovat na hranici krachu a nebude schopen splácet nesmyslně vysoké reparace. Důsledkem bude vysoká inflace, která dosáhne takové míry, že pro Němce bude levnější si vytapetovat pokoj bankovkami, než je utrácet za tapety. Logickým vyústěním situace bude bohužel hledání viníků a nástup nacismu.
Strmý růst
Sám Richard se ale na rozdíl od většiny svých spoluobčanů nebude mít až tak zle. Zažije totiž poměrně strmý kariérní růst. Roku 1920 je pověřen vedením zkušebny lokomotiv v Berlíně-Grunewaldu. Zároveň se stane členem Lokomotivní normalizační komise. S tímto Richardovým působením se neoddiskutovatelně pojí snaha Německých říšských drah o standardizaci lokomotiv. K tomu má dopomoci typový program výkonných a jednotných parních lokomotiv. Ty mají být vyvinuty pro všechny úkoly vlakové dopravy. Konstruovány mají být podle zásad standardizované a zaměnitelné konstrukce. Účel je jasný. Nahradit různorodé, často zastaralé a nevýkonné stroje státních drah. Při vývoji standardizovaných lokomotiv bude moci Richard naplno rozvinout vlastní kreativitu. Nejeden jeho návrh bude přijat a zařazen do konceptu. Richard bude ve svých návrzích vycházet především z vlastních zkušeností nabytých především ve válce.
Psali jsme
André Chapelon, tak zní jméno muže, který přivedl svou pílí a kreativitou parní lokomotivy na vrchol. Svou vytrvalou prací dokázal vyvinout ty…
Doba zlá
Časté poruchy lokomotiv a problémy s obstaráváním náhradních dílů a údržbou v důsledku velké rozmanitosti sérií lokomotiv státních drah a nedostatečné standardizace součástí byly za války ohromným problémem a brzdou. Z toho Richard odvozuje logickou potřebu jednoduchých a na údržbu nenáročných konstrukcí. Svými názory bude mít velmi pragmatický, ale někdy také paralyzující vliv na konstrukci standardizovaných lokomotiv. Uveďme i konkrétní příklad.
Richard lpí na úsporné, ale nepružné konstrukci kotlů („Wagnerův dlouhý trubkový kotel“) a vehementně vystupuje proti některým typům vysoce výkonných kotlů. Je například proti použití kotle se spalovací komorou pro zvětšení sálavé topné plochy a tepelné odlehčení stěny trubky. Rovněž striktně odmítá použití čtyřválcového složeného motoru. Ty budou však navzdory vyšším nákladům na údržbu s úspěchem využívány v jiných zemích (např. konstrukce André Chapelona ve Francii).
Program bude ale neustále narážet na finanční úskalí. Ve 20. a na začátku 30. let budou realizovány především střední a menší lokomotivy. Na ty opravdu velké dojde až později v důsledku rozmachu „Třetí říše“ a příprav na nový světový vojenský konflikt. S tímto obdobím půjdou ruku v ruce i četná povýšení, jimiž si Richard projde. Z řadového stavebního úředníka, kterým byl roku 1920, to roku 1938 dotáhne až na vedoucí pozice v Německých říšských drahách. Vrcholem jeho práce bude světový rychlostní rekord s expresní lokomotivou třídy 05.
Mocenským bojům za 2. světové války ale nebude schopen odolat. Stane se jednou z obětí krize, kterou s sebou přinesou první německé válečné neúspěchy. Roku 1942 tak odstoupí ze své pozice na vlastní žádost pro špatný zdravotní stav a odejde se všemi poctami do důchodu. Z toho jej na několik měsíců vytrhnou britské okupační úřady v roce 1946, kdy se na jejich žádost krátce vrátí na vedoucí pozice státních drah. S definitivní platností tedy odchází Richard do důchodu roku 1947. Za své zásluhy bude roku 1948 jmenován čestným předsedou Lokomotivní normalizační komise, jejímž členem je již od roku 1920. Richard Felix Paul Wagner opustí tento svět v únoru roku 1953 ve věku 70 let.
Zdroj: Eisenbahn Kurier