Slyšeli jste již někdy jméno Jan Perner? Jméno muže, který stihl za velmi krátký čas, dokázat neobyčejně velké věci. Muže, který od mladého věku dýchal pro železnici, aby se mu následně stala i osudnou.

Vzdělání je základ

Náš příběh začíná v období, kdy se v Evropě mění stovky let zažité pořádky. Není to tak dávno, co byl vynalezen parní stroj, byla postavena první parní lokomotiva a železniční trať, neobvyklou rychlostí se zejména v Anglii rozrůstají města a v českých zemích probíhá národní obrození. Nacházíme se skutečně na počátku 19. století, konkrétně v roce 1815, kdy v rodině bratčického mlynáře Jana Pernera a jeho manželky Kateřiny přichází na svět chlapec, který je pojmenován po svém otci Jan. Dítě se ovšem rodí neduživé, rodiče se strachují o jeho přežití, a tak ho dávají podle dobových zvyklostí co nejrychleji pokřtít. Bůh má však s malým Janem jiné plány, a tak malé dítko přežije.

Na elementární školu nastupuje v 7 letech v Potěhách na Čáslavsku. Tamní kaplan si všimne jeho nadání a výrazně mu pomáhá připravit se na další studium. To se daří, a tak Jan nastupuje na školu v Praze. Je rok 1830 a Jan úspěšně skládá přijímací zkoušku na pražské technické učiliště založené Františkem Josefem Gerstnerem. Jeho rodiče ovšem nemají peníze na financování jeho studia, a navíc mají se svým prvorozeným synem jiné plány. Je totiž velmi starou tradicí, že nejstarší syn mlynářův převezme po otci mlýn. Jan o to však nestojí, a tak se rozhoduje, že si studia bude financovat zcela sám.

V roce 1833 studium zakončuje s výborným prospěchem. Na otázku, co dělat v životě dál, má Jan jasnou odpověď. Již dlouho ho totiž fascinuje železnice, a tak když učitel z pražské techniky František Antonín Gerstner vypíše inzerát, v němž hledá techniky, kteří by mu pomohli se stavbou železnic v Rusku, má Jan jasno. Je přijat a odjíždí na svou první zahraniční misi. Ještě před tím je však vyslán, aby sesbíral nejnovější poznatky o vývoji železnice v její mateřské zemi, v Anglii.

Vyrůstající hvězda

Píše se rok 1836 a Jan přijíždí do chudého carského Ruska. Tato životní kapitola je ovšem kratší, než si možná samotný Jan představoval. Po pouhých 3 měsících se totiž vrací kvůli rozporům se svým vedoucím F. A. Gerstnerem zpět domů. Zde je nutné podotknou, že podobný osud potkal většinu Gerstnerových podřízených.

Zklamání z neúspěchu však netrvá dlouho, neboť je již v květnu 1837 stále ještě mladý inženýr najat do služeb Severní dráhy Ferdinandovy. Jedná se o společnost, jejímž hlavním cílem je projekt, který má spojit centrum habsburské monarchie Vídeň s Bochní, ležící v oblasti polské Haliče. Perner je zaměstnán jako inženýr na stavbě úseku mezi Brnem a Břeclaví, kde vydrží až do roku 1839. Následně pracuje jako projektant na úseku mezi Osvětimí a Ostravou.

Je rok 1841 a rakouský císař Ferdinand přichází s přelomovým rozhodnutím. Rozhoduje se totiž, že výstavbu kmenových drah převezme do svých rukou stát. V té době již zkušený inženýr Perner, který v té době začíná pracovat na svém vrcholném díle, železniční trati spojující Prahu s Vídní, je o rok později přijat jako vrchní inženýr do služeb státních železnic. Tam prosazuje svůj návrh, podle něhož by měla dráha spojující Vídeň a Prahu vést z Olomouce do české metropole přes Polabí a Pardubice. To se mu povede a dráha se začíná stavět. Zároveň je pověřen posouzením všech návrhů nové trati, jež by měla spojit Prahu s Drážďanami. Zároveň má za úkol vyjednat její stavbu se sousedním Saskem (pozn.: Německo v té době ještě není jednotný stát a je tvořeno řadou menších států, z nichž nejvýznamnější je Prusko. Německo se sjednotí až v roce 1871). Nakonec se Perner přiklání k vedení trasy údolím Labe.

Poté se Perner opět věnuje svému životnímu dílu, železničnímu propojení Prahy s Vídní. Na této trati má opravdu mnoho úkolů, a tak je pro něj obrovským zadostiučiněním, když je v srpnu 1845 dráha slavnostně otevřena. Osobní doprava zde zahajuje svůj provoz ještě 1. září 1845 a nákladní 1. října téhož roku.

Tragická jízda

Je 9. září 1845. Inženýr Jan Perner projíždí vlakem po olomoucko-pražské dráze a nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo jednat o výjimečný den. Vše jde podle plánu, Perner si prohlíží poslední práce, které na trati probíhají. Nikdo netuší, jaká tragédie se začíná rýsovat. Poté, co vlak projede choceňským tunelem, sestupuje Perner za jízdy na nejnižší stupínek schodů u dveří. Dívá se směrem zpět, zatímco vlak pomalu vjíždí na choceňské nádraží. Najednou přijde rána a 31letého Jana příšerně zabolí hlava a zatemní se mu před očima. Jak vlak najížděl do stanice, střetla se Pernerova hlava pravděpodobně se sloupkem u vrat, jimiž se vjíždí do nádraží. Navzdory doporučení lékařů se Jan rozhoduje dojet vlakem až domů do Pardubic k rodičům. Druhého dne umírá na následky tohoto zranění hlavy.

Tak končí příběh mladého muže, který stál u rozvoje drah na území Rakouska. Je poněkud paradoxní, že osudnou se mu stala právě jeho největší vášeň, železnice. 

Zdroj: Pardubice, Perner.cz