Železniční velikáni: Legendární Gotthardský tunel zachránil Švýcarsko před ekonomickou izolací

Gotthardský tunel je ikonická stavba, kterou zná téměř každý čtenář. Ne všichni však znají jméno Alfreda Eschera. Muže, který zachránil Švýcarsko před izolací, vybudoval největší soukromou švýcarskou železniční společnost a dlouhou dobu stál v čele projektu výstavby již zmíněného unikátního tunelu.

Píše se rok 1819 a my se nacházíme v největším švýcarském městě, Zürichu. Je čerstvě po napoleonských válkách, z nichž se Evropa stále vzpamatovává. Od Vídeňského kongresu, na němž se vypořádaly územní poměry v Evropě po pádu Napoleona, je Švýcarsko opět nezávislým státem, který má navíc evropskými mocnostmi garantovanou neutralitu. Švýcarské území navíc rozšířil o kantony Valais, Neuchâtel a Ženeva, které byly odebrány Francii. Roku 1848 přijme Švýcarsko po krátké občanské válce, posledním ozbrojeném konfliktu na švýcarském území, federalistickou ústavu a díky přislíbené neutralitě nastartuje svou cestu mezi nejbohatší a nejrozvinutější světové státy. K tomu mu pomůže řada kvalifikovaných a velmi inteligentních lidí. Jedním z nich bude i Alfred Escher.

Alfred přichází na svět v již zmíněném roce 1819 v Zürichu. Narodí se do vlivné bankéřské a obchodnické rodiny, která je jednou z vůbec nejvýznamnějších v celém Zürichu, uvádí server houseofswitzerland.org. Výuku mladého Alfreda budou, jak je tomu v zaběhlé konzervativní rodině zvykem, obstarávat nejprve soukromí domácí učitelé. Následovat bude úspěšné studium nejprve na zürišském gymnáziu Obergymnasium. Po úspěšné maturitě bude následovat studium práv na univerzitě v Zürichu. 2 semestry stráví v zahraničí na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Studium se mu povede na výbornou a zakončí jej disertační prací o římském právu, za níž si vyslouží doktorský titul.

Již roku 1844 se pokusí Alfred úspěšně prosadit v politice, a to poněkud překvapivě s liberálními názory. Je zvolen do zürišského kantonálního parlamentu, Velké rady, kde bude hájit zájmy liberálů. Členem Velké rady zůstane až do roku 1882 a několikrát bude zastávat funkci jejího předsedy. Kromě jiných politických funkcí bude působit v letech 1848-1855 jako člen zürišské kantonální vlády.

Na celostátní úrovni bude Alfred neméně úspěšný. V pouhých 29 letech bude jedním z prvních mužů zvolených do Národní rady (obdoba české Poslanecké sněmovny) nově federalizovaného spolkového státu. O rok později je zvolen jejím místopředsedou a v roce 1849 dokonce jejím předsedou. Jak poroste Alfredova moc, budou se samozřejmě množit i jeho odpůrci. Jejich hlavním argumentem bude kumulace moci, za níž si vyslouží dokonce přízvisko „král Alfréd I."

Klíčovou roli však Alfred sehraje především na poli železnice. V polovině 19. století se Švýcarsko ocitá na pokraji úplného vynechání z evropské železniční sítě. Alfred si je plně vědom katastrofických následků, které by mohly následovat, a tak začne vehementně usilovat o vybudování železnice napříč Švýcarskem. Otázka železnice je ve Švýcarsku již dlouho diskutovaným tématem, přičemž ve hře jsou dvě zásadní otázky: kdo má železnice stavět a provozovat a kdo má mít pravomoc udělovat železniční koncese.

Alfred se nakonec zaslouží o prosazení následujícího. Zákonem o železnici z roku 1852 bude uzákoněno převedení výstavby a provozu železnic do soukromých rukou, nikoli pod státní kontrolu. Koncese budou udělovat kantony, nikoliv spolková vláda. Sám Alfred spolu se svými společníky založí Švýcarskou severovýchodní dráhu, která se v průběhu let rozroste v největší švýcarskou soukromou železniční společnost. Výstavba železnic soukromým sektorem bude kromě výhod přinášet i řadu nevýhod. Tou hlavní bude nekompatibilita mnoha sítí a z toho plynoucí výrazné snížení strategického potenciálu železnice, s čímž se bude muset Švýcarsko v následujících letech vypořádat, a nakonec nenajde lepší cestu než většinu železnic znárodnit.

V dalších letech se Alfred zaměří především na vybudování transalpínských železnic. V roce 1871 je založena společnost Gotthardské dráhy, jejímž předsedou se nepřekvapivě stane opět Alfred. V roce 1872 jsou zahájeny práce na stavbě Gotthardské dráhy a jejího stěžejního bodu – Gotthardského tunelu. Jedná se o ohromný projekt s obrovskými nároky na kapitál a mnoha výzvami pro zúčastněné inženýry. Alfred bude za dokončení tunelu, který by nabídl atraktivní tranzitní trasu mezi jižní a střední Evropou, vehementně bojovat, uvádí server credit-suisse.com. 

Výstavba, na tu dobu neuvěřitelných 15 km dlouhého tunelu (pozn.: nejdelší tunel v ČR, Ejpovický tunel, má délku 4 150 m) se však stane Alfredovi osudnou. Rostoucí kritika plánování a realizace projektu spolu se zpožděním výstavby a obrovským překročením rozpočtu donutí Alfreda v roce 1878 odstoupit. Jedná se o bolestné ponížení, ze kterého se už nikdy Alfred nevzpamatuje. Na slavnostní otevření tunelu v roce 1880 nebude pozván. Když je roku 1882 přelomový projekt dokončen, Alfredovo jméno nezmíní žádný z řečníků na okázalém slavnostním otevření v Luzernu. V té době už byl stárnoucí politik a dlouholetý podnikatel doma na smrtelné posteli. Alfred dokončenou Gotthardskou dráhu nikdy nespatří. Umírá v prosinci roku 1882 veřejností zapomenutý.

Uznání se muž, který zamezil ekonomické izolaci Švýcarska a nasměroval jeho cestu mezi nejvyspělejší evropské státy, nakonec dočká. Hlavní připomínkou jeho díla bude socha před zürišským vlakovým nádražím s výhledem na Bahnhofstrasse a Paradeplatz, centrum obchodu a financí, a dále na jih směrem ke Gotthardské dráze, díky níž se zapsal, stejně jako celé Švýcarsko, do světových dějin.