Železniční velikáni: Jak v době dětských prací a krutosti britský génius vybudoval železniční impérium

Příběh Johna Ramsbottoma, génia bez formálního vzdělání, je inspirující cestou od skromných začátků v rodinném mlýně k revolučním inovacím, které navždy změnily britský železniční průmysl. Jak se mu podařilo stát se klíčovou postavou v době, kdy se Británie stala světovou velmocí?

Píše se rok 1814 a my se nacházíme v Anglii v městečku Todmorden, 27 kilometrů severovýchodně od města Manchester. Právě zde se manželům Sarah a Henrymu Ramsbottomovým narodí chlapec jménem John, jak uvádí zdroj Imeche.org. Velká Británie je v této době jedním z nejvyspělejších států na světě. Je to již několik desítek let od dne, kdy James Watt sestrojil svůj průlomový vynález, parní stroj. Ten bude stát na počátku nové kapitoly lidských dějin, která změní planetu k nepoznání.

Lidé se začnou přesouvat z agrárního venkova do měst, jež budou vznikat v okolí továren a nad těmito městy se zvedne kouř z továren. Pro běžné lidi, dělníky, však o výrazném vylepšení životních podmínek nemůže být řeč. 16hodinové směny, dětská práce i mnohdy až otrocké zacházení s dělníky budou běžnou praxí. Nelíbí se ti pracovní podmínky? Jsi nemocný? Zranil ses při výkonu práce a nemůžeš zítra přijít pracovat znovu? Fajn. Už nechoď nikdy, seženeme si za tebe náhradu.

Velká Británie je ekonomicky vyčerpaná

Velká Británie není v období po konci napoleonských válek na rozdíl od velké části kontinentální Evropy ekonomicky vyčerpaná. I to je důvod, proč může ještě více těžit ze síly páry a získat náskok nad zbytkem Evropy, zmítajícím se v útrapách způsobených napoleonským běsněním. Velká Británie tak bude mít cestičku k prosperitě umetenou. Není tedy divu, že se zanedlouho stane hlavní světovou velmocí, která bude ovládat čtvrtinu světové souše.

My se vraťme zpět za Johnem. Ten je stále ještě poměrně malým dítětem, ale již pomáhá otci s prací na rodinném mlýně, jak píše server SteamIndex.com. Rodina nebude nijak bohatá, a tak se mu bude vzdělání dostávat pouze poskromnu. Největším zdrojem poznání tak pro něho bude především práce ve mlýně, kde se setká s některými malými parními stroji, a především se soustruhem, s nímž bude denně pracovat. Školního vzdělání se mu dostane poskromnu od místních učitelů a baptistických duchovních.

John Ramsbottom: Jak se stal správce lokomotiv

V roce 1839 John svou rodinu opustí. Vydá se totiž do Manchesteru, kde nastoupí do společnosti Sharp, Roberts & Co, která má pověst jedné z nejlepších továren na výrobu parních lokomotiv a dalších parních strojů. Sám John se bude již od svého nástupu projevovat jako nápaditý inteligentní mladík. Není divu, že se velmi rychle zalíbí vedoucímu oddělení výroby lokomotiv Charlesi F. Bayerovi. John se stane Bayerovým oblíbencem do takové míry, že jej roku 1842 doporučí na pozici správce lokomotiv pro Birminghamskou a Manchesterskou železnici.  

Další kariérní vzestup bude rychle následovat. Vzhledem k tomu, že se firmě bude dařit a bude se rozšiřovat, bude v ní přibývat i pracovních příležitostí. Ideální stav pro inteligentního ambiciózního mladého muže. Není tedy divu, když roku 1846 přijde další povýšení, neboť bude jmenován správcem Severovýchodní divize. Bude tak mít na starost výrobu lokomotiv pro London and North Western Railway (LNWR).

Na této pozici vydrží dlouhých 11 let až do roku 1857, kdy bude povýšen do pozice ředitele výrobny lokomotiv ve městě Crewe na západě Anglie. I na této velmi zodpovědné pozici se bude projevovat především jako perfektní organizátor. Nepotrvá dlouho a John začne chrlit nové inovace jako na běžícím páse. Významné budou především lokomotivy „DX” typu 0-6-0, jichž bude vyrobeno přes 900 kusů či lokomotivy typu 2-2-2, z nichž dvě se v roce 1888 úspěšně zúčastní železničního závodu z Londýna do Edinburghu.

Železniční historie

V roce 1862 se Johnova kariéra přiblíží k vrcholu. Stane se hlavním strojním inženýrem celé LNWR, největší britské železnice, jejíž lokomotivy se staví v nám již dobře známé továrně v Crewe. Jeho roky ve vrcholné funkci se ponesou v duchu snižování počtu jednotlivých typů lokomotiv a v maximální možné snaze standardizovat jejich součásti. Výsledkem bude více než dvojnásobné zvýšení tempa výroby lokomotiv. Rozvoj železnic, díky nyní již zkušenému, mimořádně schopnému, ale přesto nevzdělanému muži, nabere mimořádné tempo.

John se bezesporu nesmazatelně zapíše do britské železniční historie.  Do zaslouženého důchodu odejde v roce 1871. Během něho si bude přivydělávat jako poradenský inženýr. Jeho postřehů bude využívat mnoho společností, mj. i jeho bývalí zaměstnavatel LNWR či Lancashire and Yorkshire Railway.  Pozemský svět navždy opustí v roce 1897 ve věku 82 let.