foto: Wikimedia commons/Holger.Ellgaard/CC BY-SA 3.0 DEED/Socha Nilse Ericsona
Švédská železniční síť je dnes bezesporu pojem a známkou kvality. Otázkou zůstává, proč začala vznikat o desítky let později než ta česká? A kým byl její otec, školou nepobílený, Nils Eriscon?
Vzděláván otcem
Píše se rok 1802 a my se nacházíme v obci Långbanshyttan na západě Švédska. Právě na tomto místě totiž přichází na svět do rodiny správce místního dolu Olofa Ericsona chlapec, který dostane jméno Nils.V rodném městě bude Nils s rodinou vyrůstat až do roku 1810, kdy se jeho otec dostává do finančních problémů v důsledku spekulací s penězi. Rodina je tak nucena se přestěhovat do města Forsvik na jihu země. Tam Nilsův otec získá i nové zaměstnání. Stane se ředitelem trhacích prací při budování kanálu Göta, který má být součástí soustavy vodních kanálů, jež má spojit významné švédské město Göteborg s přístavním městem Söderköping u Baltského moře.
Ačkoli bude Nilsův otec zastávat velmi významnou pracovní pozici, svému synovi nezajistí pořádné vzdělání. Místo toho jej bude osobně učit základy mechaniky. Kromě toho zajistí neplnoletému Nilsovi místo v kreslířské kanceláři, která vytváří podklady k budování již zmíněného kanálu Göta. Tam se Nils naučí kreslit mapy i mechanické výkresy. Jeho šikovnosti si velmi rychle všimne architekt kanálu Göta a zajistí mu stáž přímo v podniku pro stavbu kanálu. Mimo to bude jmenován kadetem švédského námořnictva a jeho hvězda bude moci začít růst naplno.
K armádě
Ve svých 21 letech se rozhodne Nils naplno věnovat vojenské kariéře. Přidá se k ženijnímu vojsku, odkud se ale roku 1830 vrátí zpět k mechanickému sboru námořnictva. Právě od tohoto roku se již nebude věnovat pouze armádě, ale bude vybrán k řízení výstavby několika kanálů. K tomu mu pomůže jednak jméno jeho otce, který tuto práci zastával dříve, a to na výbornou. Druhým důvodem bude pochopitelně jeho vlastní šikovnost, jíž bude doslova oplývat. V tomto období, konkrétně roku 1833, se ožení s Wendelou, dcerou hraběte von Schwerin, s níž bude mít celkem 5 dětí.
Mezi lety 1830-1850 povede Nils řadu významných staveb. Mezi ty nevýznamnější patří bezesporu kanály ve Stallbacce, Säffle, Karlstadu a Albrektsundu. Jeho šikovnosti si všimnou i v okolních zemí, a tak bude jen pramalým překvapením, když bude jmenován vedoucím stavby kanálu Saimaa v sousedním Finsku. Pro své perfektní výsledky bude Nils roku 1845 jmenován do Švédské královské akademie věd.
Psali jsme
Dnes si přiblížíme příběh muže, který se od nuly vypracoval až na špičku v britském byznysu. Zároveň hrál klíčovou roli v transformaci…
Otcem švédské železnice
Nyní se nacházíme v období, kdy dochází k prvnímu rozmachu železnice v evropských státech. Nejinak je tomu i ve Švédsku, kde je první trať určená pro přepravu osob otevřena roku 1849. Nutno však podotknout, že výstavba železnic ve Švédsku začne naplno o něco později než v okolních státech, zejména kvůli vysokým nákladům. Nicméně po roce 1850 se i ve Švédsku stane železnice jednou z hlavních věcí, k níž se upírá zrak vládnoucích špiček. Koho postavit do čela tohoto ohromného projektu je prakticky jasné. Švédsko by mohlo pro tuto úlohu jen stěží najít ve vlastních řadách někoho vhodnějšího než Nilse.
Ten je roku 1854 pověřen vedením projektu výstavby hlavních švédských železničních tratí. Kromě toho se Švédsko rozhodne, že tratě nesmí z vojenských důvodů vést po pobřeží, aby se v případě napadení z moře celá železniční síť nezbortila. Kromě výstavby železnic nezanevře Nils ani na své oblíbené kanály. Výstavbu jednoho z nich, Dalslandského kanálu, povede spolu se svým synem Wernerem.
Nils se svého nového úkolu zhostí s patřičnou vervou. Jako první navrhne trať mezi Göteborgem a Stockholmem. Jako hlavní uzel zvolí celkem logicky Stockholm, odkud povede trať i na jih, do Malmö. Ze Stockholmu povede i trať na sever, na níž se napojí trať západním směrem až do města Falköping. Důležitým Nilsovým rysem je snaha budovat železniční síť jako celek, nikoli jako jednotlivé tratě. Byť se to dnes zdá jako samozřejmost, řada států se zejména v železničních začátcích touto otázkou vůbec nezabývala. To vedlo k duplicitě řady tratí a neúnosným nákladům, nebo naopak ke špatné dopravní obslužnosti jiných měst. Dalším typickým rysem je snaha vést tratě jinudy než vodní kanály, aby si železniční doprava zbytečně nekonkurovala s tou lodní.
Nilsovy projekty se postupně dokončují v 60. a 70. letech 19. století. To už on ale u kormidla není. Ze své pozice odstoupí po dokončení Západní magistrály roku 1862. O jeho důležitosti a svěřené důvěře svědčí i fakt, že si jeho pravomoci převezmou 2 celé úřady (Dopravní a Stavební). To se změní až roku 1888, kdy vznikne Kungliga Järnvägsstyrelsen (Královský železniční výbor). To už je ale jiný příběh.
Ten náš napíše své poslední řádky v roce 1870, kdy 68letý Nils Ericson vydechne naposledy. Tím je završen příběh chlapce, který prakticky bez pořádného vzdělání zvládl vybudovat základy švédské železniční sítě. Muže, který dostal po právu přízvisko „otec švédské železnice.“
Zdroj: Riksarkivet