Železniční revoluce: Ze sovětských ruin až k podmořskému tunelu mezi Estonskem a Finskem

Železnice v Litvě, vybudovaná původně ruským impériem, prošla obdobím úpadku i obnovy. Dnes se Litva pouští do zásadní modernizace své infrastruktury a stává se klíčovou součástí projektu Rail Baltica, který propojí Pobaltí s evropskou sítí a jednou snad i podmořským tunelem s Helsinkami.

Litva: Cesta historií

Jelikož se však křesťané nedokáží ve Svaté zemi dlouhodobě udržet a muslimskému náporu vzdorovat, přesídlí Řád německých rytířů na území Pruska, kde představuje pro pohanské Litevce přímé ohrožení. Vojenské střety a nájezdy budou z obou stran nesmírně krvavé a brutální. I proto velkolitevský kníže Jagello uzavře roku 1385 se sousedním Polskem smlouvu o personální unii a následujícího roku se nechá pokřtít. 

Kromě vzniku mnohem silnějšího a většího státu má vznik již zmíněné Krewské unie a začátek christianizace Litvy ještě jeden důsledek, konec války s Řádem německých rytířů. Nepotrvá však dlouho a spor mezi řádem a spojeneckými vojsky Polska a Litvy se rozhoří nanovo. Definitivní tečku za ním udělá až rok 1410 a bitva u Grunwaldu, v níž spojenecká vojska definitivně porazí Řád německých rytířů a jejich spojence. V následujících letech bude docházet ke stále většímu propojování Litvy s Polskem. Konec tomuto soustátí učiní až trojí dělení Polska, v rámci něhož bude Litva na konci 18. století přičleněna k carskému Rusku.  

Stávající status vydrží až do 1. světové války, po jejímž konci se Litva stane nezávislou zemí. Změna přijde až na konci 30. let 20. století po podepsání dohody o neútočení mezi SSSR a nacistickým Německem, kdy si v rámci tajného dodatku rozdělí sféry vlivu v Evropě. Litva, stejně jako celé Pobaltí, spadne do klína Sovětům, kteří nebudou váhat, a ještě v roce 1940 ji přičlení k území SSSR, jehož součástí zůstane i po válce. Nezávislosti nabyde Litva až roku 1990 navzdory sovětským pokusům o její hospodářskou blokádu. Po uznání nezávislosti Sovětským svazem roku 1991 zahájí Litva svou cestu mezi demokratické evropské země. V roce 2004 vstoupí Litva jak do NATO, tak do EU a v roce 2015 se stane součástí eurozóny.

V ruském zajetí

Železniční dějiny na území Litvy se začínají psát v polovině 19. století, kdy se Rusko rozhodne pro vybudování trati, jež má spojit hlavní město Petrohrad s Varšavou. Stavba železnice v Litvě začne v roce 1859 a plný provoz na ní bude zahájen roku 1862. Trať povede přes nejdůležitější litevská města Vilnius a Kaunas a bude tak tvořit páteř litevské sítě.

Na konci 19. století se v rámci budování sítě i do méně obydlených oblastí Litvy rozhodne, že další tratě budou budovány především jako úzkorozchodné. Důvod je jednoduchý – úspora peněz. V úsilí se bude pokračovat i v následujících letech a do počátku 1. světové války bude vybudována značná část železniční sítě.

 

K rozvoji železnice paradoxně přispěje i 1. světová válka, kdy se po obsazení Litvy Němci rozhodnou pro vojenské účely výrazně rozšířit litevskou širokorozchodnou železniční síť.

Po konci 1. světové války a nabytí nezávislosti převezme starost o litevskou železnici vláda. 943 km dlouhá síť bude však válkou poničena a náklady na její opravu budou pro malý válkou zbídačený stát poměrně značné. Nový stát navíc nebude vlastnit žádnou vozovou flotilu. V prvních letech své existence si bude muset vystačit s pouhými 6 parními lokomotivami, 15 osobními a 57 nákladními vozy pronajatými z Německa.

Železnice se bude těšit i velkému zájmu cestujících, který trvale poroste až do roku 1925, v němž služby železnice využije více než 3,5 milionu lidí. Růst železnic zarazí až hospodářská krize, která na svět dopadne na přelomu 20. a 30. let 20. století. S následky krize se železnice naplno vyrovná až ve druhé polovině 30. let a práce na železnici se opět zrychlí. Během meziválečného období se Litvě podaří svou síť téměř zdvojnásobit na 1884 km. Výrazně se rozroste také vozová flotila, kterou roku 1939 tvoří 172 parních lokomotiv, 219 osobních vozů, 53 zavazadlových a poštovních vozů, 3760 nákladních vozů a dokonce i 13 motorových vozů.

Po nuceném začlenění Litvy do SSSR roku 1940 jsou litevské železnice začleněny pod ty sovětské. Škody napáchané na železnici 2. světovou válkou se podaří poměrně rychle napravit. Problém však vyvstane někde jinde. Sovětský svaz totiž odmítne výrazně investovat do železnice na území Litvy. Dojde pouze ke zrušení asi 400 km úzkorozchodných železnic a k rozšiřování rozchodu ze standardního na ruský (z 1435 mm na 1520 mm).

Rozvoje se dočká litevská železnice až v 70. a 80. letech, kdy sice budou zrušeny další relativně méně vytížené tratě, ale zároveň se začnou vybrané tratě elektrifikovat a dojde k obměně parních lokomotiv za lokomotivy dieselové. Dostatečné finance však do železnice nepotečou ani nadále. To zapříčiní především špatnou údržbu a z toho plynoucí špatný stav železniční sítě, což povede k několika velkým železničním nehodám.

Cesta k moderní železnici

Změna nastane až po nabytí nezávislosti v roce 1990. Provozovatelem železnice se stane roku 1992 státní společnost Lietuvos geležinkeliai. K výraznějším investicím se Litva odhodlá roku 2001. Jejich hlavními cíli jsou obnova silnic a stavba dopravních koridorů, modernizace telekomunikačních, zabezpečovacích a napájecích zařízení za účelem zvýšení rychlosti osobních vlaků až na 160 km/h a nákladních vlaků na 120 km/h. Zároveň dojde k přejmenování železniční společnosti na AB Lietuvos geležinkeliai.

V rámci vyhovění směrnici EU Litva roku 2019 zcela oddělí provozovatele železniční dopravy od správce infrastruktury. Za tímto účelem je zřízena dceřiná společnost AB Lietuvos geležinkeliai infrastruktura (od roku 2020 přejmenována na AB LTG Infra). Roku 2024 čítá litevská železnice 1910 km, z nichž pouhých 156 km je elektrifikovaných a naprostá většina má rozchod 1520 mm).

Do budoucna čekají Litvu velké výzvy. Jednou z nich je bezesporu elektrifikace. Jedná se o tratě Vilnius–Kaunas, Vilnius–Trakai a Vilnius–Kena, což činí asi 8 % sítě..  Toto množství má rychle růst, a to díky přislíbené podpoře z fondů EU. Dalším problémem je přechod na standardní rozchod 1435 mm.
K tomuto nákladnému projektu bude moci Litva využít podpory EU.

Rail Baltica: Napojení pobalstkých zemí 

Zdaleka největším plánovaným projektem je bezesporu Rail Baltica. Projekt kladoucí si za cíl napojit pobaltské země na evropskou železniční síť je realizovaný na zelené louce a zahrnuje 5 zemí EU: Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Výhledově spojí Helsinky podmořským tunelem s estonským Tallinnem. Odtud trať povede přes lotyšskou Rigu a litevský Kaunas, z něhož bude odbočka do hlavního města Litvy Vilniusu, až do Varšavy, kde se již napojí na evropskou železniční síť.

Celková délka trati by měla činit 870 km. Projekt je součástí TEN-T a pozemní část by měla být zprovozněna do roku 2030. Otázka tunelu je komplikovanější. Bez dalších zdrojů z EU jej finská i estonská strana považují v dohledné době za nerealizovatelný.

 

Zdroje: RailBaltica; Ltginfra.lt; Mundo.cz; Vle.lt