foto: Fritz Cohen/Public Domain/Jcornelius/CC BY-SA 4.0/Wikipedia/Historická lokomotiva z roku 1950 a nový Siemens Viaggio
Od vzniku první železniční trati na území Izraele je to již více než 130 let. Za tu dobu se země změnila k nepoznání. Zjistěte, zda je tomu tak i s její železnicí.
Komplikované pozadí
Oblast dnešního Izraele je poprvé osídlena koncem 4. tisíciletí před naším letopočtem Semity, Kanaánejci, Pelištějci a dalšími národy, podle nichž dostane název Kanaán nebo též Palestina. V průběhu 13. století před naším letopočtem do oblasti přijdou první židovské kmeny, které postupem času získají převahu nad dosavadními obyvateli země. V období 11. až 10. století před naším letopočtem se na tomto území nachází biblický stát Izrael. Za období vlády králů Saula, Davida a Šalamouna se stát značně rozšíří, jeho hlavním městem se stane Jeruzalém a v něm bude vystavěn slavný Šalamounův chrám.
Po smrti krále Šalamouna je Izrael rozdělen na dva státy, severní Izrael s hlavním městem Samaří a jižní Judeu s hlavním městem Jeruzalémem. Roku 722 př. n. l. je Izrael dobyt Asyřany. Podobný osud bude čekat i Judeu v roce 586 př. n. l., kdy je dobyta Babyloňany. Šalamounův chrám je zničen a židovský lid je vyhnán ze země (tzv. Babylonské zajetí). Po dobytí Babylonie Persií v roce 538 př. n. l. je Židům umožněn návrat do země a obnoven je i Šalamounův chrám. Po porážce Persie Alexandrem Makedonským ve 4. století př. n. l. se vláda nad dnešním izraelským územím bude často střídat, až v roce 63 př. n. l. ovládnou zemi Římané.
Na přelomu letopočtu se na území Izraele narodí a později zde bude kázat jistý Ježíš Kristus, který zde bude dle Bible odsouzen k smrti, což v důsledku povede ke vzniku nového náboženství, křesťanství. Během 1. století zde propukne povstání proti římské nadvládě, které však bude rozprášeno a pobořen bude i Šalamounův chrám. Tyto události povedou k židovské diaspoře, v jejímž důsledku budou Židé rozeseti všude po světě, a která bude trvat až do roku 1948. V roce 638 n. l. vznikne na sousedním Arabském poloostrově nové náboženství, islám. Následovat bude expanze islámu po celém Blízkém východě.
Psali jsme
Srbské železnice mají za sebou dlouhou historii plnou změn a výzev. Po mnoha pádech se dnes opět pokouší restartovat a vykročit…
Od konce 11. století proběhne na území Izraele několik křížových výprav s cílem „osvobození“ center křesťanského náboženství od muslimů. Při těchto výpravách, které v důsledku nepovedou k žádným dlouhodobým výsledkům, přijde o život nejen velké množství křesťanů a muslimů, ale i Židů. Ve Svaté zemi se ve 13. století rozšíří mezi většinou obyvatel islám. V 16. století se Palestina dostane pod nadvládu Osmanské říše. Stejně jako v jiných zemích ovládaných Osmany budou i ve Svaté zemi tolerována jiná náboženství než islám, a to včetně judaismu. To povede k přílivu Židů zpět do země zaslíbené.
V 19. století nebude již schopna slábnoucí Osmanská říše udržet kontrolu nad územím Svaté země, což povede k éře arabského a sionistického nacionalismu. Po 1. světové válce se toto území dostane pod správu Britů a bude nad ním vyhlášen Britský mandát Palestina. Během britské nadvlády se začnou vyhrocovat vztahy mezi Židy a muslimy. Po 2. světové válce se Britové z Palestiny stáhnou a předají její osud do rukou nově vzniklé OSN. Ta rozhodne o rozdělení země na arabský a židovský stát.
Židé s tímto řešením souhlasí, avšak Arabové o něm nebudou chtít ani slyšet. Když je v roce 1948 vyhlášen stát Izrael, nepotrvá ani den, než dojde k útoku okolních arabských států na Izrael. Tento útok se Izraeli podaří odrazit. Izrael si v průběhu 2. poloviny 20. století projde několika válkami, ze kterých ovšem vždy vyjde jako vítězný, přičemž postupně získá kontrolu nad Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Golanskými výšinami.
Konflikt mezi Izraelem a Palestinci se nikdy nepodaří zcela urovnat. Nadějí bude mírový proces v 90. letech 20. století a vytvoření Palestinské národní autonomie. Vinou obou stran však mírové rozhovory povedou do ztracena. Nekvalitní životní podmínky Palestinců povedou k tomu, že se ve 21. století dostane k vládě v Pásmu Gazy teroristické hnutí Hamás. Vyvrcholením jeho vlády nad Gazou bude masivní teroristický útok na Izrael v říjnu 2023, který povede k vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem.
První kilometry
Železniční historie se na území dnešního Izraele začíná psát v roce 1892. Právě v tomto roce je vystavěna francouzskými (odkaz na železniční revoluci Francie) inženýry první železniční trať na území Izraele mezi městy Jaffa (pozn.: dnes předměstí města Tel Aviv) a Jeruzalém. Cesta mezi těmito přibližně 65 km vzdálenými obcemi zabere přibližně 3 a půl hodiny. Na další trať si země počká vlivem již zmíněné nestability dlouhých 12 let. Trať mezi přibližně 70 km vzdálenými městy Haifa a Bejt Še’an je dokončena roku 1904. V průběhu následujících desetiletí budou na železniční síť napojena i další významná města.
Za rozkvět železniční sítě může země vděčit především Britům, kteří železniční síť v Britském mandátu Palestina značně rozšíří. Stávající železniční síť bude zestátněna. V roce 1920 je založena společnost Palestinské železnice, která bude spravovat veškerou železniční síť v zemi. Britové se rozhodnou přestavět značnou část sítě z úzkého rozchodu na standardní rozchod 1435 mm, který bude používán i v jiných zemích, jež se stanou součástí koloniálního panství Velké Británie. Kromě vnitrozemských železnic budou v době britské nadvlády vybudovány tratě do Tripolisu či Bejrútu.
Po vzniku nezávislého státu Izrael vznikne i společnost Izraelské železnice, která převezme správu nad železniční sítí v celé zemi. Během války za nezávislost s okolními arabskými státy v roce 1948 bude značná část izraelské železniční sítě zničena. Nepotrvá však dlouho a síť bude opět opravena. Železnice se bude již od samého počátku těšit v Izraeli značné oblibě. V roce 1953 je dokončena pobřežní železnice mezi Tel Avivem a Chaderou.
Změna poměrů přijde v 60. letech 20. století. V tomto období dojde ke snížení množství investic do železnice. Ta navíc bude čelit nové přímé konkurenci, automobilům. Právě vzhledem k nedostatečnému financování a již zmíněnému vzestupu automobilového průmyslu začne popularita železnice v zemi klesat. V 70. letech pak budou zrušeny všechny tratě v Gaze i na Západním břehu Jordánu v celkové délce 519 km.
Změna poměrů
Změna přijde až v 90. letech 20. století, kdy budou opět navýšeny investice do železnice. Spolu se zvýšením investic půjde v ruku v ruce i růst popularity železnice v zemi. Zatímco v roce 1996 bude po železnici přepraveno 5,1 milionů osob za rok, v roce 2016 bude tento počet více než desetinásobný. V roce 2001 jsou zahájeny práce na vysokorychlostní železniční trati mezi nejvýznamnějšími městy země Tel Avivem a Jeruzalémem. Výstavba této trati se však významně protáhne. Provoz na této trati bude zahájen až v roce 2018. Trať je vybudována na rychlost 200 km/h. Doba jízdy mezi Jeruzalémem a Tel Avivem činí 28 minut, což je velký rozdíl oproti 3 a půl hodinám jízdy na trati vybudované v 19. století.
Ve 21. století jsou zintenzivněny práce na elektrifikaci železniční sítě v zemi. V roce 2024 jsou práce na elektrifikaci sítě v zemi dokončeny ze 70 %, přičemž její dokončení je plánováno na rok 2027. V roce 2019 jsou zahájeny práce na výstavbě železniční trati mezi přes 30 km vzdálenými městy Chaderou a Kfar Sabou na západě země. Otevření této tratě je plánováno na rok 2027. V roce 2019 jsou rovněž zahájeny práce na přibližně 30 km dlouhé trati mezi městy Rišon le-Cijon a Modi'n-Makabim-Re'ut. V současné době má železniční síť v Izraeli délku přes 1500 km, z nichž je asi 250 km elektrifikováno. Železnice v Izraeli je v současné době budována s rozchodem 1435 mm.
V prosinci roku 2023 izraelská vláda schválí investice do železniční tratě mezi městy Haifa a Tel Aviv. Rychlost na této trati by se měla zvýšit na 250 km/h, což by mělo vést ke zkrácení jízdní doby na 30 minut. V témže roce izraelský premiér Netanjahu oznámí plán na vybudování železniční tratě z Tel Avivu do okrajových oblastí země a potenciálně až do Saúdské Arábie. Na projekt by mělo připadnout 27 miliard dolarů. Tento projekt má ohromný potenciál spojovat, ale vzhledem k velmi nestabilní geopolitické situaci v regionu stojí na nesmírně křehkých základech.
Psali jsme
Odvážné plány, technické kompromisy a nečekané zvraty. Řecká železnice si od 19. století prošla bouřlivou cestou plnou ambicí i neúspěchu.…
Zdroje: mundo.cz, aardvarkisrael.com, wikiwand.com, morningstaronline.co.uk, railwaygazette.com, reuters.com