Železniční (r)evoluce: Vietnam chce trumfnout letadla. Z Ho Či Mina do Hanoje za 5 hodin

S budováním železnice ve Vietnamu začali Francouzi. Po letech válek dnes Vietnam stojí před železničním projektem, který má potenciál vystřelit Vietnam mezi železniční smetánku.

 

Oblast dnešního Vietnamu je obývána již od pradávna a dá se tak bez nadsázky vzhledem k vysokému stupni rozvoje označit za jednu z kolébek civilizace. Asi v 7. století př. n. l. vzniká v oblasti státní útvar Van Lang považovaný za nejstaršího předchůdce dnešního vietnamského státu. Identita vietnamského národa se bude v následujících letech vytvářet ve velmi nestabilním prostředí. Proto se na území poloostrova Zadní Indie, jehož součástí je i Vietnam, vystřídá za staletí celá řada státních útvarů. Tyto státy pak budou čelit častým invazím zejména ze severu z oblasti dnešní Číny. Vzhledem k technologické i početní převaze útočníků bude téměř celé 1. tisíciletí n. l. oblast Vietnamu ovládána různými čínskými feudálními dynastiemi.

Této nadvládě učiní konec až vietnamské vítězství v bitvě na řece Bach Dang v oblasti dnešního severního Vietnamu. Toto vítězství bude začátkem éry existence vietnamského nezávislého státu. Z Vietnamu se stane centralizovaný feudální stát, v jehož čele se vystřídá celá řada dynastií. Tento stát, který ponese název Dai Viet, se vyprofiluje jako rychle se ekonomicky rozvíjející stát. Klíčem pro prosperitu země bude především rozvoj zemědělství včetně nových technologií v zavlažování. Z hlediska náboženského bude v zemi dominovat buddhismus. Hluboké kořeny bude mít rovněž zapuštěné z doby čínské nadvlády i konfuciánství.

Od 16. století se však situace změní. Zemí začnou zmítat stále častější občanské války a hospodářský růst se prakticky zastaví. To povede k zaostalosti země vůči svým sousedům. Feudální režim navzdory oslabení vydrží až do poloviny 19. století, kdy začnou Indočínu obsazovat francouzští kolonizátoři. Francouzi budou region využívat především pro vlastní obohacení a zisky a pracovní podmínky řady Vietnamců tak nebudou ani zdaleka optimální. Na druhou stranu s sebou přinesou i řadu evropských vymožeností včetně zlepšené zdravotní péče, hygieny, vzdělávání i nových technologických vymožeností včetně železnice.

Vietnam v době válečné

Tato situace vydrží až do roku 1940, kdy do Indočíny vpadnou Japonci, kteří ji velmi rychle obsadí. Japonská okupace potrvá až do konce 2. světové války. Následně se moci v zemi chopí Ho Či Min, jenž zakládá Vietnamskou demokratickou stranu a vyhlašuje boj za nezávislost proti Francouzům, kteří si Indočínu i po konci války nárokují. Válka potrvá až do roku 1954, kdy je ukončena mírovými jednáními v Ženevě. Na jejich základě se Francie stáhne ze země, která se rozdělí na relativně demokratický Jižní Vietnam a komunistický Severní Vietnam. Období křehkého míru však nepotrvá dlouho.

Již v roce 1955 vypukne Vietnamská válka mezi jeho jižní částí podporovanou především USA, Thajskem, Austrálií a řadou dalších zemí. Na opačné straně bude stát Severní Vietnam podporovaný SSSR, Čínou a dalšími komunistickými zeměmi. V roce 1965 USA vyšlou do země na podporu Jižního Vietnamu 200 000 vojáků. Jejich počet se v následujících letech zvýší na půl milionu. Obě strany se v průběhu války dopustí zvěrstev a válečných zločinů. V této krvavé válce a největším zástupném konfliktu studené války přijdou o život více než 3 miliony lidí. Jižnímu Vietnamu se s aktivní pomocí USA bude dařit na bojišti, ale USA začnou prohrávat válku doma.

Znovusjednocení Vietnamu

Vzhledem k odporu velké části Američanů proti zapojení jejich země do konfliktu zahájí v roce 1969 prezident Nixon stahování amerických vojáků z Vietnamu. Jižní Vietnam nevydrží komunistům bez svého největšího spojence dlouhodobě vzdorovat, a tak je v roce 1975 přinucen kapitulovat. Vietnam je tak sjednocen jako komunistická země. Ke zmírnění režimu dojde v roce 1986, kdy se k moci dostane Nguyen Van Linh, který bude prosazovat liberálnější hospodářskou politiku země. V roce 1994 USA ruší obchodní embargo, které na Vietnam uvalily o 30 let dříve a dochází k narovnání vztahů mezi oběma zeměmi.

V důsledku změny hospodářské i diplomatické politiky zažije země poměrně rychlý ekonomický růst a životní úroveň obyvatel se začne rychle zvyšovat. Konečné razítko na změnu poměrů dá podepsání smlouvy o úplné normalizaci obchodních vztahů mezi Vietnamem a USA v roce 2001. Obě země se budou společně sbližovat i dále. USA ve Vietnamu vidí regionálního partnera v mocenském boji s Čínou. Vietnam se naopak snaží udržovat dobré vztahy s USA kvůli strachu z čínské agresivní politiky v Jihočínském moři. Navzdory řadě změn zůstává Vietnam nedemokratickou zemí s tvrdou vládou jedné strany. Zemi stále vládne Komunistická strana Vietnamu. Hospodářská politika země však komunismus nepřipomíná ani v nejmenším.

 

Na počátku byli Francouzi

S plánem na vybudování železniční sítě ve Vietnamu přichází v 80. letech 19. století francouzští kolonizátoři. Vybudování funkční železniční sítě, která umožní převoz zboží z vnitrozemských nalezišť a zemědělských oblastí do námořních přístavů, kde bude překládáno na námořní dopravu a transportováno dále do světa, je klíčem pro úspěšné fungování kolonie Indočína. První kolejový projekt ve Vietnamu přichází v roce 1881. Ačkoli se jedná pouze o příměstskou trať v oblasti Saigonu (pozn.: dnešní Ho Či Minovo město), projekt sklidí až nečekaný úspěch.

Vzhledem k tomuto úspěchu není překvapením, že ještě v témže roce jsou zahájeny práce na první opravdové železniční trati v zemi. Jedná se o trať, která spojí Saigon s asi 70 km vzdáleným městem Mỹ Tho. Tato trať bude dokončena v roce 1885 a zkrátí dobu cesty mezi oběma městy z 12 hodin na pouhé 3 hodiny. Tato trať bude mít význam především proto, že umožní relativně rychlé spojení Saigonu s lodními trasami v deltě klíčové řeky Mekong. V následujících letech jsou budovány spíše jednotlivé tratě pro potřeby nákladní dopravy než ucelená železniční síť. To se má ale brzy změnit

Železniční boom

Bouřlivý rozvoj železniční dopravy v kolonii začíná v roce 1897, kdy se do jejího čela dostává někdejší francouzský ministr financí a budoucí prezident Paul Doumer. Ještě v témže roce předkládá komplexní plán na rozvoj železnice v Indočíně. Jeho součástí je i propojení čínské provincie Jün-nan s vietnamskou železniční sítí a vytvoření páteřní Severo-jižní železnice, která spojí klíčová města Saigon a Hanoj. Součástí této tratě má být i celá řada odboček. Doumerův plán bude navzdory nemalému odporu s několika ústupky ve Francii schválen.

Obzvláště rychle jsou zahájeny práce především na železnici spojující Hanoj s městem Đồng Đăng u vietnamsko-čínských hranic. Tento úsek se dočká otevření již v roce 1902. Druhá větev této železnice spojující Hanoj s asi 300 kilometrů vzdáleným městem Lào Cai, nacházejícím se rovněž u čínsko-vietnamských hranic, bude dokončena v roce 1906. Cílového čínského Kchun-mingu vzdáleného od Hanoje přes 700 km dosáhne větev v roce 1910. Samotná stavba této Jün-nanské trati bude neobyčejně obtížnou anabází. Dělníci budou pracovat ve velmi náročném terénu a za ohromně složitých povětrnostních podmínek. Tábory dělníků navíc opakovaně zachvátí malárie. Během stavby jich přijde o život nejméně 12 000.

Vznik vietnamské železniční páteře

Výstavba klíčové Severo-jižní železnice se naopak poměrně protáhne. Svou roli v tom bude hrát i konec Paula Doumera v čele Francouzské Indočíny v roce 1902. Tato 1 726 km dlouhá trať se bude stavět poměrně logicky na etapy. Do plného provozu je trať spojující Saigon a Hanoj uvedena za velké slávy v roce 1936. Doba jízdy mezi Saigonem a Hanojí se po dokončení trati bude pohybovat kolem 60 hodin. Do konce 30. let 20. století se tuto dobu podaří snížit o třetinu na přibližně 40 hodin. Průměrná rychlost vlaků na této trati tak bude dosahovat asi 43 km/h.

Severo-jižní trať je dokončena na poslední chvíli, jelikož již v roce 1937 napadá Japonsko Čínu a celý region se tak ponoří do nestability. Francouzi budou využívat železnici pro dodávání zbraní Číně v obraně proti japonské agresi. Tyto dodávky se po porážce Číny stanou záminkou pro vpád japonských vojsk do Francouzské Indočíny. K ovládnutí Francouzské Indočíny Japonskem dochází v roce 1940. Japonci budou ve velkém využívat vietnamskou železnici, a proto se stane zejména v poslední části války pravidelným terčem spojeneckých náletů. V jejich důsledku bude během války velmi silně poškozena.

Železnice za války ve Vietnamu

Po konci 2. světové války bude zahájena obnova železniční sítě v zemi. Ta však nepotrvá dlouho, jelikož v roce 1947 vypukne ve Vietnamu válka za nezávislost proti Francii. V jejím důsledku se železnice opět stane častým terčem sabotáží i bombardování. Po nabytí nezávislosti v roce 1954 dochází k rozdělení Vietnamu na severní a jižní část. Stejně tak dochází k rozdělení železniční sítě i vozového parku mezi obě nově vzniklé země. Světlého období se však železnice nemá dočkat ani nyní. Téměř okamžitě totiž vypukne Vietnamská válka, která si kromě mnoha lidských obětí vyžádá i ohromné škody na železniční infrastruktuře.

Nicméně zejména v Jižním Vietnamu se železnice dočká za pomoci Američanů alespoň částečné resuscitace. Řeč je především o páteřní asi 1 000 km dlouhé trati mezi Saigonem a Hu. Tvrdou daň si na železniční infrastruktuře vyberou i přírodní katastrofy. Zejména pak nejničivější tajfuny za posledních 100 let Joan a Iris, které obě země zachvátí v roce 1964. V roce 1966 bude v Jižním Vietnamu znovu zahájen projekt na obnovu alespoň klíčových úseků zdecimované železniční sítě. Celkem se podaří znovu vrátit do provozu asi 340 km tratí.

Pro Severní Vietnam budou naopak zcela klíčové dvě výše zmíněné tratě spojující Hanoj s Čínou. Tyto tratě totiž budou zajišťovat dodávky zbraní od čínských a sovětských spojenců. Kvůli tomu se stanou častým cílem útoků, ale Severnímu Vietnamu se tratě podaří udržet ve víceméně provozuschopném stavu. S odstraňováním škod na železnici bude navíc Severnímu Vietnamu velmi intenzivně pomáhat Čína. Ta v rámci snahy o urychlení dodávek Severnímu Vietnamu dostaví na zmíněných dvou tratích třetí kolej s klasickým rozchodem 1 435 mm používaným v Číně. Tím se omezí nutnost překládky zboží na hranicích kvůli odlišnému rozchodu. Zbylé dvě koleje zůstanou s úzkým rozchodem 1 000 mm požívaným
ve Vietnamu.

Vietnamské plány na vysokorychlostní železnici

Po porážce Jižního Vietnamu v roce 1975 a sjednocení Vietnamu pod komunistickou taktovkou přechází železnice do období oprav rozsáhlých poválečných škod. Ta se však bude dařit překvapivě rychle. Vždyť páteřní trať mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem (pozn.: dříve Saigon) je dokončena již na konci roku 1976. V následujících letech dojde k výrazným změnám v provozování vlaků orientovaným zejména na nárůst počtu cestujících. Koncepce vietnamské železniční sítě ale zůstane stejná. Páteří je nadále Severo-jižní železnice, která se v Hanoji dělí na dvě větve mířící do Číny. Její součástí je i řada odboček. Z celkem 2 600 km železničních tratí, jimiž Vietnam disponuje, zůstává naprostá většina s rozchodem 1 000 mm.

První opravdu velký železniční projekt znovusjednoceného Vietnamu přichází v roce 2006. V tomto roce se totiž Vietnam dohodne na spolupráci s Japonskem v oblasti výstavby nové vysokorychlostní železnice, která má spojit Hanoj s Ho Či Minovým městem a nahradit tak stávající trať. Podle návrhu z roku 2006 mají být stavební práce zahájeny v roce 2010 a do provozu má být trať uvedena v roce 2020. Náklady na výstavbu trati jsou odhadnuty na 33 miliard dolarů. Celková navrhovaná délka železnice má být 1 570 km, což je o 156 km méně, než má existující trať. Má tak dojít k výraznému napřímení trati.

Trať má být postavena na rychlost 300 km/h a trasu mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem má vlak urazit za 5 hodin a 38 minut, což je výrazné zrychlení oproti stávajícím 32 hodinám. Trať má být navíc postavena s klasickým rozchodem 1 435 mm. Má se navíc jednat o první elektrifikovanou trať v celém Vietnamu. Od samého počátku však budou tento ambiciózní plán provázet komplikace. Po revizi plánu v roce 2010 dojde k posunu očekávaného data dokončení o 15 let na rok 2035. Zároveň se plán setká s nepochopením u značné části parlamentu, která bude odkazovat na studie, jež odhadují reálnou cenu projektu na 56 miliard dolarů.

Čínský efekt

Kvůli sílícímu odporu ve vládních kruzích jsou ještě v roce 2010 práce na tomto projektu pozastaveny a odloženy na neurčito. Navzdory několika pokusům o resuscitaci zůstane projekt ve stádiu studií. Tento stav přetrvá až do roku 2024, kdy se do projektu intenzivně vloží Čína. Je rozhodnuto o tom, že trať se bude stavět na rychlost 350 km/h a dokončení se očekává do roku 2035. Součástí Severo-jižní železnice by se pak měly stát oproti původnímu plánu i 2 větve mířící z Hanoje k čínským hranicím. Čína přislíbila pomoc Vietnamu s výstavbou této trati, jelikož je to pro ni příležitost k získání vlivu v zemi, která byla donedávna považována za blízkého amerického spojence v regionu.

Ho Či Min: 350 km/h. Do Hanoje 5 hodin

Celková délka železniční trati by měla včetně 2 přidaných větví činit 2 070 km. Trať má být dvojkolejná, elektrifikovaná a vybudovaná se standardním rozchodem 1 435 mm používaným i v Číně. Vietnam odhadne náklady na vybudování této železniční tratě na přibližně 67 miliard dolarů. Díky navýšení rychlosti na 350 km/h by měla cesta mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem zabrat jen asi 5 hodin. Zároveň se předpokládá zahájení stavebních prací v roce 2037. Od projektu si Vietnam slibuje snížení počtu letů mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem, jichž je aktuálně asi 60 denně, úbytku počtu aut na silnicích a celkové snížení dopadů dopravy na životní prostředí. Důležitou roli hraje také zvýšení bezpečnosti.

V neposlední řadě je cílem přilákat zahraniční investory, kteří by na skokové zvýšení kvality dopravy v zemi mohli slyšet. Projekt se samozřejmě dočká i kritiky, a to především kvůli obrovským nákladům s ním spojených. Kritici budou poukazovat na to, že by se takto ohromná suma peněz dala využít lépe, a to zejména investicemi do školství, zdravotnictví, průmyslu, energetiky či zemědělství, které je stále důležitou složkou vietnamské ekonomiky. Zájem na realizaci expresního severo-jižního spojení potvrdí vůdci obou zemí na společném jednání v roce 2025 v Hanoji. Obě země ke vzájemné spolupráci ženou i vysoká cla, jejichž zavedení iniciuje americký prezident Trump.

Trať pro nákladní dopravu po Kambodže

Kromě tohoto klíčového projektu rezonují v oblasti železniční dopravy ve Vietnamu ještě další 2 projekty. Jedním z nich je realizace železničního spojení mezi Ho Či Minovým městem a hlavním městem sousední Kambodži Phnompenhem. Trať by měla sloužit převážně pro potřeby nákladní dopravy a její délka by měla činit 250 km. Z Kambodži pak vlaky budou moci pokračovat dále na západ směrem do Thajska. Druhým projektem je realizace železničního spojení Vietnamu se sousedním Laosem. Tato železnice by měla vést z hlavního města Laosu Vientiane až do vietnamského přístavu Vũng Áng. Tato asi 550 km dlouhá jednokolejná železniční trať má být budována s klasickým rozchodem 1 435 mm na rychlost 150 km/h. Sloužit by měla spíše pro nákladní dopravu a dokončena by mohla být do konce roku 2030.