Železniční (r)evoluce v Zimbabwe: Drancovali zlato. Teď z kolejí zbyl rezavý kostlivec

Základy železniční sítě dnešní Zimbabwe položili Britové. Navzdory složité situaci se železnici v zemi dařilo po celé 20. století. S novým stoletím však přišel tvrdý pád, ze kterého si železnice v Zimbabwe dodnes líže rány.

Spletitá historie Zimbabwe

Potvrzené zmínky o výskytu předchůdce dnešního člověka na území dnešního Zimbabwe se datují do hlubokého pravěku. Ve 2. polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem pak do regionu přichází bantuské kmeny. O prvním významnějším státním útvaru na území dnešního Zimbabwe můžeme mluvit od počátku 2. století našeho letopočtu, kdy zde vzniká Království Mapungubwe, z něhož se později zrodí říše Velké Zimbabwe a říše Monomotapa, jak uvádí BBC. Tyto státní útvary se budou vyznačovat především těžbou zlata a s tím souvisejícím obchodem.

Jelikož je Zimbabwe vnitrozemský stát, dostane se do pozornosti evropských objevitelů o něco později než jeho přímořští sousedé. Zpočátku budou domorodci obchodovat především s okolními portugalskými koloniemi. Po nalezení velkých nalezišť zlata se zájem Evropanů o území dnešního Zimbabwe ještě více zintenzivní. Pod koloniální správu se nicméně dostane dnešní Zimbabwe až v 19. století. Kolonie se nakonec nedostane pod správu Portugalců, jejichž vliv na kontinentu značně upadne, ale pod správu Britské Jihoafrické společnosti vedené Cecilem Rhodesem. Na jeho počest je kolonie pojmenována Jižní Rhodesie.

Sílící odpor proti evropské nadvládě

Domorodci se sice vzedmou na odpor proti evropským kolonialistům, ale veškerá jejich snaha bude potlačena. V roce 1922 je rozhodnuto, že se Jižní Rhodesie nepřičlení k Jihoafrické unii, čímž se dostane pod přímou koloniální správu Velké Británie. Ani nová správa však nebude příliš dbát na situaci domorodců, mezi nimiž tak začne sílit odpor proti evropské nadvládě. Další administrativní změna přichází v roce 1953, kdy Velká Británie vytváří Středoafrickou federaci, jejíž součástí se stanou Jižní Rhodesie (pozn.: dnešní Zimbabwe), Severní Rhodesie (pozn.: dnešní Zambie) a Ňasko (pozn.: dnešní Malawi).

O pouhých 10 let později se však federace rozpadá, neboť Zambie i Malawi získají nezávislost. Tato situace ještě umocní protibritské nálady v Jižní Rhodesii, kde vznikne několik nacionalistických uskupení. Nezávislost formálně nabyde i Zimbabwe, ale ve vedení země stane pouze bělošská menšina vedená premiérem Ianem Smithem. Důsledkem bylo v 60. letech zahájení ozbrojeného odporu domorodců proti vlastní vládě i proti britské nadvládě. Partyzánská válka bude trvat s přestávkami až do roku 1980, kdy Smithova vláda na základě mírových dohod abdikuje a Zimbabwe se dostane definitivní nezávislosti.

Odpor proti pogromům Mugabeho vlády

Ani po nabytí nezávislosti však situace v zemi nebude růžová. Po zmizení společného nepřítele se bývalí spojenci poměrně rychle rozhádají, a to povede k nepokojům v zemi. Ty odstartuje nepovedený plánovaný vojenský převrat v roce 1982, tedy pouhé 2 roky po nabytí nezávislosti. Vládnoucí garnitura premiéra Roberta Mugabeho začne páchat pogromy na etnické minority. V roce 1987 se Mugabe stane prezidentem a neomezeným vládcem v zemi. Mugabe sice svými reformami přidělování půdy kdysi vlastněné bílými statkáři získá mezi domorodci na popularitě, ale zároveň jeho kroky přivedou zemi do hluboké ekonomické krize.  

Zimbabwe začne drtit hyperinflace. Jak uvádí Český rozhlas, v letech 2008 a 2009 se meziměsíční inflace pohybovala v řádech těžko uvěřitelných miliard procent, což byla v té době největší hodnota na světě. V roce 2011 se Zimbabwe stane druhou nejchudší zemí světa. Není tedy překvapením, že proti Mugabeho režimu se vzedme vlna odporu. Ten však bude potlačen armádou, což se neobejde beze ztrát na lidských životech. Kvůli nezlepšující se ekonomické situaci nakonec zasáhne armáda, která Mugabeho svrhne a uvězní. Po pádu Mugabeho režimu se ekonomická situace země začne pomalu zlepšovat, ale i nadále nebude zdaleka ideální.

Britská éra železnice v Zimbabwe

Železniční historie se na území dnešní Zimbabwe začíná psát na konci 19. století, tedy v období, kdy se Jižní Rhodesie nachází pod správou Britské jihoafrické společnosti. V roce 1892 je zahájena stavba první železniční tratě v zemi, jak uvádí NRZ. Ta vede z města Mutare na východě země do sousedního Mosambiku. O pouhý rok později, tedy v roce 1893, je zahájena výstavba druhé železniční tratě. Ta povede z druhého největšího města Jižní Rhodesie Bulawaya na jihozápadě země do dnešní JAR.

Důvody budování železniční sítě v Jižní Rhodesii jsou poměrně prosté. Britská jihoafrická společnost chce na spravovaném území maximalizovat své zisky. Jelikož je Jižní Rhodesie vnitrozemní kolonií, je železnice ideální pro převoz vytěžených surovin z dolů do přístavů v okolních koloniích, odkud budou po moři transportovány dále do světa. Je vcelku logické, že Britové zvolí pro výstavbu železničních tratí na území Jižní Rhodesie rozchod 1 067 mm, který používají v okolních koloniích. Napojení významných těžebních oblastí na železniční síť se tak ukáže být nesmírně důležitým pro ekonomickou výnosnost kolonie.

V roce 1902 je zahájena výstavba trati, která má spojit dvě největší města Jižní Rhodesie, Harare a Bulawayo. Práce na této přes 400 km dlouhé trati však budou přerušeny kvůli nedostatku financí, spojenému s vypuknutím anglo-búrské války v sousední Jižní Africe. Navzdory tomuto neúspěchu se z Bulawaya stane klíčový železniční uzel Jižní Rhodesie. To souvisí se zahájením výstavby trati z Bulawaya směrem na sever k hranici s Belgickým Kongem a Severní Rhodesií. Tato trať bude dokončena v roce 1909.

Rhodesia Railways přinese velké změny

Provozovatelem celé železniční sítě na území Jižní Rhodesie je až do roku 1927 Mashonaland Railways Company. Právě ve zmíněném roce 1927 se železnice v Jižní Rhodesii dostane
pod správu společnosti Rhodesia Railways Ltd., což souvisí s přechodem celé Jižní Rhodesie přímo pod britskou koloniální správu o několik let dříve. Postupně se pod správu společnosti Rhodesia Railways Ltd. dostane celý železniční systém Severní Rhodesie a vybrané úseky tratí v Jihoafrické unii a dnešní Botswaně. Velká změna přichází v roce 1947, kdy je společnost Rhodesia Railways Ltd. ze strategických důvodů po vzoru Velké Británie zestátněna. Dojde i k drobné úpravě názvu společnosti na Rhodesia Railways.

Další významné změny na rhodeské železnici souvisí s rozpadem Středoafrické federace. Hraniční bod na mostě u Viktoriiných vodopádů se stane dělícím bodem mezi železničním systémem nově vzniklého státu Zambie, nad nímž převezme kontrolu společnost Zambia Railways, a železničním systémem Rhodesie, který zůstane pod správou společnosti Rhodesia Railways. Období strukturálních změn je zakončeno v roce 1980, kdy po nabytí úplné nezávislosti převezme kontrolu nad železničním systémem Zimbabwe společnost National Railways of Zimbabwe.

Konec parního provozu v Zimbabwe

Nová vláda si uvědomí hned od počátku význam železnice, a tak se rozhodne do ní investovat. Již v roce 1983 je zahájen projekt elektrifikace 305 km dlouhé trati z Harare do Gweru v centrální části země. Elektrifikace této trati, spojující významný průmyslový region s hlavním městem Zimbabwe, je dokončena v roce 1985. V roce 1992 se společnost National Railways of Zimbabwe rozhodne ke koupi dieselelektrických lokomotiv řady DE11, což povede více méně k ukončení parního provozu v zemi. Parní lokomotivy budou ponechány pouze jako turistická atrakce.

V roce 1996 pak zimbabwská vláda uděluje koncesi pro výstavbu asi 150 km dlouhé železniční tratě mezi městy West Nicholsonem a Beitbridgem, čímž je zajištěno přímější železniční spojení mezi Beitbridgem na hranicích s Jihoafrickou republikou a druhým největším zimbabwským městem Bulawayo.

Další novinka přichází v roce 2001, kdy je ve dvou největších zimbabwských městech Bulawayo a Harare zahájen provoz příměstské železniční dopravy. V následujících letech se však železnici přestane dařit. Stále se zhoršující ekonomická situace země se na jejím stavu musí chtě nechtě podepsat. Společnost National Railways of Zimbabwe nebude mít dostatek peněz nejen na investice do zlepšování stávající železniční infrastruktury, ale ani na údržbu.  

Železniční síť v zemi tak začne postupně chátrat, což dokonce povede k uzavření některých tratí. Situaci společnosti National Railways of Zimbabwe nepomůže ani rozhodnutí vlády z roku 1997 o deregulaci dopravního průmyslu, která odstranila monopolní postavení společnosti v železničním odvětví. V rámci snahy o úspory se dokonce společnost vrátí k provozu parních lokomotiv, jelikož uhlí bude levnější než nafta či elektřina. Situace železnice v zemi se začne pomalu zlepšovat po pádu režimu prezidenta Mugabeho v roce 2017, ale k ideálu má stále daleko. I nadále zůstává asi 2 800 km dlouhá železniční síť Zimbabwe podfinancovaná.

Nová éra železnice v Zimbabwe

Že by se mohlo blýskat na lepší časy, dokazuje i zvýšené množství železniční projektů, které Zimbabwe v budoucnosti plánuje. Tím asi vůbec nejvýznamnějším je projekt Ponta Techobanine, který si klade za cíl zlepšení železničního spojení mezi Zimbabwe, Mosambikem a Botswanou. Projekt počítá s napojením zimbabwské a botswanské železniční sítě na hlubokomořský přístav Techobanine, který by měl být v příštích letech vybudován nedaleko mosambického hlavního města Maputa.

Jak uvádí magazín Railway Gazette, projekt počítá s vybudováním a modernizací asi 1 700 km železničních tratí a klade si za cíl zlepšení odbytu botswanských a zimbabwských surovin na světových trzích. Trať by měla být vybudována s rozchodem 1 067 mm a odhadovaná cena činí 6,5 miliard amerických dolarů.

V posledních letech začíná být intenzivně řešena i celková konsolidace zimbabwské železnice. V roce 2023 vyjadřuje Africká exportní a importní banka ochotu poskytnout na zahájení tohoto nákladného projektu půjčku ve výši 115 milionů amerických dolarů. I v plánech na rekonstrukci železniční sítě zůstává prioritou modernizace pro potřeby primárně nákladní dopravy, ale je nutné zmínit, že železnice se začíná v Zimbabwe postupně těšit stále větší oblibě pro potřeby osobní dopravy. Zda se zimbabwská železnice ze svrabu, v němž se nachází, dokáže vyhrabat, není zatím jasné. Poslední kroky však naznačují, že by Zimbabwe mohlo vzít konsolidaci své železnice za správný konec.