EU version

Železniční (r)evoluce: Jak Německo z 6 km trati v roce 1835 vybudovalo 1 700 km rychlých vlaků

Železniční (r)evoluce: Jak Německo z 6 km trati v roce 1835 vybudovalo 1 700 km rychlých vlaků
foto: Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0/DB class 10 / ICE for Trainset
10 / 09 / 2024

Německé železnice prošly od svého skromného začátku v roce 1835, kdy první vlak vyjel na 6 km dlouhou trať mezi Norimberkem a Fürthem, až k dnešním moderním vysokorychlostním tratím, které se rozprostírají přes 1 700 km. Jak se tento ohromný pokrok odráží na současných problémech a plánech do budoucna?

Historie německé železnice se začíná psát až roku 1871, kdy je Německo díky několikaletému úsilí kancléře Otty von Bismarcka sjednoceno. Tomu ovšem předchází období rozvoje železnice v jednotlivých státech, které budou později sjednocené Německo tvořit. V těchto státech začíná rozvoj železnice v různé době a různou rychlostí. Nejvýznamnější bude v Prusku, které si mezi státy drží dominantní pozici.

První krůčky začne železnice na území budoucího Německa urážet v roce 1835, tedy v podobné době jako v okolních státech. V tomto roce je otevřena první trať. Je dlouhá pouhých 6 km a vede z Norimberku do Fürthu, mezi nimiž bude cestující převážet vlak tažený lokomotivou Adler britské výroby. Rychle budou následovat další kilometry. Roku 1838 bude otevřena Berlínsko-postupimská dráha, která spojí Berlín s 23 km vzdálenou Postupimí. Tyto dráhy budou v soukromém vlastnictví. První státní dráha na území budoucího Německa povede mezi Braunschweigem a Wolfenbüttelem a bude ji vlastnit Brunšvické vévodství. I ta bude vystavěna roku 1838. Následovat je budou dráhy další.

Tratě budou vznikat nejprve se zahraniční pomocí, zejména s tou anglickou. Postupem času se ale stanou německé státy v této otázce soběstačné. První dráha vybudovaná výhradně pro parní provoz bude mezi Lipskem a Drážďany. Hotova bude roku 1839. Bude dlouhá 120 km a bude zahrnovat i první tunel na území budoucího Německa. První železnice, která překročí hranice Německého spolku, povede z Kolína nad Rýnem a bude propojena až do belgického přístavu Antverpy. Roku 1842 bude délka železničních tratí na území budoucího Německa přesahovat 1000 km.

Wikimedia Commons, public domain

Na konci roku 1846 bude spojeno hlavní město Pruska po železnici s nejvýznamnějším přístavem Německého spolku, s Hamburkem. Trať bude dlouhá 286 km a bude se jednat o možná vůbec nejvýznamnější trať na území Německého spolku. Kromě budování sítě mezi velkými městy Německého spolku bude velkým tématem i napojení na železniční sítě okolních států.

Wikimedia Commons, public domain

Stejně jako pro celé Německo bude i pro železnici klíčový rok 1871. V něm dojde po vítězství ve válce nad Francií k vyhlášení Německého císařství. To nastolí německé železnici nový kurz. Doposud měly různé německé státy různé preference. Některé nechávaly výstavbu železnic pouze na soukromých iniciativách, jiné stavěly výhradně státní železniční síť a další kombinovaly obě varianty. Říšský kancléř Otto von Bismarck prosadí v novém státu státní rozvoj železniční sítě, neboť v ní spatřuje velký strategický a vojenský význam.

Soukromé železniční společnosti budou zestátněny a tratě vykoupeny. Roku 1880 tak Německo bude disponovat 9 400 lokomotivami a v otázce obratu cestujících a nákladu předstihne svého hlavního ekonomického rivala, Francii. Jednotlivé linky budou provozovat povětšinou dráhy jednotlivých spolkových zemí, tzv. Länderbahn. Tvrdou ránu zasadí německé železnici 1. světová válka, která ji, stejně jako celé Německo, naprosto vyčerpá.

To bude završeno krachem mnoha spolkových drah, které povedou v důsledku ke sloučení posledních 7 spolkových drah v roce 1920 do nové společnosti, jež ponese název Německé říšské dráhy. Ty přejdou do soukromých rukou roku 1924 jako součást Dawesova plánu, který má za úkol nastartovat vyčpělou německou ekonomiku.

Wikimedia Commons, CC BY 2.0, Paul Smith

I přes složité časy dokáže německý železniční průmysl držet krok se světem. Důkazem je světový rychlostní rekord, kterého dosáhne lokomotiva typu 05 002. Bude to vůbec poprvé, co nějaká lokomotiva překoná rychlost 200 km/h. Konkrétně jí bude naměřena rychlost 200,4 km/h. Tento rekord vydrží 2 roky, kdy jej překoná lokomotiva Mallard s naměřenou rychlostí 203 km/h. Nedostatek vozů po 1. světové válce navíc povede ke standardizaci nově vyráběných vozů v celém Německu.

Před 2. světovou válkou zažijí německé železnice rozmach, neboť v nich nacistický režim bude spatřovat velký potenciál. Krom vojenských účelů budou dráhy sloužit i k propagandě či k jedné z nejzrůdnějších myšlenek, které kdy lidstvo vymyslelo, k holokaustu. Budou totiž hlavním způsobem přepravy osob do ghett, koncentračních i vyhlazovacích táborů. Dráhy na válku doplatí. Spojenci je budou vytrvale bombardovat, především pak dopravní uzly. Poničeny budou v podstatě všechny.

Po válce bude Německo rozděleno na 4 okupační zóny: britskou, americkou, francouzskou a sovětskou. Zatímco první 3 se spojí, čímž vznikne roku 1949 Spolková republika Německo (SRN), ta sovětská zůstane samostatná a v témže roce z ní vznikne Německá demokratická republika (NDR).

Wikimedia Commons, public domain

V obou nových zemích vzniknou státní železniční společnosti. V NDR dojde ke vzniku Deutsche Reichsbahn (DR) a v SRN budou vlaky provozovat Deutsche Bundesbahn (DB). Železniční spojení mezi oběma zeměmi bude značně omezené.  Zatímco DR budou nedílnou součástí centrálně plánované ekonomiky, DB budou nuceny bojovat o své cestující především s automobilovým průmyslem, který se ve 2. polovině 20. století stává výrazným konkurentem železnice ve většině zemí světa. To však ve svém důsledku povede k výraznému zkvalitnění železniční dopravy, co se týče rychlosti i komfortu. Tím se železnice v SRN na míle vzdálí své sestře na východě.

Poslední léta 20. století se ponesou jednak v duchu znovusjednocení Německa, ale také ve zvyšování rychlosti. V roce 1991 budou uvedeny do provozu nové vysokorychlostní tratě Hannover-Fulda-Würzburg (280 km/h) a Mannheim-Stuttgart (250 km/h) včetně nových vlakových souprav ICE 1. Postupně také dojde ke sloučení churavých východoněmeckých DR s velmi prosperujícími západoněmeckými DB. K tomu dojde 1. ledna 1994 vznikem železniční společnosti Deutsche Bahn (DB). O infrastrukturu se bude starat dceřiná společnost DB Netz. Navíc vznikne dceřiná společnost DB Schenker, která se vyprofiluje do pozice jedničky z největších světových logistických firem.

Německo dnes disponuje přibližně 1 700 km vysokorychlostních tratí, na nichž zajišťují přepravu jednotky InterCity-Express (ICE). Tento program vygeneroval již 4 generace jednotek, z nichž ta nejnovější, ICE 4, dosahuje rychlosti 250 km/h  u 7vozových a 265 km/h u 12vozových jednotek. Většina vysokorychlostních tratí je budována na 300 km/h, ty zbylé na 250 km/h. V současnosti Německo staví několik VRT, např. Karlsruhe-Basilej nebo tzv. Vogelfluglinie, která má několik částí a má spojit Německo s Dánskem. Plánováno je několik dalších VRT. Např. mezi Frankfurtem a Mannheimem, mezi Hannoverem a Bielefeldem či mezi Norimberkem a Würzburgem. Zároveň se Německo potýká s velkými opravami na železničních tratích, jejichž rekonstrukce byly v předchozích letech opomíjeny. V důsledku toho se dostala síť do špatného stavu a opravy spolu s pomalými úseky způsobují velká zpoždění, výluky a odříkání mnoha vlaků. Německá železnice má tak před sebou ještě dlouhou cestu.

Wikimedia Commons, Superalbs - Own work, CC BY-SA 4.0,

 Zdroje: DB museum 

Tagy