Železniční (r)evoluce v Maroku: Vysokorychlostní vlaky roztrhávají Afriku

Základy marocké železniční síti dala doba kolonizace. Po jejím konci se však Maročané rozhodli ji dále tvořit, a ne produkty doby koloniální bořit. Výsledkem je smělá cesta mezi nejvyspělejší světové železnice. Podívejme se společně na její pískem zaprášené stopy.

Marocká železnice: Nezdolní Berbeři

Ve starověku je území dnešního Maroka obýváno především pasteveckými berberskými kmeny. Změna přichází až ve 2. století před naším letopočtem, kdy na tomto území začnou zakládat osady vyhlášení mořeplavci a obchodníci, Féničané. Nejmocnější z fénických osad se stane Kartágo (pozn.: to leželo na území dnešního Tuniska), které postupně celou oblast ovládne. Mocenské ambice Kartága ve Středomoří se střetnou s mocným Římem. Tyto 2 velmoci spolu povedou celkem 3 války, které vstoupí do historie pod názvem punské.

Starověké Maroko: Od Berberů k římské nadvládě

Přestože kartaginská armáda vedená slavným Hannibalem bude pustošit Apeninský poloostrov a hrozit bude i vojenské obléhání města Řím, Kartágo je nakonec poraženo. Římská odveta bude nesmírně krutá, Kartágo je srovnáno se zemí, obyvatelé povražděni či prodáni do otroctví. Marocké pobřežní osady tak spadnou pod správu antického Říma. Další změna přijde v 5. století našeho letopočtu. Tou dobou již slabá Západořímská říše nedokáže udržet pod kontrolou své bývalé provincie. Do severní Afriky se z bývalé provincie Hispánie (pozn.: dnešní Španělsko) přeplaví kmen Vandalů. Ti budou proti Římanům i domorodým Berberům bojovat s nebývalou brutalitou, ale ani to nebude stačit, aby dnešní Maroko dlouhodobě ovládli.

V 7. století se přes dnešní Egypt, Libyi a Alžírsko do Maroka z Blízkého východu dostanou Arabové. Ti se však budou muset vypořádat s mimořádně houževnatým odporem domorodých Berberů. Až na konci 7. století se Arabům podaří získat v Maroku pevnější postavení. Dosaženo toho však nebude železem a krví, ale rozumem, jednáním a snahou o co nejlepší soužití s domorodými Berbery. Arabové do oblasti severní Afriky přinesou nové náboženství, islám. Maroko se stane arabskou základnou pro výpady do Evropy, zejména do Španělska, které Arabové na dlouhá staletí ovládnou.

Maroko: Když Berbeři přijali svého vládce

O vzniku marockého státu můžeme mluvit od 8. století, kdy do země prchne arabský šlechtic Moulay Idriss, který se dostane do obliby mnoha berberských kmenů a stane se jejich vládcem. Údajně založí i nádherné město Fes. V této době je severní Afrika velmi vyspělou částí světa, mnohem vyspělejší než většina raně středověké Evropy. V důsledku znovuobnovení kontroly nad Španělskem katolickými králi přijde do Maroka velké množství nejen muslimských, ale i židovských uprchlíků, ke kterým budou mít muslimové mnohem smířlivější postoj než horliví katolíci.

Tlaku evropských mocností nedokáže Maroko dlouhodobě vzdorovat a v roce 1830 se stane francouzskou kolonií. Část území připadne pod španělskou správu. Proti této koloniální nadvládě se odhodlaně postaví domorodé berberské kmeny, jež povedou proti kolonizátorům účinný partyzánský odboj, který se podaří zlomit až o století později. Evropští kolonialisté však přinesou zemi nezanedbatelný pokrok. Začnou zde budovat železniční a silniční sítě, nemocnice, školy, vzroste hygiena a celková úroveň vyspělosti země. Cenou bude evropská nadvláda. Za 2. světové války bude Maroko klíčovou základnou pro vytlačení vojsk Osy ze severní Afriky.

Francouzská nadvláda nad zemí je ukončena v roce 1956. Nedlouho poté se ze svých držav stáhnou i Španělé, kteří si však ve správě ponechají 2 přímořská města Ceutu a Melillu. Králem nezávislé země se stane Mohammed V., který zavede absolutistickou vládu. Drobná vlna demokratizace přijde za jeho následovníka Hassana II., klíčová rozhodnutí však zůstanou v královské kompetenci. Král Hassan II. v napjaté době studené války vyprofiluje Maroko mezi největší spojence Západu. Na jeho straně bude Maroko stát i ve válce v Perském zálivu. 

Po smrti Hassana II. nastoupí na trůn v roce 1999 jeho syn Mohammed VI. Ten v zemi zavede sérii liberálních reforem včetně rozšíření občanských práv žen, výrazně je omezena též polygamie. I za vlády Mohammeda VI. si Maroko udržuje velmi blízké vztahy se Západem. Mohammed VI. rovněž provede mnoho reforem ve snaze zmodernizovat zemi. Součástí reforem je i výrazné zlepšení železniční sítě. Zeštíhlen je státní aparát, je zahájen boj s korupcí. Maroko rovněž stojí rozhodně na straně USA a jeho spojenců v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Maroko: Základ položili kolonialisté

Železniční historie se na území Maroka začíná psát od počátku 20. století. Budování železniční sítě pro obchodní účely zahájí v Maroku Francouzi. S ohledem na snížení investičních nákladů je síť budována s úzkým rozchodem 600 mm. Hlavní část sítě je dokončena do roku 1915. Páteřní část sítě vede z Marrákeše přes přístavní město Casablanca, Rabat a Fes do 930 km vzdáleného města Udžda u hranic s Alžírskem. Trať je však velmi pomalá a doba jízdy mezi těmito dvěma významnými městy trvá až 5 dní.

Maroko: Od pomalých vlaků k vysokorychlostní trati 

První tratě se standardním evropským rozchodem 1 435 mm jsou v Maroku dokončeny až v roce 1923. Nejvýznamnější z nich spojí město Fes s Rabatem a významnou těžební oblast fosfátů na západě země s přístavním městem Casablanca. Železnice jsou v této době v Maroku budovány i soukromou iniciativou. Příkladem je trať vybudovaná francouzsko-španělskou soukromou železniční společností, která napojí významné přístavní město Tanger na trať Fes-Rabat.

Další významnou soukromou iniciativou je trať spojující uhelné doly u města Bouarfa s městem Udžda u hranic Maroka s Alžírskem. Tato trať je vybudovaná v roce 1931 soukromou společností Meditterrean Niger Railway Company jako součást projektu Transsaharské železnice.

V roce 1934 je dokončena železniční trať se standardním rozchodem mezi městy Fes a Udžda, která se stane posledním dílem do skládačky spojení města Marrákeše na západě země s 1 500 km vzdáleným Tunisem v Tunisku. Výstavba nových železničních tratí pokračuje i po konci koloniální nadvlády, tratě jsou stavěny již takřka výhradně se standardním rozchodem 1 435 mm. V roce 1927 je zahájena elektrifikace marocké železniční sítě. V tomto roce je uveden do provozu elektrifikovaný úsek v okolí města Casablanca. 

Nová éra Afriky: Rychlovlaky a moderní infrastruktura

Po pádu koloniálního režimu trvá několik let přechodné období. To končí v roce 1963, kdy je založena společnost Marocká železnice (ONCF). Znárodněna je veškerá železniční síť a správou stávající sítě i výstavbou nových železničních tratí je pověřena právě již zmíněná společnost ONCF (Office National des Chemins de Fer). Na konci 20. století probíhá především konsolidace stávající železniční sítě. Bývalé úzkorozchodné tratě jsou rušeny, případně jsou přebudovány na klasický rozchod 1 435 mm. Nové významné projekty přichází až ve 21. století spolu s příchodem vysokorychlostních tratí.

První z nich je částečně dokončena roku 2018. Spojuje 2 významná přístavní města Tanger a Casablancu. O projekt se výraznou měrou zasadí marocký král Mohammed VI., který spatřuje v železnici obrovský potenciál a vidí její modernizaci jako nedílnou část cesty Maroka mezi vyspělé světové země. Již zmíněná vysokorychlostní železnice Tanger-Casablanca je dlouhá 323 km a je budována ve 2 částech. Ta první je dokončena v již zmíněném roce 2018, vede ve 186 km dlouhém úseku Tanger-Kenitra a je budována na rychlost 320 km/h.

Druhá část, Kenitra-Casablanca s délkou 137 km, je prozatím vybudována na rychlost 160 km/h, avšak v roce 2020 je zahájena v tomto úseku výstavba nové vysokorychlostní tratě. Trať Casablanca-Tanger je vůbec první vysokorychlostní tratí na území celé Afriky. Z původní jízdní doby 4 hodiny a 45 minut mezi Tangerem a Casablancou se po dokončení úseku Tanger-Kentira v roce 2018 stávají 2 hodiny a 10 minut. Po vybudování nové vysokorychlostní trati v úseku Kentira-Casablanca klesne jízdní doba na cestě z Casablancy do Tangeru na 1 hodinu a 30 minut. Trať Tanger-Casablanca je součástí ambiciózního marockého plánu na vybudování přes 1 500 km dlouhé sítě vysokorychlostní železnice.

V současné době marocká železniční síť disponuje okolo 2 200 km železnic vybudovaných se standardním rozchodem 1 435 mm. V následujících letech počítá ambiciózní projekt sítě vysokorychlostních železnic s investicemi přesahujícími 14 miliard dolarů. Do roku 2040 by mělo být dokončeno 1 280 km vysokorychlostních železnic. Součástí projektu je i modernizace některých stávajících tratí. Jedná se o zdaleka nejambicióznější železniční projekt na africkém kontinentu. Na vysokorychlostní železniční síť by měla být napojena nejvýznamnější marocká města včetně Marrákeše, Fesu, Rabatu či Udždy a již zmíněné Casablancy a Tangeru.

Zdroje: mundo.cz, utahrails.net, histoire.bnpparibas, agbi.com