Železniční (r)evoluce v Keni: Krev, pot a malárie. Železnice si vyžádala 2 500 životů

Když britští inženýři s pomocí dělníků z Indie začali v Keni stavět železnici, čekala je cesta plná nástrah. Malárie, domorodé útoky, těžký terén a 2 500 mrtvých, a přece se na konci zjevil vlak, který spojil zemi s Ugandou.

Železnice v Keni se těšila rozvoji zejména za doby britské koloniální nadvlády. O 60 let později Keňa znovuobjevuje potenciál železnice a přichází s ambiciózními projekty, jejichž budoucnost je však stále ve hvězdách. Archeologické nálezy dokazují, že v Keni žili lidé již před několika miliony let. V 7. a 8. století našeho letopočtu přichází na území Keni arabští mořeplavci, kteří tam zakládají řadu přímořských osad.

První stopy života: Keňa jako kolébka lidstva

Tyto obchodní osady mají velký regionální význam, neboť do nich připlouvají lodě z celého světa. Na konci 15. století dopluje ke keňskému pobřeží slavný portugalský mořeplavec Vasco da Gama. Ačkoli nepronikne příliš hluboko do keňského vnitrozemí, jeho návštěva předznamená budoucí směřovaní oblasti dnešní Keni. Ta se totiž na přelomu 15. a 16. století dostane pod správu Portugalců.

Arabské a portugalské vlivy: Keňa na křižovatce civilizací

Období portugalské koloniální nadvlády vydrží až do 18. století, kdy je v pozici koloniální mocnosti vystřídají Osmané. Tento stav však nepotrvá dlouho. Na přelomu let 1884-85 se z iniciativy Portugalska v pruském hlavním městě Berlíně koná tzv. Berlínská konference, na níž se rozhoduje o rozdělení sfér vlivu na africkém kontinentu. Příznačné pro ni je, že se jí účastní řada světových mocností v čele s USA.  Z afrických zástupců však není pozván nikdo. Výsledkem je z dnešního pohledu naprosté fiasko, které do budoucna ovlivní nejen Afriku, ale i Evropu. Na kontinentu se takřka náhodně podle pravítka vyznačí hranice nových států v Africe bez ohledu na kulturní vývoj a přirozené jazykové hranice v Africe. 

Prakticky ze dne na den vzniká v Africe asi 50 nových států, které nahrazují dosavadní obvykle kmenové uspořádání. Nezřídka se stává, že čára narýsovaná v Berlíně rozdělí území ovládané jedním kmenem mezi několik států a tím dočista zpřetrhá několik set let utvářené vazby. Naopak kmeny, které se mnohdy nenávidí, jsou v Berlíně pravítkem umístěny do společného státu, kde se stanou ze dne na den sousedy a členy uměle vytvořeného národa navzdory mnoho let trvajícím rozepřím. Kam tento nápad směřoval, Afrika i Evropa pocítí zejména v době, kdy jsou kolonie již minulostí a země spravují domorodí lídři.

Keňa připadne pod správu Velké Británie, Keňa je většinu této doby spravována společně s Ugandou, další britskou kolonií. Proti Evropany zavedenými pořádky se začnou bouřit místní obyvatelé. Nespokojenost vyvrcholí v 50. letech 20. století povstáním, které však bude potlačeno. Nezávislosti se však Keňané nakonec stejně dočkají. Stane se tomu tak v roce 1963. Následovat však nebude růžová budoucnost, naopak. Po zmizení společného nepřítele, kolonizátora, propuknou naplno etnické spory mezi jednotlivými kmeny, na které zadělá již zmíněná Berlínská konference.

Situace přeroste v nepokoje, které budou potlačeny tvrdými represemi vůči odpůrcům a nastolena je vláda jedné strany. V probíhající studené válce mezi Východem a Západem však stojí Keňa spíše na straně Západu, což vede zejména britské představitele k přehlížení toho, jakým směrem se země vydala. V 90. letech 20. století však již situace přeroste přes hlavu. Studená válka je minulostí, a tak je zintenzivněn tlak na demokratizaci Keni. To se nakonec podaří, a tak je v zemi opět povolena politická opozice a změněna ústava. Demokracie v Keni jako v jedné z mála afrických zemí vydrží i ve 21. století. S demokracií etnické spory zcela jistě nevymizely, ale prozatím zůstávají spíše v pozadí.

Koloniální vláda Británie: Když Keňa ztratila hlas

Historie železnice se začíná na území Keni psát na konci 19. století. Vznik železniční sítě v Keni údajně předpovídá věštkyně kmenu Kamba Syokimau. Tato vědma přibližně v polovině 19. století předpoví příchod dlouhého železného hada chrlícího oheň a dým, který se plazí od Indického oceánu a vine se přes pláně a vysočiny k neznámému cíli. Jedná se o velmi neobvyklý způsob popsání železnice, ale v podstatě velice přesný. I vedení železnice od Indického oceánu do vnitrozemí je ve věštbě vyřknuto velmi přesně. Pro úplné porozumění by mělo ještě zaznít, že ačkoli v této době je železnice v Evropě již poměrně dobře známá, kmeny v Africe o tomto vynálezu pravděpodobně nemají ani vzdálené potuchy.

Indičtí dělníci a Masajové: Nairobi vzniká z tábora

Proroctví se začíná naplňovat v roce 1896, kdy je zahájena výstavba železniční tratě z tehdejšího hlavního keňského města Mombasa do vnitrozemí. Výstavba je iniciována britskou koloniální správou. Její důvody jsou především ekonomické a strategické. Hlavním cílem podle krc.co  je po kolejích spojit Indický oceán s další britskou kolonií, Ugandou. Do Nairobi tato železniční trať dorazí v roce 1899.

Město je v té době obýváno pastevci z kmene Masajů. Vzhledem ke své vysoké nadmořské výšce a z toho plynoucího mírného přívětivého klimatu se Nairobi rychle stane místem odpočinku zejména asijských dělníků, podílejících se významnou měrou na výstavbě trati. Nairobi se rozroste nebývalou rychlostí a brzy nahradí Mombasu jako hlavní město Keni.

 

Malárie, komáři a smrt na stavbě

Jak již bylo zmíněno, výstavbu železnice obstarávají v Keni dělníci z jiných britských kolonií, zejména pak z Indie. O projektování se starají zpravidla britští inženýři. Výstavba železnice v Keni nepůjde ani zdaleka hladce. Na tábory dělníků opakovaně útočí komáři, což vede k vypuknutí epidemie malárie. Situaci neprospěje ani nedostatečné hygienické a zdravotnické zařízení v táborech, což epidemickou situaci ještě zhorší. Kromě toho se stavitelé tratí v Keni musí vypořádávat s nevhodným terénem. Jako největší překážka se ukáže Velká příkopová propadlina, s jejímž překonáním si budou britští inženýři nejednou lámat hlavu.

Dalším problémem, s nímž se budou muset stavitelé vypořádat, je odpor domorodých kmenů. Ty obvykle nebudou reagovat na výstavbu pro ně nové a neznámé technologie cizáky dobře, což se dá pochopit. Nejednou vezmou dělnické tábory útokem, budou demolovat již postavené úseky trati či rozkrádat stavební materiál. Těmto sporům se Britům podaří zamezit uzavřením série smluv s domorodými kmeny. Postupem času také začne vzkvétat směnný obchod mezi indickými dělníky a domorodci, kteří se dokonce začnou stále častěji zapojovat do výstavby obvykle jako stavební dělníci.

Železnice propojí Ugandu 

Navzdory řadě komplikací se na stavitele usměje štětí. V roce 1901 trať skutečně dosáhne Viktoriina jezera. Železnice tak napojí britskou kolonii Ugandu, která je Brity s Keňou spravována jako jeden celek, na přístavy na východním pobřeží Keni u východního oceánu a může tak sloužit pro převoz nákladu, surovin i vytěžených materiálů do přístavů. Odtud může být náklad distribuován buď do jiných zemí, jež jsou součástí britského koloniálního panství, nebo prodáváno jinam. Za výstavbu této železnice však zaplatí životem přibližně 2 500 stavebních dělníků a inženýrů. Železniční trať z Mombasy k Viktoriinu jezeru se stane páteří keňského železničního systému a zcela jednoznačně nevýznamnější železniční tratí v zemi, na níž se bude ve výstavbě pokračovat i 100 let po jejím postavení.

Přešlapování na místě

Okolo roku 1930 je dokončena železniční trať, jež spojuje město Nanyuki s hlavním městem Nairobi. Další vybudované trati v průběhu let jsou pouze odbočkami z páteřní trati z Mombasy do Ugandy. Tyto tratě jsou stejně jako ona páteřní trať stavěny obvykle s rozchodem 1 000 mm. Vzhledem k nedostatečnému financování však železnice začne poměrně rychle chátrat. Změna nepřijde ani poté, co Keňa nabude nezávislost. Země bude totiž tou dobou zaměstnána etnickými spory a nikoli údržbou či rozšiřováním železniční sítě v zemi.

Potenciál železnice si opět Keňa naplno uvědomí až v 21. století. Ohledně železnice se Keňa začne přimykat stále více k Číně, se kterou uzavře smlouvy o spolupráci v oblasti železnice. V roce 2017 je dokončena nová trať mezi Nairobi a přístavním městem Mombasa. Výstavba trati vyjde na 3,2 miliardy dolarů a financovat ji bude Čína, která si od spolupráce slibuje zvýšení svého vlivu na africkém kontinentu.

Jedná se o největší železniční stavbu na území Keni od nabytí nezávislosti země v roce 1963. Cesta z Nairobi do Mombasy se díky nové trati zkrátí z původních 9 hodin na 4,5 hodiny. Keňská vláda si od železnice slibuje především zefektivnění převozu zboží z vnitrozemí do přístavního města Mombasa na východě země, kde dochází k jeho překládání na lodní dopravu. Tato trať je vybudována se standardním rozchodem 1 435 mm. 

V posledních letech jsou zároveň zintenzivněny diskuze o modernizaci a přebudování nyní již zcela neefektivní tratě mezi Ugandou a Keňou na rozchod 1 435 mm, tak jako byla přestavěna na svém úseku Mombasa-Nairobi.  

Obě země usilují o realizaci tohoto projektu, jelikož zejména pro Ugandu je klíčový pro odbyt zboží v keňských námořních přístavech. Minimálně na ugandské části projektu by se neměla podílet Čína, neboť nedošlo k dohodě mezi zeměmi a Uganda se tak obrací na evropské partnery. V roce 2024 uzavírá Uganda smlouvu s tureckou společností na výstavbu úseku této trati z hlavního města Kampaly až do města Malaba na hranicích s Keňou.  V současné době má keňská železniční síť přibližně 2800 km.