EU version

Železniční (r)evoluce v Bulharsku: Československé stroje psaly dějiny

Železniční (r)evoluce v Bulharsku: Československé stroje psaly dějiny
foto: CC BY 2.0/wikimedia commons/Pruské T 16 (DR 94 249)
19 / 01 / 2025

Od prvních kolejí položených za Osmanské říše až po moderní tratě, které propojují Bulharsko s Evropou. Bulharská železnice prošla fascinujícím vývojem. Objevte, jak se měnily trasy, vlaky i ambice, a kam směřuje železniční budoucnost této balkánské země dnes.

Nejmocnější stát Evropy

Již od dávného starověku obývá území dnešního Bulharska národ Thráků. Toto území postupně ovládnou Řekové a následně i Římané. Po rozpadu Římské říše roku 395 n. l. na východní a západní převezme kontrolu nad tímto územím východní Byzantská říše. Další staletí se ponesou v duchu přílivu nových národů v čele se Slovany. Velký zlom přijde v 7. století, kdy většinu území Bulharska ovládne turkický kmen Protobulharů a vytvoří na tomto území první bulharský stát.

V dalších letech se kmeny na území Bulharska slavizují. Jednotná Bulharská říše pak vznikne ve století devátém. V témže století přijme Bulharsko křesťanství. Vzhledem ke své poloze bude směřovat k jeho ortodoxní formě, což povede k tomu, že se jako písmo v Bulharsku uchytí cyrilice (z ní se vyvine azbuka). Vrcholu dosáhne Bulharská říše na konci 1. tisíciletí, kdy bude mít přístup ke 3 mořím (Jaderskému, Egejskému a Černému) a bude považována za jeden z nejmocnějších států Evropy.

Na počátku 2. tisíciletí však bude následovat rychlý sestup, za nímž budou stát nástupnické spory. Po prohrané válce s Byzantskou říší se stane Bulharsko její součástí. Z jejího područí se vymaní až na konci 12. století, ale nezávislost nebude trvat věčně. Ve 14. století ovládnou Bulharsko, stejně jako okolní evropské státy, Osmané. Bulharsko bude začleněno do Osmanské říše, která se pokusí obyvatelstvo islamizovat. Křesťanství nebude zcela zakázáno, bude však přežívat především v odlehlých chrámech a klášterech v horách, díky čemuž si Bulhaři navzdory osmanské nadvládě udrží národní identitu. Tento stav vydrží až do 19. století.

Není tedy překvapením, že se v 18. století začne bulharské národní obrození šířit právě ze zmíněných chrámů v horách. Vzhledem ke slábnoucí moci Osmanské říše povstane roku 1876 bulharské obyvatelstvo proti okupaci. Tato rebelie však bude potlačena s nevídanou krutostí. To nenechá bez povšimnutí Rusko, které se již po dlouhá léta staví do role ochránce pravoslavného obyvatelstva. Rusové vyhlásí Osmanům válku, kterou vyhrají a roku 1878 tak bude znovuobnoveno nezávislé Bulharsko.

Během 1. balkánské války na počátku 20. století bude Bulharsko stát v čele vítězné protiosmanské koalice. Ve 2. balkánské válce se však původní spojenci Řecko, Srbsko a Černá Hora proti Bulharům spojí a oberou je o veškerá nabytá území. Nebude tak překvapením, když se po vypuknutí 1. světové války Bulhaři postaví na stranu Rakouska-Uherska a Německa ve snaze nabýt dříve ztracená území. Válka však nakonec přivede do Bulharska porážku a následnou bídu.

To bude důvodem ke zrodu fašistického režimu v Bulharsku v meziválečném období. Ve 2. světové válce bude Bulharsko stát nejprve na straně Německa. Sovětskému svazu však válku nevyhlásí a po obratu na východní frontě uzavře se Spojenci mír, a naopak vyhlásí válku Německu. Po válce se Bulharsko stane součástí východního bloku a po referendu v roce 1946 je vyhlášena Bulharská lidová republika. V důsledku toho odejde carská rodina do emigrace. Po pádu východního bloku se komunistická strana přejmenuje na Bulharskou socialistickou stranu.

Jen s podivem zůstává, že v roce 1990 vyhraje první svobodné volby právě tato strana. 90. léta se pak ponesou v duchu ekonomických změn doprovázených korupcí a privatizačními skandály. Na počátku nového milénia volby vyhraje strana, která bude existovat jen 2 měsíce, a v jejímž čele stojí Simeon Sasko-Kobursko-Gothajský, nikdo jiný než Simeon II., který se stal carem v roce 1943 jako šestileté dítě a po válce musel s matkou odejít ze země. Jeho vláda však potrvá pouze do dalších voleb. V roce 2004 vstoupí Bulharsko do NATO a roku 2007 i do EU. V roce 2025 by Bulharsko mělo přijmout euro.

Ať staví cizinci

O budování železnic se začne v Osmanské říši mluvit po vítězné Krymské válce, v níž bude Osmanská říše stát po boku Francie a Velké Británie proti Rusku. Právě spojenectví s Francií a Velkou Británií inspiruje Osmany k vybudování železniční sítě jakožto strategické nutnosti, která umožní rychlé přesuny vojsk a zásob a v neposlední řadě bude sloužit i k běžné osobní a nákladní přepravě. První tratí vybudovanou na území Osmanské říše bude trať mezi Konstantou a Černou Vodou dokončená roku 1860.

V září roku 1861 vydá sultán Abdulaziz dekret vyzývající k výstavbě další železniční tratě, která má spojit významná bulharská města Ruse a Varna. Již samotné zadávání výstavby narazí na řadu obtíží, které budou spojené především se špatným financováním. Zakázku nakonec získá britská železniční společnost bratrů Henryho a Trevora Berkeleyových. Stavební práce jsou zahájeny v květnu roku 1864. Trať bude navzdory komplikacím nakonec slavnostně otevřena v listopadu roku 1866.

Další zakázky jsou vypsány roku 1869. Tentokrát je koncese udělena společnosti rakouského podnikatele barona Hirsche. Trať z Konstantinopole (dnešní Istanbul) do bulharského města Belovo je otevřena roku 1873 a trať Zlati dol-Nova Zagora-Jambol je dokončena v roce 1875. Jeden z největších dobových železničních projektů zasáhne Bulharsko v roce 1878, kdy je na Berlínském kongresu posvěcena myšlenka výstavby železnice, která si klade za cíl spojit Vídeň. Na bulharském území má ležet část železnice, která má spojit Konstantinopol se Sofií, z níž má vést dále na hranice. Po nabytí nezávislosti v roce 1878 stojí před Bulharskem nelehká úloha přeorientovat a dokončit železniční síť pro potřeby nového nezávislého státu.

V roce 1885 přijme bulharské národní shromáždění ustanovení, podle něhož se železnice na území Bulharska stanou majetkem státu a rovněž vlaky na ní budou provozovány státem. Bulharský stát tak vykoupí železnice v majetku soukromníků na území Bulharska. V roce 1888 je rovněž vybudována trať mezi Mariborem a Sofií, která se stane součástí mezinárodní tratě mezi Vídní, Mariborem a Bělehradem. V srpnu roku 1888 jsou tak zřízeny Bulharské státní dráhy. V následujících letech dojde v Bulharsku k rozšiřování železniční sítě. Tyto snahy přeruší 1. světová válka, která zanechá na železnici značné škody, jež budou postupně opraveny v meziválečném období. 2. světová válka si na železniční síti také vybere značnou daň. I tyto škody budou však po válce opraveny. 

Neznámý/public domain

Česká stopa

Po nápravě válečných škod vyvstane před bulharskou železnicí výzva nová – elektrifikace. První elektrifikovaný úsek se bude nacházet na významné trati Plovdiv-Sofia a hotov bude roku 1963. Není bez zajímavosti, že první elektrické lokomotivy v Bulharsku řady 41 budou dodány v roce 1962 ze závodu Škoda-Plzeň v Československé socialistické republice. Další významné změny na bulharské železnici přijdou až po revoluci. Na začátku roku 2002 vstoupí v platnost zákon, který rozdělí společnost Bulharské státní železnice na 2 samostatné podniky: Dopravní společnost Bulharské státní dráhy (BDZ) a správce infrastruktury Nacionalna kompanija Železopătna infrastruktura (NRŽKI). Roku 2009 se dostane BDZ na pokraj krachu. Od něho ji zachrání vytvoření investičního plánu, který s sebou přinese zdroje od EU.

Roku 2019 jsou zahájeny práce na zrychlení spojení mezi Bulharskem a Tureckem. V roce 2020 je podepsána smlouva o modernizaci spojení mezi Plovdivem a Istanbulem. Maximální rychlost na trati má činit 200 km/h. Roku 2022 jsou zahájeny práce na železnici mezi Bulharskem a Severní Makedonií. Projekt je součástí VIII. panevropského koridoru. Obě země počítají s dokončením přeshraničního spojení do roku 2030. Z tratě by měla rovněž existovat v Severní Makedonii odbočka k hranicím s Albánií. V současné době je délka železniční sítě v Bulharsku větší než 4000 km, z nichž jsou elektrifikovány necelé 3000 km. Naprostá většina tratí je postavena s rozchodem 1435 mm.

Zdroje: mundo.cz, fan.bdz.bg, railwaypro.com

Tagy