foto: Wikimedia Commons/Vlak v Mongolsku
Mongolská železnice má za sebou temnou minulost plnou sovětských intrik a krveprolití. Dnes se ale země od Moskvy odvrací a vsází na čínské miliardy, nové tratě a moderní železniční boom.
Mongolský vpád do Evropy
Oblast dnešního Mongolska je osídlena již v hlubokém pravěku. S postupem času se zde formují i první osady. V Mongolsku ovšem nemůžeme mluvit o státních útvarech, jelikož společnost je kočovná. Když vypotřebuje zdroje jedné oblasti, přesune se do oblasti jiné. Tyto kočovné kmeny jsou navíc nejednotné, kromě výbojů do okolních území válčí často samy se sebou. Sjednotit nejednotné mongolské kmeny se podaří na počátku 13. století Čingischánovi. Mongolové pod jeho vedením navíc zahájí rozsáhlé výboje, v jejichž rámci si podmaní rozsáhlá území sahající až do východní Evropy.
Mongolská říše se stane po Britském impériu druhou největší říší a pod její vládou bude žít více než 100 milionů lidí. Bude se ovšem jednat o největší souvislou říši historie. Na konci 13. století se však situace otočí a Mongolové začnou na dobytých územích i díky vnitřním rozbrojům ztrácet půdu pod nohama. To povede ve 14. století až k postupnému zániku kdysi věhlasné a obávané Mongolské říše. Ten bude dokonán v roce 1380, kdy se Rusové s definitivní platností vyvážou z područí Mongolů. V témže roce dobývá čínská dynastie Ming hlavní město Mongolska Karakorum.
V následujících letech začne Mongolsko plně doplácet na svou polohu v klínu mezi Ruskem a Čínou a stane se z něho svým způsobem nárazníková zóna. V 17. století je postupně celé Mongolsko přičleněno k Číně. To je potvrzeno v roce 1727 smlouvou Kyachty, která stanoví západní hranici mezi Ruskem a Čínou. Nezávislosti se Mongolsko dočká až v roce 1911 po pádu císařského režimu v Číně. Čína i Rusko jeho autonomii sice uznají, ale již v roce 1919 bude čínská armáda Mongolsko znovu okupovat. To však nepotrvá dlouho. Již v roce 1921 se podaří Mongolům za pomoci Rudé armády Číňany ze své země vyhnat.
Samostatné Mongolsko
Ani po nabytí nezávislosti však v zemi nevypukne žádná idylka. Cenou za osvobození je vyhlášení lidové vlády, která bude pouhou loutkou Lenina a později Stalina. V roce 1924 je pak vyhlášena Mongolská lidová republika. V roce 1937 se Sovětský svaz rozhodne dostat Mongolsko zcela pod svou kontrolu. Zatčen je totiž mongolský premiér Peljidiin Genden, který se zdráhal podporovat v zemi boj proti buddhismu, což Sověti požadovali. Vyznávání buddhismu má v Mongolsku hlubokou tradici sahající až do 1. tisíciletí n. l.
Poslední kapkou je veřejné vystoupení proti některým Stalinovým požadavkům. To masový vrah neodpouští. Genden je obviněn ze špionáže pro Japonsko a popraven. Podobný osud potká i mongolského ministra války a Gendenova spojence Gelegdorjiina Demida. Ten je otráven na palubě vlaku jedoucího po Transsibiřské magistrále. Následují tvrdá opatření proti buddhismu v Mongolsku. Kláštery jsou vypalovány, lámové jsou vražděni. V roce 1939 se Mongolům a Rudé armádě podaří odrazit invazi Japonců do země.
Po 2. světové válce zůstává Mongolsko v sovětské sféře vlivu, nicméně se mu alespoň podaří uhájit samostatnost. V roce 1966 podepisuje Mongolsko se SSSR dohodu o přátelství, podle níž mohou být v zemi rozmístěna sovětská vojska. Po pádu SSSR vyhlašuje demokratické volby. Dnes zůstává Mongolsko relativně demokratickou zemí, kterou však zužuje korupce a oligarchové. Zároveň v zemi roste vliv Číny. To potvrzuje fakt, že poté, co Čína v roce 2016 vyjádřila nesouhlas s návštěvou dalajlámy v Mongolsku, slíbila země, že už se jeho návštěva opakovat nebude.
Pozdní start historie železnice
Historie železnic v Mongolsku se začíná odehrávat o něco později v okolních zemích. Nejstarší plány na výstavbu železnice vznikají po vzniku Mongolské lidové republiky a přímo souvisejí se zvyšováním vlivu Sovětského svazu v zemi. Ten bude vnímat výstavbu železniční sítě v Mongolsku jako ideální prostředek k upevnění svého vlivu v zemi. Navíc ji bude chtít využívat pro transport zboží a surovin mezi oběma zeměmi. Vzhledem k tomu, že se Mongolsko teprve nedávno vymanilo z područí Číny, může železnice v případě opětovné čínské invaze země sloužit jako ideální způsob pro transport vojáků, vojenské techniky a zásob ze Sovětského svazu do Mongolska.
Tento scénář se sice nenaplní, ale i tak železnice v Mongolsku najde pro potřeby Sovětského svazu a Číny své uplatnění, jelikož bude sloužit pro obchod mezi oběma zeměmi. První trať na území Mongolska je dokončena v roce 1938. Jedná se o asi 33 km dlouhou trať s úzkým rozchodem 750 mm. Ta spojí hlavní město země Ulánbátar s uhelnými doly v Nalaikhu. Nejvýznamnější tratí stavěnou na území Mongolska bude bezesporu Transmongolská železnice. Výstavba této asi 1 100 km dlouhé trati je zahájena v roce 1938. Transmongolská železnice je budována podle sovětského vzoru s širokým rozchodem 1 520 mm.
Transmongolská železnice
Transmongolská železnice má po mongolském území vést ve směru ze severu na jih z města Nauški (pozn.: to se dnes nachází těsně na území Ruska) u mongolsko-ruských hranic přes hlavní město zem Ulánbátar až do města Eren chot na čínsko-mongolských hranicích. Během 2. světové války se práce na železnici kvůli nedostatku zdrojů pozastaví. Již hotové úseky budou využity pro transport sovětské vojenské techniky a vojáků do oblasti východního Mongolska. Tomu bude totiž navzdory existujícímu paktu o neútočení mezi Japonskem a Sovětským svazem hrozit japonská invaze a Sověti se jej zavážou bránit, jelikož jej vnímají jako svou sféru vlivu.
Práce na Transmongolské železniční trati jsou naplno obnoveny nedlouho po konci 2. světové války. Na základě smlouvy mezi Mongolskem a Sovětským svazem z roku 1946 je rozhodnuto, že správu nově vznikající mongolské železniční sítě a provoz vlaků na ní bude zajišťovat nově vzniklá společnost Ulaanbaatar tömör zam (pozn.: Ulánbátarské železnice) vlastněná z 50 % Mongolskem a z 50 % Sovětským svazem. Tento model přetrvá i po rozpadu Sovětského svazu, a tak je i dnes tato společnost vlastněna z 50 % Ruskem. Severní úsek Transmongolské železnice mezi Nauški a Ulánbátarem se podaří dokončit již v roce 1949. Úplného dokončení se pak Transmongolská železnice dočká v roce 1955.
Transmongolská železnice začne hrát hned od svého dokončení klíčovou roli pro hospodářský rozvoj země a stane se klíčovou dopravní tepnou pro její mezinárodní obchod. V následujících letech se bude železniční síť v Mongolsku dále rozšiřovat, ale její páteří zůstane Transmongolská železnice. Další nově vybudované tratě ji budou spíše jen rozvětvovat. Významná změna přichází pro mongolskou železnici v roce 1958, jelikož je zahájen přechod od parních lokomotiv k podstatně modernější dieselové trakci. Vzniknou i ambiciózní plány na elektrifikaci Transmongolské železnice, ty však zůstanou uloženy hluboko v šuplících.
Mongolská železnice ve 21. století
Po rozpadu SSSR se Mongolsko začíná postupně přimykat k Číně. Tento jev nabývá na významu zejména ve 21. století. Sbližování Mongolska a Číny vede vcelku logicky k nárůstu obchodu mezi oběma zeměmi. V důsledku toho nabírá na významu železniční nákladní doprava mezi oběma zeměmi. Tu však trochu brzdí rozdílnost rozchodů v obou zemích. Zatímco mongolská železniční síť disponuje širokým rozchodem 1 520 mm, čínská železniční síť má klasický rozchod 1 435 mm. Tento problém je na hranicích řešen obvykle překládkou zboží či přerozchodováním vagónů. Aktuálně disponuje Mongolsko asi 1 800 km železničních tratí, přičemž tento počet by se mohl dále navyšovat.
.jpg "Přerozchodování ve stanici Eren chot na čínsko-mongolských hranicích")
Za účelem zefektivnění prodeje mongolských přírodních zdrojů na světových trzích jsou budovány nové železniční tratě spojující velké těžební oblasti země s čínskou hranicí. Po Číně jsou pak tyto suroviny transportovány po železnici do námořních přístavů, odkud jsou rozváženy dále. Příkladem takové tratě je železnice spojující velké uhelné naleziště Tavan Tolgoi na jihu země s Čínou. Tato trať o délce 240 km je budována s klasickým rozchodem 1 435 mm, který je používán i v Číně. Cenou za to je nekompatibilita se zbytkem mongolské železniční sítě. Dokončení se trať na mongolském území dočká v roce 2022. Příprava prací na přeshraničním úseku se však nečekaně protáhne a zahájena je až v roce 2025.
Mongolská železniční budoucnost
V roce 2021 přichází mongolská vláda s plánem na vybudování nové železniční trati ze Shiveekhurenu na jihu země do Artssuuri na severozápadě. Délka trati by měla činit 1 255 km a sloužit by měla převážně pro nákladní dopravu. V roce 2023 jsou zahájeny práce na studii proveditelnosti. Zda se ale severozápadní Mongolsko skutečně dočká napojení na stávající železniční síť, zůstává ve hvězdách. S plánem dalších výrazných investic do železniční sítě přichází mongolská vláda v roce 2025.
V rámci komplexní strategie na oživení mongolské ekonomiky, která byla výrazně postižena covidovou krizí, plánuje Mongolsko výstavbu asi 4 600 km nových železničních tratí. To by znamenalo téměř zečtyřnásobení její stávající délky. Součástí této iniciativy je výstavba 4 nových přeshraničních přechodů směrem do Číny a navýšení kapacity těch stávajících. Tento plán přímo souvisí se zmíněným přimykáním Mongolska k Číně a zkapacitnění železnic spojujících Mongolsko s Čínou je klíčem pro růst mongolské ekonomiky a odbyt mongolského zboží na světových trzích.