foto: Wikimedia Commons/lokomotiva na Srí Lance
Za vznikem železnice na Srí Lance stojí Briti, káva, čaj a mnoho lidských životů. Srí Lanka doufá v lepší železniční zítřky a sní o maglevu. Zároveň však čelí řadě výzev, které jí mohou nejen v oblasti železnice zlomit vaz.
K osídlení ostrova Cejlon lidmi dochází ještě v hlubokém pravěku. Dějiny Srí Lanky se pak začínají psát ve 4. století př. n. l., kdy ve městě Anurádhapura na severu ostrova Cejlon vzniká Sinhálské království. Pro další směřování ostrova bude však klíčové století následující, ve kterém se na něj vypraví indický princ Mahinda, aby se zde zasadil o síření buddhismu. Mahindova snaha brzy přinese úspěch nejen mezi běžnými lidmi, ale i na té nejvyšší úrovni. Nepotrvá totiž dlouho a k buddhismu konvertuje i sinhálský král. To, že buddhismus na Celjonu zapustí skutečně hluboké kořeny, dokazuje fakt, že na něm vznikne théravádská větev buddhismu. Její učení se následně masově rozšíří do jihovýchodní Asie.
Po období relativního klidu a prosperity se zejména 2. polovina 1. tisíciletí n. l. na ostrově ponese v duchu nepokojů a krvavých bojů o moc. Na ostrov navíc opakovaně za účelem vlastního obohacení vtrhnou i jihoindičtí panovníci. K obrácení poměrů k lepšímu dochází až ve 12. století, kdy se podaří vyhnat Indy z ostrova Cejlon a zároveň je vybudováno nové hlavní město Sinhálského království Polonarruwa. Po stabilizaci situace na ostrově se království odhodlá dokonce k výbojům do nedaleké Barmy. Nepotrvá však dlouho a situace na ostrově se má změnit k nepoznání.
Příchod Evropanů
K této proměně dochází na počátku 16. století, kdy na ostrově zakotví portugalští mořeplavci. Důležité je podotknout, že v tomto období je ostrov Cejlon rozdělen na 3 království. Nejmocnější z nich Kotte naváže s Portugalci velmi blízké vztahy zejména díky rozsáhlému obchodu se skořicí a kořením. To však nebude po chuti zbylým dvěma královstvím, jejichž vztahy s Portugalci budou o poznání napjatější. Portugalsko na ostrově ovládne rozsáhlé pobřežní oblasti, na nichž založí několik obchodních osad. Díky misijní činnosti se na ostrově začne navíc šířit křesťanství.
V 17. století připlují na Cejlon holandští mořeplavci. Ti na ostrově postupně přeberou pozice Portugalců a obchod s kořením na něm ovládnou. Do roku 1658 pak ovládnou celé pobřeží ostrova. Vnitrozemí se jim však ovládnout nepovede. Na západním pobřeží alespoň vybudují rozsáhlou síť kanálů, která má usnadnit přepravu koření do přístavišť, z nichž budou zboží transportovat po moři dále do světa. Tento stav přetrvá až do konce 18. století, kdy na Cejlon dorazí Briti. Jejich moc se na ostrově začne velmi rychle šířit a do roku 1815 ovládnou celý ostrov. Briti budou podporovat na ostrově zejména pěstování čaje, kaučuku a kávy.
Nezávislá Srí Lanka
Aby zemědělství na ostrově ještě podpořili, rozhodnou se Briti transportovat na ostrov Cejlon Tamily z jižní Indie jakožto pomocnou pracovní sílu. Následovat budou i další opatření jako otevírání kvalitních škol. Mezi obyvateli se navíc začne šířit angličtina. Nezávislosti se Srí Lanka (pozn.: tehdy pod názvem Cejlon) dočká v roce 1947. Nezávislost však nebude znamenat automaticky lepší zítřky. Naplno se totiž rozhoří etnické spory mezi Tamily a Sinhálci. V důsledku nepokojů se navíc začne prudce zhoršovat ekonomická situace země. Vztahy mezi Sinhálci a Tamily ještě zhorší nový sinhálský název země Srí Lanka.
Navzdory stále sílícímu napětí mezi Tamily a vládnoucími Sinhálci se v 70. letech začíná ekonomická situace země zlepšovat. Srí Lanka totiž po vzoru Singapuru přejde na model otevřené ekonomiky podporující mezinárodní obchod. V 80. letech dochází i k výraznému poklesu nezaměstnanosti. Spory nakonec přerostou v 90. letech v plnohodnotný ozbrojený konflikt mezi vládními sinhálskými ozbrojenými silami a Tamily usilujícími o vlastní stát. To povede ke krveprolití i výraznému zhoršení ekonomické situace. Aby toho nebylo málo, v roce 2004 zasáhne Srí Lanku vlna tsunami, která připraví o život asi 30 000 lidí.
Občanská válka nakonec skončí v roce 2009 porážkou Tamilů. Léta nepokojů však uvrhnou zemi do hluboké ekonomické krize. Počet obětí občanské války se odhaduje až na 90 tisíc. Státní dluh naroste do takové výše, že zemi bude hrozit krach. S pomocí přispěchá Čína, která tím bude sledovat především získání vlivu v bezprostřední blízkosti Indie. Čína Srí Lance poskytne výhodný úvěr, za nějž získá na oplátku pod svou správu přístav v Hambantotě na 99 let. Navzdory čínské pomoci a návratu turismu zůstává situace Srí Lanky velmi vzdálená od ideálu.
Železnice pro kávu
Železniční dějiny se na území dnešní Srí Lanky začínají od poloviny 19. století. V té době je situace dopravní infrastruktury dosti žalostná a brzdí ekonomický výnos z kolonie. Vždyť cesta mezi dvěma významnými městy ostrova Kolombem a Kandy, vzdálenými pouhých 115 km, trvá neuvěřitelných 12 dní. Řešení tohoto problému budou Briti spatřovat v železnici, s níž mají aktuální a velmi pozitivní zkušenosti nejen z vlastní země, ale i z dalších kolonií, kde se začíná pomalu rozvíjet. V roce 1845 je tak v Londýně založena společnost Ceylon Railway Company, jejímž hlavním úkolem je zajistit výstavbu železniční sítě na ostrově Cejlon.
Jak již bylo zmíněno, hlavním cílem výstavby železniční sítě je urychlit převoz především zemědělských produktů z vnitrozemí do přístavů, odkud mají být transportovány dále do světa pomocí námořní dopravy. Toto zrychlení přepravy má pak zvýšit ekonomický výnos z kolonie. Plány jsou vytvořeny poměrně rychle, ale kvůli četným odkladům především z důvodu problémů s financováním je stavba zahájena až v roce 1858. První úsek železniční sítě povede mezi přímořským městem Kolombo na západě země do obce Ambepussa vzdálené 54 km směrem na severovýchod. V jejím okolí se totiž nachází hned několik významných kávových plantáží. Otevření se tento úsek dočká v následujícím roce.
Plán je tedy jasný. Vybudovat železniční síť, která propojí především horské kávové plantáže s přístavy. Do tohoto plánu ovšem hodí vidle rok 1871. V tomto roce totiž vypukne nemoc kávové rzi, kterou způsobuje parazitní houba. Ta napadne listy kávovníku, které v důsledku jejího působení odumírají, což může vést k uhynutí celé rostliny. V důsledku rozšíření této nemoci dochází během pouhých dvou desetiletí ke zničení tohoto odvětví. Místo kávy se tak začíná postupně na ostrově pěstovat odolnější čajovník. Tato na první pohled nešťastná situace však bude znamenat zlom. Čaj z Cejlonu se stane po celé Evropě neobyčejně populární a jeho odbyt bude den ode dne růst.
Čajový železniční boom
Schopnost dodávat čaj na evropské trhy tak bude pro ekonomický výnos kolonie důležitější než kdy dřív. Není tedy překvapením, že přechod na pěstování čajovníku s sebou přinese i železniční boom. Města Kanda dosáhne železnice již v roce 1867. V následujících letech se bude železniční síť rozšiřovat i do vzdálenějších horských oblastí, ve kterých se nachází rozsáhlé plantáže pro pěstování čajovníku. Přivedení železnice do odlehlých horských oblastí s sebou přinese i jejich rozvoj a lepší propojení s vyspělejšími městy. Po napojení všech významných plantážních oblastí nacházejících se především v horách v centrální oblasti ostrova Cejlon je rozhodnuto o rozšíření železniční sítě i do dalších oblastí.
Výstavba železniční sítě Srí Lanky je dokončena do 30. let 20. století. V následujících 80 letech nebude železniční síť země výrazně rozšiřována. Na poměry ostrova se jedná o poměrně rozsáhlou a efektivní železniční síť, která slouží nejen k převozu čaje a dalších zemědělských produktů, ale i ke zvýšení mobility obyvatelstva. Lidé z odlehlejších míst ostrova tak budou moci snáze cestovat za prací, vzděláním a zejména na posvátná místa buddhismu na ostrově. Pro výstavbu cejlonské železniční sítě Briti použijí široký rozchod 1 676 mm, který použijí i v řadě dalších kolonií včetně Indie.
Období stagnace
Samotné vybudování železniční sítě Srí Lanky není pro britské inženýry určitě žádný med. Musí se vypořádat se zrádným terénem, hustou džunglí i velmi drsným počasím. Tratě do horských plantážních oblastí budou navíc vyžadovat výstavbu mnoha mostů i tunelů. Těmto extrémním podmínkám padne za oběť mnoho dovezených tamilských i domorodých sinhálských dělníků. V následujících letech se Cejlon zaměří na údržbu a modernizaci stávající železniční sítě. Po nabytí nezávislosti se začne v zemi vedle nákladní přepravy stále více rozvíjet i přeprava osobní. Zavedena je celá řada poměrně rychlých osobních vlaků. V roce 1953 je navíc v zemi zahájen přechod od parní trakce k dieselovému pohonu.
Proměna vozového parku je dokončena do 70. let 20. století. V následujících letech je však rozvoj železniční dopravy v důsledku nestabilní hospodářské situace země prakticky zastaven. Prováděny jsou pouze nezbytné udržovací práce na vybraných tratích. Obnovení zájmu se dočká železnice až v roce 2010 po ukončení dlouhé občanské války. Mezi lety 2010 a 2012 dochází na jihu země k modernizaci tratí poškozených vlnou tsunami v roce 2004. V rámci oprav je na nich navýšena rychlost až na 100 km/h. V roce 2015 se opravy dočkají i tratě na severu země postižené vleklou občanskou válkou. Zároveň je na vybraných úsecích navýšena rychlost až na 120 km/h. V současné době disponuje Srí Lanka asi 1 560 km železničních tratí
Železnice chytá druhý dech
Rozvoj železnice na Srí Lance zajde ve 21. století tak daleko, že v roce 2017 bude země konzultovat s Japonskem vybudování technologie vysokorychlostních vlaků maglev v zemi. Vzhledem k ekonomické situaci země a neschopnosti splácet dluhy však od projektu Srí Lanka v roce 2021 bez jakéhokoli projednání s Japonci odstoupí. Ačkoli se za to v roce 2023 Japoncům omluví a požádá je o obnovení prací na projektu, japonská strana se jejich žádosti rozhodne prozatím nevyhovět. V roce 2020 tak přichází Srí Lanka navzdory stále ještě komplikované ekonomické situaci s dalším železničním projektem.
Cílem projektu je zvýšit modal split železniční dopravy z 5 % na alespoň 10 %. V rámci projektu by mělo dojít ke zvýšení počtu příměstských tratí v okolí hlavního města země Kolombo, což by mělo podpořit především denní dojížďku. Slíbena byla i modernizace a případné rozšíření i dalších tratí. V roce 2025 přichází Srí Lanka s projektem nazvaným Dream Destination, jehož cílem je především modernizace asi 100 železničních stanic a zastávek, což má spolu se zmíněným rozšířením a modernizací sítě přivést obyvatele k častějšímu využívání veřejné dopravy místo individuální automobilové dopravy. Ta je v zemi totiž příčinou mnoha úmrtí, kongescí a s nimi spojenými dopady na životní prostředí.