EU version

Železniční (r)evoluce: Srbsko znovu startuje svou železniční síť a může míří k evropské budoucnosti

Železniční (r)evoluce: Srbsko znovu startuje svou železniční síť a může míří k evropské budoucnosti
foto: Matija/CC BY-SA 4.0/wikipedia/Novodobá srbská vlaková souprava ve stanici Kamendin
31 / 01 / 2025

Srbské železnice mají za sebou dlouhou historii plnou změn a výzev. Po mnoha pádech se dnes opět pokouší restartovat a vykročit k lepším zítřkům. Objevte její historii a zjistěte, kam se může srbská železnice vydat.

Zlý muž na Balkáně

Srbové na Balkán přichází spolu s dalšími slovanskými národy v 6. století. První státní útvar, který založí Srbové v desátém století, bude známý pod jménem Raška. Již od samého počátku existence jsou srbská území pod kontrolou Byzantské říše, která jmenuje despotu (pozn.: despota byl titul udělovaný srbským panovníkům Byzantskou říší v tomto období). Míra autonomie Srbů bude v čase značně proměnlivá. Výrazná změna v zažitých pořádcích nastane ve 12. století.

Novému despotovi Štěpánu Nemanjovi se podaří sjednotit většinu srbských rozdrobených státních útvarů a osamostatnit Srbsko od nadvlády slábnoucí Byzantské říše, která bude zcela vytížena bojem se seldžuckými Turky. Štěpán Nemanja se výraznou měrou zaslouží o rozšíření křesťanství mezi běžným obyvatelstvem a založení velkého množství klášterů v zemi (pozn.: křesťanství bylo srbskými panovníky přijato již o několik staletí dříve, prostým pohanským lidem však bylo přijato většinově právě až ve 12. století). Vzhledem k poloze Srbska a vlivu Byzantské říše je logické, že se zde šíří pravoslavná větev křesťanství.

Výrazného rozkvětu se Srbsko dočká ve 14. století za vlády cara Štěpána Uroše Dušana, který k Srbsku připojil část makedonských území, a navíc se nechal korunovat za cara Srbů a Řeků. Po jeho smrti se však Srbsko začne utápět ve vnitřních sporech o moc, čehož se rozhodnou využít sílící Osmané. Pro následující směřování bude klíčová bitva na Kosově poli, v níž Srbové podlehnou osmanské přesile. Tato porážka a ztráta území Kosova zůstane v kolektivní paměti srbského národa. Problém nezávislosti Kosova se znovu objeví ve 21. století, kořeny tohoto sporu sahají až k již zmíněné bitvě na Kosově poli. 

Adam Stefanović/public domain/wikipedia

K definitivnímu podrobení Srbska Osmany dojde po polovině 15. století. Začne islamizace země, což povede k masovým emigracím do zahraničí. Pod osmanskou nadvládou budou Srbové až do 19. století. Úplné nezávislosti na Turecku se Srbové dočkají až roku 1867, kdy bude posvěcena evropskými velmocemi na Berlínském kongresu roku 1878.

Mezi lety 1912-1913 proběhnou dvě balkánské války. V té první Srbsko se svými spojenci porazí Osmany a nadobro je tím vytlačí z Balkánu. V té druhé se bývalí spojenci postaví proti sobě kvůli sporům o územní zisky. Srbsko bude stát na počátku 1. světové války, neboť právě jemu vyhlásí Rakousko-Uhersko válku po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Srbové sice budou poraženi, ale v závěru války opět obsadí své území.

Po válce vytvoří spolu se Slovinci a Chorvaty Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které bude roku 1929 přejmenováno na Království Jugoslávie. Po obsazení Německem a Itálií během 2. světové války vznikne v Jugoslávii silný protinacistický odboj. Opět přijde na přetřes otázka Kosova, které bude Itálií přičleněno k Albánii a bude tam docházet k velkým represím vůči srbské menšině. Po pádu nacismu se do čela Jugoslávie postaví Josip Broz Tito, bývalý vůdce protinacistického odboje v zemi.

Ten nastaví v Jugoslávii tvrdý komunistický režim nemilosrdný vůči odpůrcům. Na druhé straně však bude na rozdíl od ostatních zemí východního bloku udržovat alespoň nějaké vztahy se zeměmi západními. Po Titově smrti se začnou hýbat ledy. Mezinárodnostní spory povedou k občanské válce, která vyvrcholí rozpadem Jugoslávie. V roce 2009 podá Srbsko přihlášku do Evropské Unie a roku 2012 získá status kandidáta EU. Jeho členství v EU je vzhledem k současné geopolitické situaci v nejbližších letech značně nepravděpodobné.

Ach ti Turci

Historie železnice v Srbsku se začíná psát roku 1854, tedy v době, kdy je většina srbského území stále ještě pod nadvládou Osmanské říše. Právě v tomto roce je otevřena koněspřežná železnice mezi Lisavou, Oravicou a Bazijašem. O dva roky později, tedy roku 1856, je železnice uzpůsobena jako první na území Srbska na parní provoz. Dalším významným datem je rok 1874, kdy je otevřena významná železnice, jež spojí Skopje s Kosovskou Mitrovicí.

V roce 1878 je Srbsko na Berlínském kongresu prohlášeno za nezávislý stát. Navíc jsou k němu připojeny čtyři nové okresy: Niš, Pirot, Vranje a Toplica. Zisk nových území však bude podmíněn úmluvou, která zaváže Srbsko, aby do 3 let vybudovalo železniční trať z Bělehradu až na hranice s Bulharskem a Rakouskem-Uherskem. Výstavba této tratě je důležitá zejména pro Rakousko-Uhersko, neboť měla spojit Vídeň s Istanbulem. Právě po této železnici bude jezdit tzv. Orient expres. Srbsko s úmluvou bude souhlasit, a tak budou zahájeny práce na výstavbě.

Jules Chéret/public domain/wikipedia

Původní euforie však rychle opadne. Srbsko, vyčerpané válkou s Turky, se dostane do hospodářské recese. Stát nebude schopen plnit závazky stanovené v podepsané úmluvě. Vídeň v reakci na neplnění termínů začne zvyšovat tlak na Srbsko. V dubnu 1880 přiměje Srbsko podepsat novou úmluvu, v níž bude zakotvena lhůta pro výstavbu železniční tratě na tři roky do června roku 1883.

Roku 1881 vznikají Srbské státní dráhy. Srbsku se podaří nakonec dohodu za velkého úsilí víceméně dodržet. První vlak, který Srbské státní dráhy vypraví, pojede roku 1884 symbolicky mezi srbským městem Bělehradem a Niší na jihovýchodě země po nové trati vybudované na základě úmluv z Vídeňského kongresu. V příštích letech se Srbsko postupně dostane z ekonomické krize a na území nezávislého Srbska bude následovat výrazná železniční expanze.

Devilm25/CC BY 3.0/wikipedia

První světová válka přinese srbské železnici ohromné ztráty. Na srbském území se bude válčit značnou část války. Po porážce Srbska navíc nebude mít Rakousko-Uhersko spolu se svými bulharskými spojenci velký zájem na rekonstrukci železnice. Té se srbská železnice dočká až po osvobození Srbska a konci 1. světové války roku 1918. Škody budou velké. Srbsko se navíc stane členem nového soustátí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Bude potřebovat přizpůsobit železniční síť pro potřeby nového státu.

To bude komplikovat celá řada faktorů, především pak naprostá odlišnost rozchodů, kterých bude v zemi existovat celkem 5 (pozn.: 600 mm, 750 mm, 760 mm, 1000 mm a 1435 mm). Roku 1918 je založena společnost Jugoslávská železnice, která má provozovat železnici na celém území země. Situaci příliš nepomůže ani opětovné rozbití značné části sítě během 2. světové války. I přes tyto nástrahy se však železnici nejen v Srbsku, ale i ve všech ostatních zemích Jugoslávie, podaří překlenout.

Autor neznámý/CC BY-SA 3.0/wikipedia

V roce 1964 bude představen program pro modernizaci jugoslávské železnice, který si klade za cíl především hromadné rušení úzkorozchodných nerentabilních tratí. Bude zahájena elektrifikace železniční sítě. Roku 1970 je otevřena první elektrifikovaná trať na území Jugoslávie mezi Záhřebem a Bělehradem. Roku 1978 bude v Jugoslávii v provozu více než 9900 km železnic, z nichž přes 2900 km bude elektrifikovaných.

Doba potitovská

Ze společnosti Jugoslávské železnice se začnou na počátku 90. let 20. století vyčleňovat jednotlivé národní železnice. Během občanské války a následné intervence vojsk NATO pověřené OSN bude značná část srbské železniční sítě poničena. I tyto ztráty budou stát za úpadkem srbské železnice, která nebude schopna financovat opravu válečných škod a zároveň investovat do modernizace. Roku 2005 je založena společnost Železnice Srbije, která bude do roku 2015 zajišťovat železniční provoz v zemi. Roku 2015 je provedena restrukturalizace, kdy je společnost rozdělena na 3 nové společnosti: Srbija Voz pro osobní přepravu, Srbija Kargo pro dopravu nákladní a Infrastruktura Železnice Srbije pro správu železniční infrastruktury. Lepší časy pro železnice začaly na počátku roku 2010, kdy je zahájen program modernizace, a to jak infrastruktury, tak kolejových vozidel.

V roce 2013 podepíše Infrastruktura Železnice Srbije s ruskou státní společností RŽD v hodnotě 840 milionů dolarů, jejímž cílem je modernizace stárnoucí infrastruktury se zaměřením na zlepšení klíčových úseků hlavních železničních tratí. V roce 2014 byly rekonstrukční práce zahájeny. Roku 2023 představili srbský prezident Aleksandr Vučić a srbská předsedkyně vlády Ana Brnabićová strategii rozvoje železnice.

Do roku 2027 chce investovat do železnice několik miliard eur. Nejdůležitější plánované projekty se týkají spojení mezi Novým Sadem a Suboticou, které umožní zkrátit jízdní dobu z Bělehradu do Budapešti na 2 hodiny a 40 minut. Dalším projektem je modernizace 243 km dlouhé trati Bělehrad – Niš s cílem zvýšit rychlost vlaků až na 200 km/h. Modernizace trati z hlavního města do města Niš se odhaduje na 2,4 miliardy eur. Práce by měly být dokončeny do roku 2029. V současné době má železniční síť v Srbsku délku více než 3700 km, z nichž přes 1200 km je elektrifikovaných. (Obrázek 6)

Zdroje: mundo.cz, serbianrailways.com, railwaypro.com

Tagy