Železniční (r)evoluce: Rusko chtělo ropu. Koleje si vzalo silou

Ázerbájdžán se stal ropnou pumpou impéria. Koleje tu psaly dějiny i diktát.

Ázerbajdžán: Vznětlivý region

Území dnešního Ázerbájdžánu je poprvé osídleno v období hlubokého pravěku. Celý kavkazský region se postupně v období starověku dostane alespoň částečně do řecké, perské i římské sféry vlivu. Ve 2. století před naším letopočtem vzniká na části území dnešního Ázerbájdžánu státní útvar Kavkazská Albánie (pozn.: tento stát nemá nic společného s evropskou Albánií, název Albánie pouze vychází ze starořeckého označení pro hornatou zemi). Ve 4. století našeho letopočtu se z Římské říše do Kavkazské Albánie rozšíří křesťanství. V 8. století však Kavkazskou Albánii ovládnou Arabové, kteří následně v regionu postupně rozšíří islám.

V následujících staletích vzniká a zaniká v regionu celá řada knížectví. Ta jsou postupně ohrožována vpády Mongolů i seldžuckých Turků, kteří přičleňují dočasně některá knížectví ke svým říším. Jistou míru stability přinese až vláda perské dynastie Safíovců, kteří postupně celé území dnešního Ázerbájdžánu začlení do své říše. V 18. století se o dění v kavkazském regionu začne stále intenzivněji zajímat carské Rusko, které se bude snažit získat přístup ke Kaspickému moři a posílit svou mocenskou pozici. To vyvolá sérii bitev, která vejde do dějin pod názvem rusko-perská válka. Jejím výsledkem je podpis Turkmančajské smlouvy z roku 1828, která stanoví následující: severní část Ázerbájdžánu je připojena k Rusku, zatímco jižní zůstane pod správou Persie.  

Mezi lety 1848 až 1849 je jižně od Baku vyvrtán první ropný vrt na světě. První pokus Ázerbájdžánu o získání nezávislosti přichází po vypuknutí občanské války v Rusku. V roce 1918 vyhlašuje Ázerbájdžán nezávislost. Existence nezávislé Ázerbájdžánské republiky však nemá dlouhého trvání, jelikož do země vpadne v roce 1920 Rudá armáda. Ta veškerý odpor Ázerbájdžánců potlačí a je vyhlášena Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Po vzniku SSSR v roce 1922 jsou Gruzie, Arménie
a Ázerbájdžán sdruženy do Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky, která bude součástí SSSR.

Opětovného nabytí nezávislosti se Ázerbájdžán dočká až v roce 1991. S rozpadem Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky se však pojí celá řada potíží. Dochází k masovým přesunům etnických Ázerbájdžánců z Náhorního Karabachu, o jehož připojení ke své zemi usiluje Arménie, a naopak etničtí Arméni musí opouštět Ázerbájdžán. V roce 1992 přerostou etnické a územní spory mezi Arménií a Ázerbájdžánem v plnohodnotnou válku. Ta je ukončena v roce 1994 mírovou smlouvou, podle níž zůstávají Náhorní Karabach i další okolní území pod nadvládou Arménů.

Znovuobnoven konflikt v Náhorním Karabachu 

 V roce 2002 zahajuje Ázerbájdžán výstavbu ropovodu, který umožní přepravu ropy z oblasti Kaspického moře přes Gruzii a Turecko dále na evropský trh. Slavnostně je ropovod otevřen v roce 2006. V roce 2020 je znovuobnoven konflikt v Náhorním Karabachu mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Ázerbájdžánská armáda dosáhne výrazných vojenských úspěchů, a to pravděpodobně za turecké podpory. Pro uklidnění situace byly po diplomatických jednáních vyslány do Náhorního Karabachu ruské mírové jednotky.

 Další eskalace přijde v roce 2023, kdy Ázerbájdžán opětovně podnikne vojenské operace v Náhorním Karabachu. Rusové totiž přemístí mírové jednotky z Náhorního Karabachu na Ukrajinu, aby se staly součástí ruské invazní armády. V roce 2024 Rusové Náhorní Karabach opustí úplně. Pod tíhou situace Arménie ustoupí a projeví ochotu uznat nárok Ázerbájdžánu na ovládnutí území Náhorního Karabachu, pokud budou zajištěna národnostní práva Arménů v regionu. Naprostá většina etnických Arménů se rozhodne Náhorní Karabach opustit a Náhorní Karabach je tak Ázerbájdžánem ovládnut. 

Ázerbajdžán: Pohonem je ropa

Železniční historie na území Ázerbájdžánu se začíná psát v roce 1878, kdy je zahájena výstavba první železniční trati v zemi. Jedná se o 20 km dlouhou trať Baku-Sabunchu-Surakhani na pobřeží Kaspického moře na východě země. Vzhledem k tomu, že v tomto období se Ázerbájdžán nachází pod nadvládou carského Ruska, které bude výstavbu železnice iniciovat, je logické, že je pro výstavbu železničtí sítě v Ázerbájdžánu použit široký rozchod 1 520 mm, který je používaný v celé zemi. Rusko si záhy uvědomí význam železnice pro nákladní dopravu, a tak se rozhodne podporovat výstavbu železniční sítě v Ázerbájdžánu, která by propojila všechna klíčová místa v zemi a zároveň by se napojila
na ruskou železniční síť.

V lednu roku 1880 je slavnostně otevřena již zmíněná železniční trať Baku – Sabunchu – Surakhani. Zpočátku slouží tato trať pouze pro nákladní dopravu, především pro přepravu ropy. Trať Baku – Sabunchu – Surakhani se tak stane vůbec první tratí na světě, na níž budou použity pro převoz ropy cisternové vozy. Nepotrvá však dlouho a na této krátké trati se objeví i první osobní vlaky. Po rozšíření ropovodů na Apšeronském (pozn.: poloostrov na východě Ázerbájdžánu, na němž se nachází i hlavní město Baku) poloostrově bude dokonce trať vyhrazena ryze pro osobní provoz. Rychlost přepravy však nebude nejvyšší. Vždyť cesta z Baku do 15 km vzdáleného Sabunchu potrvá asi hodinu a cesta z Baku do 20 km vzdáleného Surakhani asi hodinu a půl.

Transport ázerbájdžánské ropy na pobřeží Černého moře

Další významný železniční projekt v Ázerbájdžánu je dokončen v roce 1883. V tomto roce je totiž zprovozněna asi 600 km dlouhá železniční trať Baku-Tbilisi. Ta se v gruzínském hlavním městě bude napojovat na gruzínskou železniční síť, což umožní transport ázerbájdžánské ropy na pobřeží Černého moře, odkud může být distribuována dále. Pro tyto účely je nejprve využit přístav Poti. Ten se však ukáže jako nevhodný pro překládku velkých objemů ropy, a tak je po dokončení příslušné železniční trati ázerbájdžánská ropa přesměrována do gruzínského černomořského přístavu Batumi. Po dokončení příslušných železničních úseků navíc železnice spojí pobřeží Kaspického a Černého moře.

Ázerbájdžán součástí SSSR

V roce 1900 se podaří napojit ázerbájdžánskou železniční síť na tu ruskou. V roce 1896 je totiž vydáno povolení pro výstavbu 130 km dlouhé železniční tratě Machačkala-Derbent a o rok později i pro výstavbu asi 250 km dlouhé železniční tratě Derbent – Baku. Právě dokončením těchto 2 tratí v roce 1900 jsou ruská a ázerbájdžánská železniční síť přímo propojeny. Díky vybudování této trati se výrazně zvýší vývoz ropy na sever do Ruska. V popředí rozvoje železnice zůstane Ázerbájdžán i v období, kdy je součástí SSSR. V roce 1926 je totiž slavnostně zahájen provoz na první elektrifikované železniční trati v SSSR. Tou elektrifikovanou tratí je nám již dobře známá trať Baku – Sabunchu – Surakhani.

V období 2. světové války bude hrát ázerbájdžánská železnice klíčovou roli pro zásobování Rudé armády ropou a ropnými produkty. Dne 13. října 1955 získají ázerbájdžánské železnice status nezávislé železnice ve struktuře Ministerstva železnic SSSR. Později bude tento den označen za Den ázerbájdžánské železnice. V následujících letech bude v Ázerbájdžánu postupně dokončena elektrifikace klíčových železničních tratí. Stavěny jsou i nové železniční úseky do méně významných lokalit. V roce 1979 je dokončena železniční trať Aghdam – Chankendi. Tato trať je velmi důležitá, protože umožní napojit Náhorní Karabach na ázerbájdžánskou železniční síť, což posílí jeho vazby s Ázerbájdžánem.

Ázerbájdžán: Samostatná éra 

Rok po vyhlášení nezávislosti Ázerbájdžánu v roce 1991 vypukne válka Ázerbájdžánu s Arménií. Ta jako důsledek přinese i výrazné škody na ázerbájdžánské železniční síti. V roce 2009 je založena dekretem prezidenta země společnost Ázerbájdžánské železnice. Cílem vzniku této společnosti je především přizpůsobit systém ázerbájdžánské železniční dopravy mezinárodním standardům. Cílem je mj. i výrazné zefektivnění správy železniční sítě v zemi. Otevření železnice mezinárodním trendům potvrzuje i spolupráce se švýcarskou společností Stadler, v jejímž rámci dojde k nákupu moderních elektrických jednotek.

V roce 2007 je zahájena výstavba asi 850 km dlouhé trati, která má spojit ázerbájdžánské hlavní město Baku přes Tbilisi s městem Kars na východě Turecka. Tato přes 850 km dlouhá trať je nakonec dokončena v roce 2017 a stane se součástí alternativní trasy k trase přes Rusko pro nákladní železniční dopravu z Dálného východu do Evropy. Výrazného významu nabyde tato trať po zahájení ruské agrese na Ukrajinu. Ještě větší významnosti nabyde trať v roce 2024, kdy zahájí jemenští Hútiové intenzivní teroristické útoky na nákladní lodě projíždějící Suezským průplavem podél východního pobřeží Afriky.  

Vzhledem k tomu jsou nákladní lodě jedoucí mezi Dálným východem a Evropou nuceny objíždět Afriku kolem jejího západního pobřeží, což značně navyšuje dobu jízdy i náklady. Díky tomu se výrazně zvýší počet nákladních vlaků využívající novou železniční trať Baku – Tbilisi – Kars, což vede k výraznému nárůstu peněz vybraných za použití železniční cesty. Navíc poloha na páteřním tranzitním koridoru mezi Asií a Evropou může přitáhnout zájem řady mezinárodních investorů. Jedná se o ohromnou příležitost, která se před ázerbájdžánskou železnicí otevřela a je už na ní a jejích partnerech, jak jí dokáží využít, aby i po uklidnění situace v Rudém moři zůstala alespoň část zboží převážena mezi Evropou a Asií na kolejích.

Dalším významným projektem je dokončení Absheronské okružní železniční tratě v roce 2019. Tato asi 90 km dlouhá okružní trať vytvoří spolu s metrem v Baku systém, který velmi dobře obslouží hlavní město Ázerbájdžánu a jeho okolí. Výrazně je tak usnadněna denní dojížďka
za prací do hlavního města země. Pro provoz na této železniční trati jsou pořízeny nové jednotky od společnosti Stadler. V současné době dosahuje celková délka železniční sítě v Ázerbájdžánu asi 3 000 km, přičemž provozní délka činí asi 2 100 km.  Necelých 1 300 km železničních tratí je elektrifikováno.

Dalším důležitým projektem, na němž jsou zahájeny práce již v roce 2018, je rozvoj severo – jižního spojení. To má pomoci k převozu zboží mezi Íránem a Ruskem.  Za účelem rozvoje této obchodní trasy je ve městě Astara na ázerbájdžánsko-íránských hranicích zahájena práce na nákladním terminálu. Význam tohoto projektu ještě vzroste během ruské agrese na Ukrajinu, kdy se v důsledku sankcí vůči Rusku výrazně zvýší vzájemný obchod mezi zeměmi. Ázerbájdžán má v budoucích letech v plánu výrazně investovat do své železniční infrastruktury, což potvrzuje i fakt, že v posledních letech se podíl dopravního sektoru na HDP Ázerbájdžánu vyšplhal na 6,5 %.