Železniční (r)evoluce: Železnice Británii? Němci ji radši "rozšmelcovali". Dnes Namibie chystá vlak na vodík

Základy namibijské železnice položily před více než 100 lety Němci. Koloniální choutky ji málem zadusily, ale Namibie přežila. Z trosek cizí chamtivosti dnes staví hrdý stát, který si už nenechá nic diktovat.

 

Dlouho nechtěná kolonie: Příchod Hererů a první evropské objevy

Území dnešní Namibie je předky dnešního člověka osídleno velmi brzy. Mezi nejstarší kmeny lovců a sběračů, které území dnešní Namibii obývají, patří kmen Křováků. Tento kmen se vyznačuje svým způsobem kočovného života. Časem osídlí Namibii i další kmeny a od kočovného života se postupně upustí. Mezi 10. a 16. stoletím získává nad ostatními kmeny nadvládu kmen Hererů, který na území dnešní Namibie dorazí ze severu. Hererové již žijí v organizovaných územních společnostech a po krutých bojích si okolní kmeny postupně podrobují. S příchodem kmene Hererů se pojí i výskyt železných zbraní v regionu. 

Zaběhlé poměry se na území dnešní Namibie, stejně jako na okolních územích, dočista změní s příchodem evropských objevitelů. Jako první dorazí k pobřeží Namibie portugalský mořeplavec Diego Cao. Jeho výprava vztyčí na Cape Cross na namibijském pobřeží kříž. Ten se o několik set let později stane předmětem zájmu Němců, jimž Namibie připadne pod koloniální správu, a ti jej podrobí četným zkoumáním, než zjistí jeho opravdový původ. Jako další se na pobřeží Namibie zastaví cestou k Mysu dobré naděje portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz. Vzhledem k nehostinné poušti, která se otevírá u namibijského pobřeží, se ani jeden z mořeplavců do vnitrozemí nevydá.

Německá koloniální éra: Odkup území Adolfem Lüderitzem

Vzhledem k nehostinnému pobřeží nebudou evropští kolonialisté po dlouhá staletí jevit o území Namibie přílišný zájem. Do Namibie začnou v 18. století pronikat Nizozemci z dnešní Jihoafrické republiky. Na Nizozemce navážou Britové poté, co převezmou kontrolu nad Kapskou kolonií (pozn.: dnešní Jihoafrická republika).

Jihoafrická správa Namibie: Apartheid a boj za nezávislost

Hlouběji do namibijského vnitrozemí však začnou pronikat až na začátku 19. století křesťanští misionáři spolu s prvními, zejména německými, osadníky. V roce 1883 odkoupí německý obchodník Adolf Lüderitz rozsáhlá území od náčelníka kmene Namů. To je jeden z důvodů, proč Německo získalo na Berlínském kongresu Namibii, tehdejšíJihozápadní Afriku, pod svou sféru vlivu. Afričanů se však nikdo neptá, zda vůbec o přítomnost kolonialistů na svém území stojí.

Nově nabité území dostává název Německá jihozápadní Afrika. S novými pořádky se však nehodlá smířit. Proti německým kolonialistům je uskutečněna celá řada povstání, z nichž největším bude povstání kmene Hererů a Namů. Všechny snahy domorodců však budou krvavě potlačeny. Následovat bude genocida Hererů a Namů. Během 1. světové války je Německá jihozápadní Afrika obsazena Jihoafrickou unií. Ta bude Namibii spravovat i po skončení války. Území Namibie je spravováno jako provincie a jsou tam uplatňovány stejné normy jako v samotné Jihoafrické republice včetně zrůdného apartheidu. Od 60. let 20. století zahájí domorodí Namibijci snahu o nezávislost včetně ozbrojeného odboje. 

Namibie po roce 1990: Vztahy s Německem, Čínou, USA a Evropskou unií

Nezávislosti dosáhne Namibie definitivně v roce 1990. K nabytí nezávislosti výrazně pomůže i nástup prezidenta de Klerka a upuštění od politiky apartheidu v Jihoafrické republice. Do čela země stane jeden z vůdců namibijského boje za nezávislost Samuel Nujomou. Země ustoupí od politiky apartheidu a nastolí cestu k demokracii. Namibie se stane poloprezidentskou republikou. I po získání nezávislosti zůstane Namibie úzce provázaná s Jihoafrickou republikou. V zemi je asi 7% obyvatel evropského původu. V celosvětové rovině udržuje Namibie vztahy s Čínou, USA i Evropskou Unií, zejména pak s Německem. Do Namibie jezdí každoročně asi 100 tisíc německých turistů, což je výrazný přínos pro namibijskou ekonomiku.

 

Německé začátky železnic v Namibii: První tratě v koloniálním období

Železniční historie se na území Namibie začíná psát v roce 1895, tedy v období německé koloniální nadvlády. V tomto roce je vystavěna asi 21 km dlouhá trať v okolí přístavu Cape Cross, která má sloužit k dopravě zboží na čekající lodě. První velký projekt následuje o pouhé 2 roky později v roce 1897. V tomto roce rozhodne německá koloniální správa o výstavbě železniční trati, která má spojit asi 300 km vzdálená města Swakopmund a Windhoek.

Zatímco Swakopmund se nachází na západním pobřeží, město Windhoek se nachází hlouběji ve vnitrozemí, což znamená, že trať musí procházet skrz nehostinné podmínky včetně pouště Namib. Tato trať budovaná s rozchodem 600 mm, který Němci zvolí především z ekonomických důvodů, je dokončena v roce 1902.

Železniční spojení Swakopmund–Windhoek: Výzva pouště Namib

Jednou z událostí, které spustily výstavbu železnice na území Namibie, je epidemie moru skotu, která na konci 19. století zastihne Namibii. V této době je totiž skot velmi významný dopravní prostředek a jeho prudký úbytek naruší dopravu v zemi. Kromě projektů financovaných koloniální správou vznikají na počátku 20. století v Německé jihozápadní Africe i první soukromé železniční tratě. Většina těchto iniciativ souvisí s obsluhou dolů. Pro převoz materiálů vytěžených v dolech se totiž železnice ukáže být jako optimální dopravní prostředek.

Otaviabahn: Nejdelší železniční trať s rozchodem 600 mm na světě

Jednou z prvních soukromých tratí je Otaviabahn, financovaná Otavskou důlní a železniční společností. Mezi lety 1903-1906 je tak vybudovaná železniční trať z přístavního města Swakopmundu přes město Otavi až do města Tsumeb na severovýchodě země. I na této trati je využit rozchod 600 mm. Tato trať dosáhne délky necelých 570 km. V době konstrukce se jedná o vůbec nejdelší železniční trať s rozchodem 600 mm na celém světě. Mezi lety 1907-1908 je ještě na této trati vybudována odbočka z města Otavi do nedalekého města Grootfontein.

Německá koloniální správa vyvine k výstavbě železnice v zemi značné úsilí. O tom svědčí i další železniční projekt. Je jím trať z přímořského města Lüderitzu na západě země do asi 300 km vzdáleného města Keetmanshoopu v centrální části Německé jihozápadní Afriky. Zatímco předcházející trati jsou stavěny především z ekonomických důvodů, tato trať je vystavěna především z důvodů strategických. Má totiž sloužit k převozu vojáků a zásob během bojů proti povstání domorodých kmenů.

Stavba železnic v Namibii: Domorodí dělníci, Němci i italští stávkující

Na stavbě namibijské železniční sítě se podílí mnoho místních domorodých dělníků, zpočátku i nuceně nasazovaných. Domorodci však časem zjistí, že práce na výstavbě železnice je dobrým výdělkem. Kromě nich se podílí na stavbě i někteří němečtí osadníci. Inženýři jsou obvykle německého původu. Navzdory zapojení domorodých obyvatel se výstavba železniční sítě bude potýkat s nedostatkem dělníků. To bude vyřešeno tím, že jako pracovní síla budou přivezeni Evropané, především pak Italové. Poté co Italové zjistí, že pracovní podmínky jsou velmi tvrdé a slibované finanční ohodnocení není ani zdaleka dodrženo, vypuknou na železnici stávky.

Poblíž Lüderitzu je v roce 1911 vybudována první a zároveň jediná elektrifikovaná trať v zemi. Ta má sloužit k obsluze nedalekých diamantových dolů. I tato trať je vybudována s rozchodem 600 mm.
Po vypuknutí 1. světové války nepotrvá dlouho a do Německé jihozápadní Afriky vtrhnou z Jihoafrické unie spojenecká vojska vedená Velkou Británií. Spolu se svým postupem budou Britové a jejich spojenci stavět i kratší železniční tratě, aby zajistili své zásobování. Britové využijí pro výstavbu tratí rozchod 1 067 mm, který se jim osvědčil v ostatních afrických koloniích. Němci se stáhnout spíše do vnitrozemí a některé přímořské železnice raději zlikvidují, než aby padly do rukou Britů.

Změna poměrů

Po skončení 1. světové války připadne správa bývalé Německé jihovýchodní Afriky Jihoafrické unii. V té jsou však všechny tratě vybudovány s rozchodem 1 067 mm. V Namibii je tak zahájena éra přestavby železniční sítě na tento rozchod, aby byla kompatibilní se sítí jihoafrickou. Jako poslední je přestavěna bývalá Otaviabahn, která je však ze značné části budována na nových základech, jelikož velkou část trati Němci během války zničili. Kromě přestavby železniční sítě na rozchod 1 067 mm je ještě v Namibii od roku 1959 zahájen přechod z parního pohonu na pohon dieselový. Pro namibijskou železnici je to vítaná změna, neboť se země již delší čas potýká s nedostatkem vody a uhlí, které musí draze dovážet.

Poté, co země nabude nezávislosti v roce 1990, je založena státní společnost TransNamib, která spravuje infrastrukturu a zároveň provozuje osobní i nákladní železniční dopravu v nově vzniklé zemi. TransNamib se zaměří především na zkvalitnění stávající infrastruktury a rozšíření sítě, která sice byla kompletně za jihoafrické nadvlády přestavěna na rozchod 1 067 mm, ale po technologické stránce je poněkud zastaralá. V současné době disponuje namibijská železniční síť necelými 2 700 km železnic. Na rozšíření železniční sítě se pracuje i ve 21. století. V roce 2010 dosáhne železnice na severu země hranice s Angolou. 

Elektrifikovaná železnice u Lüderitzu: Diamantové doly a technický unikát

V roce 2023 souhlasí Africká rozvojová banka s poskytnutím půjčky na více než polovinu nákladů na modernizaci namibijské železniční sítě. Projekt odhaduje náklady na více než 360 milionů eur a slibuje do roku 2030 modernizovat železniční síť v zemi, čímž upevní její významnou obchodní pozici v jižní Africe. Projekt počítá s výstavbou více než 500 km nových tratí, modernizací tratí stávajících, výstavbou 16 mostů, renovací stanic a renovací signalizačního systému, což by mělo zvýšit efektivitu a bezpečnost železnice v zemi.

V roce 2024 Namibie zahajuje projekt HyRail, který si klade za cíl vytvořit první vlak na vodíkový pohon na africkém kontinentu. Projekt zahrnuje přestavbu 2 lokomotiv na vodíkový pohon a zahrnuje rovněž rozsáhlý výzkum dopadů tohoto typu pohonu na životní prostředí. Přestavba lokomotiv by měla být dokončena ještě do konce roku 2025. Do projektu je zapojena řada společností, především pak TransNamib, Hyphen Technical, CMB Tech a Namibia University of Science and Technology. Projekt počítá s investicemi přesahujícími 9 milionů eur a očekává, že by mohl přilákat investice přesahující 2 miliardy eur.