Železniční (r)evoluce na Ukrajině: Klíčová role i smrtící past války

Ukrajinská železnice není jen dopravní sítí, ale i zrcadlem bohaté a často dramatické historie země. Od svého vzniku až po současnou roli v geopolitických událostech zůstává klíčovou spojnicí, která formuje nejen dopravu, ale i národní identitu.

Cesta k nezávislosti

„Země na severním pobřeží Černého moře je zemí Kimérijců,“ píše dávný antický básník Homér ve svém díle Odysseia. Jedná se o nejstarší dochovanou zmínku o ukrajinském území, která pochází z doby hluboko před počátkem našeho letopočtu, kdy zemi osídlily kmeny kočovných nájezdníků z východu. Kmenů jako Kiméři se na ukrajinském území vystřídá hned několik. V 5. a zejména v 6. století začne vzrůstat vliv Slovanů na ukrajinské území. S postupem času začnou na ukrajinská území pronikat i švédští vikingové varjagové.

V 9. století pak bájný varjažský kníže Rurik na území Ukrajiny vytvoří Kyjevskou Rus, první východoslovanský státní útvar. Tato rozsáhlá země s centry v Kyjevu a Novgorodu bude zasahovat kromě Ukrajiny i na území budoucího Běloruska a Ruska. Kyjevská Rus je již od svého vzniku pod jistým vlivem hegemona východní části Evropy, Byzantské říše Je tak logickým důsledkem, že v 10. století přijme Kyjevská Rus pravoslavnou větev křesťanství, jejímž centrem je právě Byzantská říše. Ve 12. století Kyjevská Rus zaniká a rozpadá se na několik nezávislých knížectví.

Ve 13. století územím relativně malá knížectví nebudou schopna odolávat nájezdům kočovných Mongolů, kteří si je postupně zcela podmaní. Knížectví si zachovají výraznou míru autonomie, která bude však podmíněna odvodem vysokých daní, jež budou Mongolům vypláceny. Toto výrazné finanční zatížení povede zejména ke zpomalení rozvoje knížectví. Zároveň se knížectví vlivem mongolské nadvlády dostanou do izolace. Po oslábnutí mongolské říše a jejím stažení z Evropy v 15. století si východní část území podmaní Moskevské velkoknížectví, na jihu vznikne Krymský chanát a další část území se dostane pod nadvládu Litevského velkoknížectví. 

Po vzniku Polsko-litevské unie se většina ukrajinského území ocitne pod její nadvládou. Proti Polsko-litevské unii se začne formovat odbojové hnutí kozáků. Jeho síla vzroste zejména v 17. století. Kozáci si vybojují nezávislost na Polsko-litevské unii. Vznikne tak Kozácký hetmanát, říše, jež bude později některými lidmi považována za předchůdce ukrajinského státu. V témže století zároveň dojde k polsko-ruské válce, v jejímž důsledku území na východ od řeky Dněpr připadnou carskému Rusku a ta západní zůstanou pod nadvládou Polsko-litevské unie. Další změny nastanou v 18. století, kdy se v rámci trojího dělení Polska ocitne část Ukrajiny pod kontrolou Habsburské říše a zbytek pod nadvládou Ruska.

Myšlenka ukrajinského státu nabere reálné obrysy až v průběhu 1. světové války. Myšlenky na nezávislý stát však utne Rusko zmítané občanskou válkou, jež vypukla v důsledku Velké říjnové socialistické revoluce. Rudá armáda obsadí území Ukrajiny a roku 1922 vznikne Ukrajinská sovětská socialistická republika jakožto součást SSSR. Roku 1932 proběhne na Ukrajině pokus o kolektivizaci zemědělství. Následovat bude uměle vyvolaný hladomor způsobený Stalinem a jeho vládou. Ohavný čin zrůdného bolševického režimu si na Ukrajině vyžádá několik milionů obětí. Po konci 2. světové války jsou k Ukrajině připojeny Podkarpatská Rus a některá bývalá polská území. Kromě toho roku 1954 sovětský vůdce Nikita Chruščov věnuje Ukrajině administrativně Krym.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se Ukrajina stane nezávislým státem. Přechod k tržní ekonomice bude však nesmírně bolestivý, což je způsobeno i vysokou mírou korupce. V roce 2010 je zvolen premiérem prorusky orientovaný V. Janukovyč. Ten roku 2013 odmítne podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, což povede k masovým demonstracím, rezignaci premiéra a zároveň invazi Ruska na Krym. Zároveň na východě země propuknou boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou. Situace se změní v roce 2022, kdy Rusko vojensky napadne Ukrajinu. Krátce po začátku ruské agrese podá Ukrajina přihlášku do Evropské Unie.

Zrod železnice

Myšlenka na rozvoj železnice na ukrajinském území začne nabírat na síle ve 40. letech 19. století, a to jak v části Ukrajiny ovládané Ruskem, tak i v té ovládané Rakouskem. Reálných obrysů nabere tato myšlenka až o něco později. Roku 1861 je postavena první železniční trať na území Ukrajiny. Spojuje Lvov s Krakovem a hlavním rakouským městem Vídní. Zahálet nebudou však ani Rusové. První trať na území Ukrajiny ovládaném Ruskem je dokončena o 4 roky později v roce 1865 a vede z přístavního města Oděsa k Baltskému moři. V roce 1872 je navíc prodloužena až do Kyjeva.

Železnice se uchytí v obou částech země a síť se začne rychle rozšiřovat. Intenzita výstavby se ještě zrychlí s rostoucím napětím mezi Rakouskem-Uherskem a Ruskem na počátku 20. století, neboť tyto země budou považovat železnici za strategicky nesmírně významnou. Ze Lvova se vyvine přirozené železniční centrum západní Ukrajiny. Ve východní části země se vyprofiluje jako centrum Kyjev. Již v roce 1869 je z něho dokončena železnice do Moskvy a v roce 1870 i do Oděsy. Zároveň je vybudována železnice napříč zemí z Charkova až do Sevastopolu.

Do roku 1914 je vybudována řada dalších tratí. Z těch nejvýznamnějších jmenujme: Mykolajiv-Bachmač, Kyjev-Donbas, Kyjev-Varšava a Fastiv-Katerynoslav. Železnice na střední a východní Ukrajině ovládané Ruskem přepravuje převážně pšenici a další produkty do přístavů, odkud jsou suroviny odváženy především do Ruska. Roku 1913 má Ukrajina asi 15 300 km železničních tratí. Jejich technický stav však v porovnání s jinými železnicemi v Evropě bude značně podprůměrný. Tvrdou ranou pro nově ukrajinskou železnici bude 1. světová válka, respektive ruská invaze namířená proti ukrajinské snaze o nabytí nezávislosti. Války poškodí železniční síť drtivým způsobem.

V meziválečném období bude SSSR investovat do obnovy železniční sítě na Ukrajině. Tratě jsou sjednocovány na „ruský“ rozchod 1 520 mm. Kvalita provedení a technologická vyspělost sítě bude však i nadále ve srovnání s Evropou pokulhávat. Vybudováno bude i několik nových tratí. Mnohé z nich jsou budovány za zvláštním účelem či k obsluze nějakého konkrétního podniku. V roce 1935 bude navíc zahájena elektrifikace sítě. Další krutá rána přijde spolu s 2. světovou válkou. Přes ukrajinské území se opakovaně prožene válečná fronta, což si na železnici vyžádá ohromné ztráty. Zničeno bude přes 9 000 km tratí. Ukrajině potrvá několik let opravit napáchané škody. SSSR se rozhodne velkou část tratí neopravovat a zrušit je.

 

Here is it. The first train from Kyiv in Kherson. #Kherson #Ukraine pic.twitter.com/3qYMU2qcda

— (((Tendar))) (@Tendar) November 19, 2022

 

 

 

 

Nová éra

Po nabytí nezávislosti a rozpadu SSSR nastane nová kapitola ukrajinské železnice. Za účelem správy infrastruktury a provozu železnice je založena železniční společnost Ukrzaliznytsia. Část železniční sítě je v 90. letech 20. století privatizována, což umožní vstup soukromým subjektům, z nichž nejvýznamnější je společnost Lemtrans. Od roku 2000 je provedena řada reforem za účelem výrazného zlepšení kvality ukrajinské železniční sítě. Snahy o stabilizaci železnice v zemi naruší ruská agrese v roce 2014. Roku 2015 se společnost Ukrzaliznytsia transformuje na akciovou společnost s názvem Ukrainska Zaliznytsia (Ukrajinské železnice).

Zejména po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu se ukáže železnice jako klíčová pro vojenskou logistiku. Železniční uzly se tak stanou terčem intenzivních útoků agresora ve snaze narušit ukrajinské zásobování. Vzhledem k odříznutí ukrajinských černomořských přístavů se ještě více nákladní dopravy přesune na železnici. Poptávka bude natolik vysoká, že se ukrajinská železnice dostane na hranu kapacity. Problémem bude především rozdíl mezi rozchody Ukrajiny (1 520 mm) a jejích západních sousedů (1 435 mm). Vzhledem ke vzájemné nekompatibilitě tak budou muset vznikat překladiště, která výrazně sníží kapacitu sítě.

Z těchto důvodů převládne na Ukrajině názor, že bude v budoucích letech nezbytné přejít z rozchodu 1 520 mm na rozchod 1 435 mm. Změna nepochybně pomůže k budoucí integraci ukrajinské železnice do evropské železniční sítě. Nezbytná budou i další opatření v ukrajinská snaze o dosažení kompatibility s evropskou železniční sítí. Jejich realizace však vzhledem k nesmírné náročnosti zůstává s otazníkem. Rovněž jsou zahájeny práce na rekonstrukci přístupné části sítě poničené ruskou agresí. Na začátku roku 2022 oznámí Polsko a Ukrajina plán vybudování vysokorychlostní tratě mezi Kyjevem a Varšavou, která zkrátí cestovní dobu až o 4 hodiny. Později v roce 2022 nabídne polská vláda Ukrajině výstavbu vysokorychlostní tratě mezi Lvovem a Lublinem. V současné době má ukrajinská železniční síť přes 21 500 km, z nichž skoro 10 000 km je elektrifikováno.

Zdroje: stoplusjednicka.cz, encyclopediaofukraine.com, kashtan.news, visitukraine.today, uz.gov.ua