Železniční (r)evoluce na Tchaj-wanu: Proč Čína zuří kvůli japonským kolejím a americkým penězům

První železnici na ostrově Tchaj-wanu položili Číňané, avšak její rozmach nastal až s nástupem Japonců. Dnes Tchaj-wan buduje supermoderní tratě, které umožňují nejen ekonomický růst ostrova, ale přispívají i k jeho soudržnosti.

Příchod Čankajška

Ostrov Tchaj-wan je osídlen lidmi ještě v pravěku. Již před začátkem našeho letopočtu provádí Čína první průzkumné expedice a navazuje s obyvateli ostrova obchodní vztahy. Ve 13. století vtrhnou do Číny Mongolové, což vede k útěku řady lidí ze země. Jedním z cílů těchto emigrantů se stává i ostrov Tchaj-wan. Samotní Mongolové na ostrov celkem pochopitelně neproniknou. V 17. století přistávají na ostrově Tchaj-wan španělští mořeplavci, kteří tam zakládají obchodní osady. V témže století však k tchajwanským břehům doplují i Nizozemci, kteří Španěly vytlačí a zakládají na ostrově své vlastní osady.

Ani nizozemská přítomnost na ostrově však nebude mít dlouhého trvání. Ještě v 17. století totiž Tchaj-wan napadnou Číňané, kteří si ostrov podrobí a Nizozemci jej tak raději opustí. Pod čínskou kontrolou vydrží Tchaj-wan až do konce 19. století, kdy Čína prohraje válku s Japonskem. Na základě podepsané mírové smlouvy se ostrov dostává pod japonskou nadvládu. V područí Japonců vydrží ostrov až do konce 2. světové války, kdy je opět připojen k Číně. Po porážce v čínské občanské válce v roce 1949 prchá na ostrov generál Čankajšek. Spolu s ním prchnou na ostrov asi 2 miliony vojáků, členů Kuomintangu, inteligence a významných obchodníků. Čankajšek ostrovu vládne až do své smrti v roce 1975.

Demokratizace Tchaj-wanu

Režim na Tchaj-wanu je určitě přijatelnější než komunistický režim v Číně. Demokratický však není ani zdaleka. Mezi lety 1949 a 1987 je potírána jakákoli politická opozice. V tomto období skončí ve vězení asi 140 000 lidí za protikuomintangovské či prokomunistické názory. Na druhou stranu se ostrov začíná velmi rychle rozvíjet. Udržuje si stále velmi silnou armádu pro případ invaze komunistické Číny. V roce 1979 uzavírá Tchaj-wan s USA strategickou smlouvu, ve které mu Spojené státy přislíbí pomoc v případě napadení. V roce 1987 jsou poměry v zemi alespoň částečně uvolněny a je zahájena snaha o zmírňování napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou. První svobodné volby v zemi se budou konat v roce 2000.

Ve volbách zvítězí Demokratická pokroková strana, což bude znamenat po více než pěti desetiletích konec vlády nacionalistů v zemi. Ve 21. století se opět vyostřuje čínská rétorika vůči Tchaj-wanu. Důkazem zhoršující se situace je i reakce Pekingu na návštěvu Tchaj-wanu předsedkyní Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiovou. Čína v reakci na tuto návštěvu uspořádá rozsáhlé vojenské cvičení, v jehož rámci odpálí několik balistických raket, které dopadnou do teritoriálních vod Tchaj-wanu. Další zhoršení situace přichází v roce 2024, kdy vyhraje na Tchaj-wanu prezidentské volby William Laj, který je tvrdým zastáncem suverenity Tchaj-wanu. V reakci na to vydá Peking prohlášení, že „Tchaj-wan je součástí Číny“.

Video:

Japonci rozvíjí tchajwanskou železnici

Železniční historie Tchaj-wanu se začíná psát v roce 1887, kdy se vláda Čínou dosazeného guvernéra Liu Ming-chuana rozhoduje pro výstavbu první železniční tratě na ostrově. Jedná se o 78 km dlouhou železniční trať, která spojí města Ťi-lung a Sin-ču na severu ostrova. Dokončení se tato trať dočká v roce 1893. Výrazného rozvoje se dočká tchajwanská železniční síť až po roce 1895, kdy se ostrov ocitá pod kontrolou Japonců. Do příchodu Japonců je dopravní infrastruktura ostrova poměrně primitivní, což znamená velmi nízké zisky z mezinárodního obchodu a řadu dalších problémů včetně nízké mobility obyvatelstva či pomalého pohybu vojsk.

Výstavba železniční sítě na Tchaj-wanu bude pro Japonce klíčová zejména kvůli zvýšení výnosnosti ostrova. Dalším důvodem pro výstavbu železniční sítě je zvýšení kontroly nad ostrovem a s tím spojené usnadnění přesouvání vojsk po ostrově. Jak již bylo zmíněno, Japonci vybudují na ostrově komplexní síť železnic, která spojí nejen významná města, ale i důležité zemědělské oblasti a naleziště nerostných surovin s přístavy. Právě toto propojení je klíčem k rychlému transportu dřeva, cukru a další zemědělských i nerostných surovin z vnitrozemských nalezišť do přístavů, odkud jsou transportovány dále po moři.

Japonci budou pro výstavbu železniční sítě na ostrově využívat úzký rozchod 1 067 mm, s nímž mají čerstvé zkušenosti z prací na vlastní železniční síti. Páteřní tratí se stane asi 690 km dlouhé spojení hlavního města ostrova Tchaj-pej s městem Kao-siung. Tato stěžejní trať, vedoucí ze severu na jih podél západního pobřeží ostrova, na němž se nachází naprostá většina velkých tchajwanských měst, je dokončena v roce 1908. Během 2. světové války bude tchajwanská železniční síť jakožto strategický cíl čelit opakovaným bombardováním ze strany Spojenců. To na ní napáchá značné škody. Japonci vybudují na ostrově celkem asi 1 000 km železničních tratí.

Tchajwanský železniční boom

Po skončení 2. světové války je Tchaj-wan předán zpět do rukou Číny. V roce 1948 je založena Správa tchajwanských železnic, jejímž úkolem je starat se o železniční infrastrukturu země. Jejím prvním cílem je oprava celkem rozsáhlých válečných škod. Po prohrané občanské válce se na ostrov uchyluje čínský nacionalistický vůdce Čankajšek, jehož vláda se rozhoduje opravit, modernizovat a rozšířit železniční síť, kterou na ostrově zanechali Japonci. I Čankajšek si bude totiž uvědomovat význam železniční sítě jak ekonomický, tak i strategický. S obnovou železniční sítě budou Tchaj-wanu finančně i technologicky výrazně pomáhat Spojené státy.

Především rozšiřování tchajwanské železniční sítě na východní část ostrova se bude potýkat s problémy způsobenými komplikovaným reliéfem. Ten bude vyžadovat vybudování celé řady umělých staveb, které budou projekty celkem logicky prodražovat. Zahájen je rovněž elektrifikace klíčových železničních úseků. Elektrifikace již zmíněné páteřní tratě vedoucí po západním pobřeží ostrova je dokončena v roce 1979. V následujících letech bude postupně elektrifikována více než polovina tchajwanské železniční sítě. V roce 1989 je zároveň dokončen projekt přesunutí tratí vedoucích centrem hlavního města Tchaj-pej pod zem. V roce 2018 bude Tchaj-wan disponovat více než 1 600 km železničních tratí.  

Tchajwanské vysokorychlostní železnice

Velmi rychlý ekonomický růst Tchaj-wanu ve 2. polovině 20. století povede celkem logicky ke zvýšení mobility obyvatelstva. To vede spolu s nárůsty v nákladní železniční dopravě k vyčerpání a na mnoha místech i přesažení kapacity stávajících tratí, což brzdí další rozvoj země. Přetížením trpí především již několikrát zmiňovaná trať na západním pobřeží spojující města Tchaj-pej a Kao-siung. Myšlenka na vybudování vysokorychlostní železnice na této trase vzniká již v 70. letech 20. století. První konkrétní plány pak začínají vznikat po roce 1980. V roce 1987 tchajwanská vláda s definitivní platností podpoří myšlenku výstavby vysokorychlostní železnice a jsou zahájeny práce na studii proveditelnosti.

Práce na realizaci projektu budou pokračovat i v 90. letech. Brzdit je však budou průtahy spojené především s administrativními problémy při výběru dodavatelů, které přerostou v dlouho trvající soudní spory. Navzdory četným průtahům jsou stavební práce na vysokorychlostní trati, která spojí města Tchaj-pej a Kao-siung, zahájeny v roce 1999. Dokončení a otevření se pak trať dočká v roce 2007. Pro provoz budou nakoupeny jednotky THSR 700T japonské výroby, které využívají podobné technologie jako Šinkanseny. Trať je vybudována s klasickým rozchodem 1 435 mm a vlaky na ní budou dosahovat rychlosti až 300 km/h.  

Železnice budoucnosti

Roku 2016 je dokončeno první prodloužení trati Tchaj-pej – Kao-siung. Jedná se o 9 km dlouhý úsek z Tchaj-peje směrem na východ do Nangangu. V roce 2019 je pak oznámeno, že trať bude prodloužena z Kao-siungu o 22 km na východ do města Pching-tung. Toto prodloužení by mělo být dokončeno do roku 2029. Zatím poslední plánované prodloužení trati je odsouhlaseno v roce 2020. Jedná se o 56 km dlouhý úsek z Tchaj-peje směrem na jihovýchod do I-lanu, který by měl být dokončen v roce 2030. Aktuálně činí délka tchajwanské vysokorychlostní železniční sítě asi 350 km. Vlaky na vysokorychlostních tratích bude provozovat soukromá Tchajwanská vysokorychlostní železniční společnost.

Zajímavých změn se Tchaj-wan dočká ve 21. století na poli administrativní správy železniční sítě. Ta je totiž v rukou vládní agentury pod ministerstvem dopravy, což se ukazuje být neefektivní. O nutnosti reformovat stávající Správu tchajwanských železnic se aktivně mluví již od roku 2002. Tyto debaty se ještě zintenzivní po závažných nehodách v letech 2018 a 2021. Při nich zemře celkem 67 lidí a dalších 389 bude zraněno. Tyto dvě nehody slovy prezidentky Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen „ještě více podtrhly nutnost komplexní bezpečnostní a strukturální reformy zadlužené Správy tchajwanských železnic.“ Ta je v roce 2023 reformována na státem vlastněnou Tchajwanskou železniční společnost a nadále bude správcem konvenčních tratí i provozovatelem vlaků.

Video: