foto: Wikimedia Commons / Public Domain /Lokomotiva třídy River č. 183
Na místě, kde kdysi umíraly tisíce dětí hlady a ve válce za nezávislost Biafry tekla krev, dnes duní těžká technika z Číny. Vlaky, koleje a betonové mosty nahrazují památku na utrpení. Peking neinvestuje z milosrdenství – moderní železnice je novým nástrojem ovládnutí afrického kontinentu.
Do oblasti dnešní Nigérie přichází lidé již v době hlubokého pravěku a usazují se především v úrodném údolí řeky Nigeru, případně jeho levém přítoku Benue. Od 9. století vznikají na území dnešní Nigérie první státní útvary, městské státy.
První obyvatelé a vznik mocných afrických říší
Tyto státy se vyznačují zpočátku ryze otrokářským systémem, který v průběhu času přejde na systém feudální. Dominantní silou se stane v 10. století říše Nupe, kterou posléze v pozici dominantní síly vystřídají říše Benin a následně Jorubská říše. Změna dlouho zaběhlých pořádků přichází v 15. století s příchodem evropských kolonialistů. Jižního pobřeží dosáhnou Nizozemci a především Španělé. Ti založí v Guinejském zálivu sérii osad, z nichž budou ovládat obchod
se slonovinou, zlatem, kořením a bohužel i s otroky.
Na jihu země se s příchodem kolonialistů začne houfně šířit vlivem misionářů křesťanské náboženství, které zde rychle zapustí velmi silné kořeny. Vnitrozemský sever země však zůstane evropskými kolonialisty zcela nepolíben, což vede k tomu, že se do něho ze severu a východu Afriky začne šířit jiné náboženství, islám. Na konci 19. století se území Nigérie postupně dostává pod britskou nadvládu. Britové začnou jednotlivá rozdrobená území postupně slučovat, v roce 1914 je sloučí
do rozsahu přibližně dnešních hranic Nigérie a prohlásí ji za svou kolonii.
Britská kolonie sjednocená silou i politikou
Situace ve sjednocené kolonii však bude značně napjatá. Spory mezi jednotlivými etnickými národy, kterých je Nigérie plná, občas přerostou až v lokální války. Britská nadvláda trvá až do roku 1960, kdy Nigérie vyhlašuje nezávislost. Nová země však bude sužována etnickými rozpory, což vede k nestabilitě. Není tak příliš velkým překvapením, když v roce 1963 zemi ovládne armáda a v čele Nigérie tak stane vojenská junta. Ani ta však nezajistí stabilitu. Po pogromu v roce 1967, v jehož důsledku zemře asi 30 000 příslušníků kmene Igbů, vyhlásí tento kmen ovládající jihovýchod země nezávislý stát Biafra.
Odtržení souvisí i s tím, že v roce 1967 je na jihovýchodě Nigérie nalezena ropa. Nigerijská vláda se však nalezišť, která jí mohou přinést bohatství, nechce vzdát, což může vést jen k jedinému. Následovat bude občanská válka, která si vyžádá na 2 miliony obětí. Většina z nich je způsobena blokádou Biafry, která vyústí v hladomor. Výsledek bojů je tak předurčen. V roce 1970 Biafra kapituluje a definitivně zaniká. Ani konec války však zemi nepřinese okamžitou stabilitu. Přetahování o moc bude pokračovat ještě několik let, než se v roce 1977 země vrátí k civilnímu vedení země.
Nezávislost přináší naděje, ale i válku a utrpení
Právě v roce 1977 je vydána nová ústava a o 2 roky později jsou v zemi uspořádány volby. Ani to však stabilitu nepřinese. V roce 1983 přichází totiž další ozbrojený puč. Vláda vojenské junty přetrvá až do roku 1998, kdy náhle zemře vůdce země generál Abacho. Po jeho smrti následuje opět návrat k civilní formě vlády, a tedy i demokratické volby.
Vojenské režimy střídají ústavy a návraty k demokracii
I po obnovení jisté formy demokracie však země nenalezne stabilitu. Velké rozpory budou panovat mezi muslimským severem a křesťanským jihem. V roce 2002 vzniká v té době ještě relativně umírněná nábožensko-politická skupina Boko Haram, která se časem radikalizuje do jedné z nejvýznamnějších islamistických teroristických organizací v Africe. V čele země se vystřídají křesťanští i muslimští vůdci. Volby s sebou často ponesou nepokoje. Zároveň nesmíme zapomenout na to, že přetrvávají i etnické rozpory. Není tak překvapením, že situace v zemi je stále napjatá.
První železnice staví Britové kvůli těžbě a obchodu
Historie železnice se v Nigérii začíná psát v roce 1896, kdy se britská koloniální správa v dosud nesjednocené Nigérii rozhoduje k výstavbě železniční sítě v kolonii. Od železnice si Britové slibují především výrazné usnadnění převozu vytěženého materiálu a dalšího zboží do přístavů, odkud má být transportováno dále do světa.
První železniční trať je vybudována z přímořského města Lagos na jihozápadě země do necelých 100 km vzdáleného města Abeokuta ve vnitrozemí. Stejně jako v ostatních koloniích, i zde Britové zvolí pro výstavbu železniční sítě úzký rozchod 1 067 mm, který je levnější než výstavba tratí s klasickým rozchodem 1 435 mm. Tato železnice je uvedena do provozu v roce 1901.
Nigerijská železnice jako motor ekonomiky a rozvoje
V roce 1911 následuje prodloužení železniční trati Lagos-Abeokuta až do města Minny, vzdálené od města Abeokuta přes 550 km. Právě ve městě Minna se tato železniční trať střetne s železniční tratí, která spojuje vnitrozemská města Kano a Baro. Železniční spojení mezi těmito 2 přes 500 km vzdálenými městy je vybudováno mezi lety 1907 a 1911. Další rozvoj železnic v zemi bude souviset především s rozvojem jednotlivých dolů v zemi. V roce 1914 je železnice prodloužena až do města Bauchi a přilehlých cínových dolů. Podobně je vystavěna i železnice k uhelným dolům v údolí Udi na jihu země.
Po vybudování páteřních linek se britská koloniální správa soustředí především na výstavbu tratí, které páteřní tratě sítě propojí a tím zlepší propojení jednotlivých tratí v zemi. Přítomnost železnice bude přitahovat evropské investory. Není tedy překvapením, že nejvýznamnější centra obchodu vznikají takřka výhradně v oblastech, které jsou na železnici dobře napojené. Pro správu železnice na území Nigérie zřídí britská koloniální správa společnost Nigerian Railway Corporation (Nigerijské železnice). Ta bude spravovat jako státní společnost nigerijskou železnici i po odchodu Britů až do současnosti.
Válka, vojenské režimy a zkáza železniční dopravy
Železnice v Nigérii bude až do 60. let 20. století dominantní silou v oblasti především nákladní dopravy v zemi. Velmi důležitou roli hraje v zemi železnice i v osobní dopravě. Ještě v roce 1964 bude společnost Nigerian Railway Corporation vykazovat nejlepší ekonomickou bilanci v celé své historii.
Po roce 1964 však přijde tvrdý sešup, který je způsobený nejen tuhým vojenským režimem, ale také občanskou válkou a etnickými nepokoji v nejednotné zemi. Skokově poklesne jak osobní železniční přeprava, tak především nákladní železniční přeprava. Zároveň skokově poklesnou i výdaje do železniční sítě v zemi. Ta začne chátrat kvůli někdy až zcela chybějící údržbě, o modernizaci nemůže být řeč obvykle ani v náznaku.
Železnice se musí zachránit
První snahy o resuscitaci železnice přichází v Nigérii v roce 1978 krátce po obnovení civilní vlády. Na plánu restartu železnice v zemi bude Nigérie spolupracovat především s Indií, ale snaha žádných větších úspěchů nedosáhne díky tomu, že již v roce 1983 se do čele země dostane opět vojenská junta. O resuscitaci železnice se následně pokusí i vojenský režim.
V roce 1991 byla otevřena nová trať se standardním rozchodem 1 435 mm, která spojí doly na železnou rudu v oblasti Itakpe s ocelárnami v Ajaokutě ve vnitrozemí. V roce 2013 je tato trať prodloužena až do Warri na jihu země v celkové délce 327 km. V roce 1995 se vůdce země generál Abacho domluví s Čínou na spolupráci ve snaze znovu naplno obnovit železniční provoz v zemi. Plán nepočítá s výstavbou nových železnic, ale především s investicemi do stávající infrastruktury.
Nové pokusy o modernizaci tratí s pomocí zahraničí
Snaha o resuscitaci železnice se v Nigérii zintenzivní po opětovném nastolení civilní vlády na konci 20. století. Od roku 2006 naváže Nigérie blízkou spolupráci s Čínou v oblasti železnice a naváže tak na snahy předchozího vládnoucího režimu. Nigerijská vláda plánuje v rámci 25leté strategické vize modernizaci stávajících úseků a výstavbu nových tras. Od projektu si slibuje především odlehčení silniční sítě a převedení především dálkové nákladní a osobní dopravy na železnici. Ve velkém se Nigérie rozhodne vsadit u realizace projektů na partnerství soukromého a státního sektoru (PPP projekty)
Ani tyto snahy však nepůjdou hladce. Příkladem je miliardový projekt veřejné železniční dopravy v nigerijském hlavním městě Abuja. Železnice má vytvořit síť spojující centrum města Abuja s jejími předměstími a přiléhajícími satelity. Má se jednat o příměstskou železnici, první svého druhu v celé západní Africe. I na tomto projektu chce spolupracovat Nigérie s Čínou.
Ta půjčí Nigérii na realizaci projektu asi 500 milionů dolarů. Linka je dokončena v roce 2018 za velké slávy. Již od počátku však nebude tato železnice ani zdaleka využívána lidmi tak, jak by si Nigérie přála. Po nástupu epidemie covidu-19 se provoz na železnici takřka zastaví a po jejím skončení již nebude pro pramalý zájem obyvatel obnoven. Jediné, co po projektu zbyde, jsou nevyužívané koleje a 500 milionový dluh vůči Číně.
Navzdory tomuto neúspěchu půjde rehabilitace železnice v zemi relativně správným směrem. V roce 2021 zaznamená dokonce společnost Nigerian Railway Corporation rekordní zisky. V roce 2025 vyčlení Čína necelých 300 milionů dolarů, které zapůjčí Nigérii na realizaci nových projektů spojujících významná centra v zemi, jak konstatovala agentura Reuters. V současné době disponuje Nigérie asi 3 500 km železničních tratí a další by měly přibývat.
Záleží však především na vůli Číny a financování. Faktorem, který by mohl rehabilitaci železnice v zemi ohrozit, je nestabilita a nejednotnost Nigérie. Nyní se však konečně zdá, že má Nigérie namířeno k lepším železničním zítřkům.