Železniční (r)evoluce Kazachstánu: Pryč z brutality SSSR i stínu Kremlu

Dlouho byl Kazachstán jen vagonem ve vlaku řízeném z Moskvy. Směr určoval SSSR. Dnes si tahá za vlastní páku. Místo poslušnosti vůči Rusku buduje novou roli tranzitní velmoci mezi Čínou, Evropou a Perským zálivem.

Kazachstán: Trnitá cesta k nezávislosti

První osídlení Kazachstánu se datuje do hlubokého pravěku, kdy území dnešního Kazachstánu nabízí takřka ideální podmínky pro pastevce. Na začátku našeho letopočtu je území osídleno především turkickými kmeny. Tento stav vydrží až do 8. století, kdy na území dnešního Kazachstánu proniknou arabské kmeny, které zde také začnou šířit své náboženství, islám.  Tento stav přetrvá několik set let. Zaběhlé pořádky však dočista změní Mongolové, kteří do regionu vtrhnou ve 13. století. O prvním předchůdci dnešního kazašského státu můžeme mluvit od 15. století, kdy je založen Kazašský chanát. Tento regionálně relativně významný státní útvar vydrží až do přelomu 16. a 17. století, kdy se rozpadne na 3 následnické státní útvary: Velkou hordu, Střední hordu a Malou hordu.

Definitivní zánik Kazašského chanátu přichází v 18. století, kdy jsou všechny 3 nástupnické státy připojeny k carskému Rusku. V 19. století dojde k sérii povstání Kazachů proti ruské nadvládě, ale všechny tyto vzpoury budou tvrdě potlačeny. Rusko se pokusí upevnit svou pozici v regionu nastěhováním celé řady etnických Rusů či Ukrajinců. Zároveň v regionu vznikají první průmyslové podniky. Další významné povstání proti ruské nadvládě vypukne v roce 1916 především kvůli skokovému zhoršení životních podmínek po vypuknutí 1. světové války. I toto povstání je však potlačeno.

 

V roce 1917 vypukne v Rusku bolševická revoluce, která přeroste v občanskou válku. Bolševici, kteří zavraždí carskou rodinu, válku vyhrají a chopí se v největší zemi světa moci. V roce 1922 se tak Kazachstán stává autonomní republikou SSSR. Do roku 1925 se nazývá Kyrgyzská autonomní oblast. Ve 20. a 30. letech 20. století probíhá intenzivní industrializace a kolektivizace. Sovětské vedení zároveň vyvolá hladomor, kterému padnou za oběť miliony lidí, paradoxně především v úrodných oblastech Ukrajiny či Kazachstánu. V roce 1949 je na Semipalatinském jaderném polygonu ve východním Kazachstánu proveden první zkušební výbuch jaderné zbraně v SSSR.

Nazarbajev zůstane prezidentem země až do roku 2019

Mezi lety 1954 a 1962 se v rámci kampaně sovětského vůdce Nikity Chruščova do Kazachstánu stěhují přibližně 2 miliony lidí, převážně etnických Rusů. Po rozpadu Sovětského svazu Kazachstán vyhlašuje v roce 1991 nezávislý stát. Prvním prezidentem země se stává Nursultan Nazarbajev, který stojí od roku 1989 v čele Komunistické strany Kazachstánu. Nazarbajev zůstane prezidentem země až do roku 2019. V roce 1997 je hlavní město Kazachstánu přesunuto z Almaty na jihu do Akmoly (dříve Tselinograd) na severu, o rok později je přejmenováno na Astanu. Vládnoucí režim si v Kazachstánu navzdory dílčí transformaci zachová řadu autoritativních rysů.

Důležitým milníkem v kazašské historii je otevření prvního velkého ropovodu pro přepravu ropy z Kaspického moře na světové trhy v roce 2001. Tento ropovod vede z obrovského ropného pole Tengiz v západním Kazachstánu do ruského černomořského přístavu Novorossijsk. V roce 2015 se Kazachstán stává jedním ze zakládajících Eurasijského ekonomického svazu, jehož členy jsou i Rusko, Bělorusko, Arménie, Kyrgyzstán, Kuba či Uzbekistán. Vztah Kazachstánu s Ruskem však v posledních letech značně uvadá, o čemž svědčí i odmítnutí Kazachstánu otevřeně podpořit ruskou agresi na Ukrajině či stále větší sbližování Kazachstánu s Čínou.

 

 

První kilometry železnice v Kazachstánu

Železniční historie Kazachstánu se začíná psát na konci 19. století. Konkrétně v roce 1894, kdy je uvedena do provozu 130 km dlouhá trať mezi Uralskem a Pokrovskou Slobodou, která byla součástí Ryazansko-Uralské železnice. Po této trati se bude především přepravovat dřevo a obilí z Ruska do Kazachstánu a vlna a kůže v opačném směru.  Tato trať je budována především z ekonomických důvodů s rozchodem 1 000 mm. V témže roce je vybudováno v Uralsku i první lokomotivní depo v Kazachstánu. Další železniční projekty na sebe nenechají dlouho čekat. V roce 1898 je vybudována 77 km dlouhá úzkokolejka Urbach – Astrachaň.

Naprostá většina tratí v Kazachstánu je budována podobně jako na jiných územích carského Ruska a později Sovětského svazu s širokým rozchodem 1 520 mm. Velký význam pro rozvoj především severního Kazachstánu bude mít budování Transsibiřské magistrály na začátku 20. století. Tato přes 9 000 km dlouhá trať spojí stát ve směru od západu na východ a umožní tak výrazně snazší distribuci zboží a surovin po celé zemi. Industriální boom, který přijde v poměrně zaostalém Rusku až na přelomu 19. a 20. století, podnítí výstavbu nové trati, která spojí Rusko s Kazachstánem a Uzbekistánem.

 

Milníkem v historii kazašské železnice: Vybudování Turkestánsko-sibiřské dráhy

Stavba této téměř 2 000 km dlouhé železnice, která nakonec spojí Orenburg s Taškentem, je dokončena v roce 1906. Tato trať vdechne život doposud takřka pustému západnímu Kazachstánu. Kolem železnice vznikne celá řada průmyslových podniků. Ve výstavbě železnic se bude ve velkém pokračovat i po změně režimu a nástupu bolševiků k moci. Nesmírně významným milníkem v historii kazašské železnice je vybudování Turkestánsko-sibiřské dráhy (Turksib). Doposud železniční tratě propojují především severní a západní část Kazachstánu. Tato trať má napojit i zbytek země, především pak oblasti, ve kterých je plánováno postavení velkých průmyslových továren. Napojení továren na železniční síť je důležité nejen pro zásobování, ale i pro následnou distribuci jejich výrobků.

Stavba železnice Turksib je zahájena v roce 1927. Celková délka trati bude dosahovat téměř 2 400 km a trať bude otevřena pro provoz v roce 1930. Trať Turksib víceméně naplní očekávání, jelikož přispěje k rozvoji mnoha doposud téměř opuštěných oblastí Kazachstánu a zintenzivnění jeho hospodářského rozvoje. Velmi významnou roli bude hrát kazašská železniční síť za 2. světové války, jelikož bude klíčová pro zásobování západní části Sovětského svazu uhlím, municí i potravinami. V poválečných letech bude pokračovat snaha SSSR o budování železničních tratí v zemi. 

V 80. letech přesáhne délka elektrifikovaných tratí v Kazachstánu 4 000 km

Na konci 50. let se začne postupně zavádět provoz dieselových lokomotiv, které budou postupně nahrazovat lokomotivy parní. V 60. letech navíc začne postupná elektrifikace železničních tratí v Kazachstánu. Jako první je elektrifikován úsek Tselinograd (Astana) – Karaganda v roce 1964. V 80. letech přesáhne délka elektrifikovaných tratí v Kazachstánu 4 000 km. Důležitým milníkem pro železniční historii Kazachstánu je propojení jeho železniční sítě se sítí čínskou, k čemuž dojde v roce 1990. Projekty na propojení železničních sítí těchto dvou zemí existují již od 50. let 20. století, ale vzhledem k napjaté situaci mezi SSSR a Čínou jsou realizovány až výrazně později.

Čas na změnu: 1991 Kazachstán získá nezávislost

Velká změna přichází nejen pro kazašskou železnici v roce 1991, kdy Kazachstán získá nezávislost. Tato změna vyvolá hluboké institucionální reformy. Jednou z nich bude i změna správce železniční sítě Kazachstánu. Pro správu železniční sítě v zemi je vytvořena státní společnost Qazaqstan Temir Joly, která po několika reformách nabyde své finální podoby v roce 2002. I nová kazašská vládnoucí garnitura si bude vědoma důležitosti železniční sítě pro zemi, a tak bude v rozvoji železniční sítě v zemi nadále pokračovat. Ve 21. století je vybudovaná celá řada železničních tratí, které umožní mj. propojení kazašské železniční sítě se sítěmi Turkmenistánu, Íránu či zemí Perského zálivu.

V roce 2010 zahájí Qazaqstan Temir Joly projekt na výstavbu vysokorychlostních tratí v zemi. Tento projekt je však již v roce 2013 kvůli vysokým očekávaným nákladům odložen na neurčito. V současné době existují projekty na vnitrostátní vysokorychlostní trať Astana-Almaty a přes Kazachstán by mělo jít i mezinárodní vysokorychlostní spojení Moskva-Peking.  Od nabytí nezávislosti je do roku 2023 vybudováno více než 2 500 kilometrů nových železničních tratí. V průběhu let se společnost Qazaqstan Temir Joly stane jedním z největších zaměstnavatelů v celém Kazachstánu. Délka železniční sítě Kazachstánu dosahuje více než 16 600 km.

V roce 2024 přichází kazašská vláda s plánem na výrazné zlepšení infrastruktury země, který zahrnuje přes 200 projektů. Tato komplexní iniciativa předpokládá investice ve výši astronomických 87 miliard dolarů. Jedním z nejvýznamnějších železničních projektů této iniciativy je asi 830 km dlouhá trať, která by měla spojit města Dostyk a Moyynty na východě země. Právě stanice Dostyk je klíčová pro železniční spojení mezi Kazachstánem a Čínou. Dalším významným železničním projektem zmíněné iniciativy je železniční obchvat města Almaty. 

 

Do ruské agrese na Ukrajině je Kazachstán nedílnou součástí spojení mezi Čínou a Evropou

Až do roku 2022 a vypuknutí ruské agrese na Ukrajině je Kazachstán nedílnou součástí jižního železničního spojení mezi Čínou a Evropou, které se postupně stává čím dál atraktivnější pro nákladní dopravu. Důvod je celkem prostý. Zatímco cesta po moři mezi Čínou a Evropou zabere přes 30 dní, po železnici je možné tuto trasu urazit za méně než 20 dní. Na druhou stranu jsou lodě výrazně kapacitnější než železnice. Jelikož toto spojení vede přes Rusko, jeho význam po ruské agresi na Ukrajinu značně poklesl. Navzdory tomuto problému Kazachstán nemíní ubrat z úsilí o zvýšení kapacity hlavních tratí, aby mohl zvýšit objem tranzitu využívajícího nákladní železniční dopravu, a ještě tak posílit svou pozici významného uzlu ve Střední Asii.