Železniční revoluce: Gruzie zařízla ruský vliv. Skrz Kavkaz, pryč ze stínu SSSR

Výstavbu železniční sítě v Gruzii zahájili Rusové. Na jejich práci navzdory pomalému startu navázala i nezávislá Gruzie. Nyní se země dostala do situace, kdy se může stát důležitým uzlem pro obchod mezi Evropou a Asií. Záleží však na Gruzii, zda tuto příležitost dokáže využít.

Gruzie: Starobylá říše

První osídlení území dnešní Gruzie se datuje do hlubokého pravěku. Nejstarší významné písemné zmínky o dnešní Gruzii pochází z období antického Řecka. Tehdy na tomto území existují 2 říše, západní Kolchida a východní Ibérie. Obě říše hrají významnou roli i v řecké mytologii. Zatímco do Kolchidy se měl vydat Iáson spolu se svými Argonauty pro zlaté rouno, ve skalách v Ibérii měl být za svá provinění bohy uvězněn a přikován Prométheus. Z objektivního hlediska je nesporné, že na pobřeží Gruzie u Černého moře se začnou usazovat řečtí obchodníci, což povede k výraznému propojení Kolchidy s antickým Řeckem. Naopak východní Ibérie se bude rozvíjet mnohem více nezávisle. 

S postupným oslabením Řecka na úkor Říma se propojení přeruší, ne však nadlouho. Přibližně na přelomu letopočtu se Kolchida stává římskou provincií s názvem Lazicum. Ibérie si sice nezávislost uchová, vůči Římu však bude muset zůstat zcela loajální. S postupem času římská moc v regionu oslábne, což povede k opětovnému osamostatnění Kolchidy. Již v roce 326 n. l. přijme Ibérie a následně i Kolchida křesťanství. Křesťanským centrem země se stane město Mccheta, kde bude v budoucnu po dlouhá staletí sídlit gruzínský patriarcha.

Gruzie: Byzantská sféra vlivu

V následujících letech se celý region dostane do byzantské sféry vlivu. Byzantinci však ani jednu z říší zcela neovládnou. Změna v zaběhlých pořádcích přijde po ovládnutí Sásánovské říše muslimy. Ve 2. polovině 1. tisíciletí zároveň dochází ke sjednocení Kolchidy a Ibérie do jedné říše s názvem Gruzie. Gruzie se stane centrem střetů mezi Byzantinci a muslimy.

Na přelomu 1. a 2. tisíciletí se Gruzie bude ocitat uprostřed střetů mezi seldžuckými Turky  a Byzantskou říší. Ve 12. století přijde změna, jelikož se gruzínskému králi Davidovi IV. podaří Turky z Gruzie vytlačit, čímž odstartuje gruzínský zlatý věk. V tomto období se stane Gruzie skutečnou regionální velmocí.

Tento stav vydrží až do 13. století, kdy dochází k významnému rozmachu Mongolů, jejichž vazalem se Gruzie stane. Navíc se říše rozpadne na 2 části.  Aby toho nebylo málo, ve 14. století bude muset Gruzie čelit osmanské invazi. V jejím důsledku dochází k dalším administrativním změnám. Gruzie je rozdělena na 3 části: Kartli (střed), Kachetii (východ) a Imereti (západ). Pod osmanskou nadvládou vydrží Gruzie až do 18. století. Gruzie se sice opět sjednotí, ale vzápětí ji pro změnu anektuje Rusko. Po dlouhých staletích válek však v zemi zavládne alespoň relativní mír.

Po pádu carského režimu v Rusku v roce 1917 Gruzie vyhlásí samostatnost

Ta však nepotrvá dlouho, jelikož již v roce 1921 bude Gruzie po vpádu Rudé armády do země opětovně připojena k bolševickému Rusku. Opětovné anexi nezabrání ani partyzánská válka, kterou Gruzínci po několik let proti okupantům povedou. Ze sovětského vlivu se Gruzie vymaní v roce 1991, kdy vyhlásí nezávislost. I po nabytí nezávislosti však zemi bude vládnout nestabilita, která vyvrcholí vojenským pučem v roce 1992.

Gruzie paběrkuje mezi Ruskem a západním světem

Aby toho nebylo málo, v Abcházii povstane Rusy podporovaná abchazská menšina proti gruzínské vládě. Abcházii se podaří za vojenské pomoci Rusů gruzínskou armádu porazit a po masakrech gruzínských civilistů vyhlásí Abcházie nezávislost. V následujících 10 letech bude Gruzie paběrkovat mezi Západem a Ruskem. Změna přijde v roce 2004, kdy se kvůli ohromné nespokojenosti obyvatel dostane k moci proevropsky smýšlející opozice, jejíž snaha o začlenění Gruzie do EU a NATO pobouří Rusko. To tak začne ještě intenzivněji podporovat separatistické tendence Abcházie a Jižní Osetie, z nichž jsou postupně vyhnáni takřka všichni zbývající etničtí Gruzínci. Snaha o evropskou integraci Gruzie kvůli vnitřním problémům i velkému tlaku Ruska zůstává nedotažena a Gruzie tak i nadále paběrkuje mezi Ruskem a západním světem.

 

Železniční historie: Kavkazské spojení

Železniční historie Gruzie se začíná psát v roce 1865, kdy je zahájena výstavba železniční trati mezi městem Poti na pobřeží Černého moře na západě země a přes 300 km vzdáleným městem Tbilisi. Výstavbu této trati bude iniciovat carské Rusko, jehož součástí touto dobou Gruzie je. Ačkoli je carské Rusko značně opožděné za západní Evropou, uvědomuje si význam železnice a bude se tak v 19. a 20. století snažit propojit svá klíčová města a oblasti po železnici. Vzhledem k tomu, že je železniční síť v Gruzii budována Rusy, není překvapením, že je pro výstavbu železniční sítě na území Gruzie využit široký rozchod 1 520 mm, který je pro Rusko typický.

Provoz na trati Tbilisi-Poti je za velké slávy zahájen 10. října 1872. Tento den je v Gruzii prohlášen za Den železničářů. V roce 1883 je dokončena nemírně důležitá železniční trať mezi Tbilisi a Baku. Tato necelých 600 km dlouhá trať umožní odbyt ázerbajdžánské ropy přes Černé moře, což výrazně zvýší její atraktivitu na světovém trhu. Navíc je dokončena trať Batumi-Tbilisi, která umožní napojení tohoto významného černomořského přístavu na gruzínskou železnici. Právě přístav Batumi se stane klíčový pro odbyt ázerbajdžánské ropy na světovém trhu.

Dokončení Suramského tunelu 

Dalším významným milníkem je dokončení Suramského tunelu, který umožní železniční spojení hornaté východní části Gruzie s částí západní. V roce 1899 je navíc postaveno železniční spojení mezi Gruzií a Arménií. V roce 1902 je dokončena úzkorozchodná trať Bordžomi – Bakuriani, která je dnes jedinou úzkorozchodnou tratí v zemi. Tato přes 30 km dlouhá trať je postavena s rozchodem 900 mm a ve své době bude i poměrně hojně využívána lyžaři. V následujících letech výstavba železnic poměrně upadne. To souvisí jednak s tím, že páteř železniční sítě je již hotová, ale důvodem je i složitá ekonomická situace, která neumožní carskému Rusku uvolnit další peníze pro výstavbu železnice. To navíc umocní blížící se 
1. světová válka.

Gruzínská železnice napojena na ruskou železniční síť

Druhý dech chytne gruzínská železnice až v meziválečném období. Opětovné rozběhnutí výstavby dalších železničních tratí bezprostředně souvisí se snahou Sovětského svazu o vlastní industrializaci
a potřebou efektivnější distribuce zboží a surovin. Mezi lety 1924-1949 je dokončena celá řada železničních projektů v čele s více než 100 km dlouhou železniční tratí Suchumi – Adler, která umožní napojení gruzínské železniční sítě na ruskou železniční síť. Výstavba této trati je zahájena ze strategických důvodů během 2. světové války a dokončena v roce 1949.

Poválečné období se nevyznačuje výstavbou nových tratí, ale spíše modernizací tratí stávajících a s ní související elektrifikace. Postupně je elektrifikována naprostá většina gruzínské železniční sítě. Výjimkou je výstavba nové tratě Marabda – Achalkalaki. Tato asi 170 km dlouhá trať v jižní části země je dokončena v roce 1986. Velkou změnu přináší pro gruzínskou železnici rok 1991 a nabytí nezávislosti na SSSR. Jedním z problémů je, že řada příhraničních tratí, zejména u hranic s Arménií a Ázerbájdžánem, kličkuje podél nové hranice a opakovaně ji přechází. To v minulosti nebyl problém, protože všechny 3 země byly součástí SSSR, ale nyní to problém je. Řešením je přestavba dotčených tratí tak, aby kličkovaly přes hranici co možná nejméně.

Gruzie: Nezávislá éra

Dalším nezbytným krokem po vzniku nového státu je vytvoření vlastní společnosti, která bude železniční infrastrukturu v Gruzii spravovat. Za tímto účelem je zřízena nová společnost Sakartvelos rk'inigza (pozn.: Gruzínské železnice), která je ze 100 % vlastněna státem. Společnost Gruzínské železnice se zároveň stane jedním z největších zaměstnavatelů v celé zemi. Na přelomu 20. a 21. století bude gruzínskou železnici provázet velmi silná korupce. Nedostatečné investice navíc povedou ke stagnaci a přílišné úspory na údržbě se na železniční síti také projeví velmi negativně. 

Alespoň částečná změna přichází se změnou vládnoucího režimu v roce 2004. Ještě v témže roce dochází k restrukturalizaci Gruzínských železnic, která si klade za cíl odstranit korupci a výrazně zefektivnit správu železniční infrastruktury. S tím souvisí i propuštění asi 2 500 zaměstnanců. Na druhé straně byly ostatním zaměstnancům zvýšeny platy asi o 17 %. Dalším úkolem, který si nové vedení společnosti vytyčilo, je otevření gruzínské železnice západnímu trhu. První vlaštovkou je nákup osobních vlaků od švýcarské společnosti Stadler. Další výraznou investicí je rekonstrukce nádraží v Tbilisi, která je dokončena v roce 2010.

V roce 2007 je zahájena výstavba nové tratě, která by spojila Baku přes Gruzii s městem Kars na východě Turecka. Tato 826 km dlouhá trať má být původně otevřena do konce roku 2010. Vzhledem k ruské invazi do Gruzie v roce 2008 se však otevření značně zpozdí a po opakovaných odkladech je nová trať definitivně otevřena v roce 2017, tedy 10 let po zahájení výstavby. Trať je nesmírně významná především pro nákladní železniční dopravu kvůli tomu, že umožňuje železniční spojení zemí Dálného východu v čele s Čínou s Evropou. Toto železniční spojení se navíc zcela vyhýbá ruskému území.

Ruská invaze na Ukrajinu: Trať se stává klíčovou

Není tedy překvapením, že tato trať výrazně nabyde na významu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Zájem nákladních dopravců o tuto trať ještě navýší teroristické útoky jemenských Hútíů na nákladní lodě projíždějící podél východního pobřeží Afriky. Kvůli nim jsou lodě nuceny objíždět Afriku podél jejího západního pobřeží, což značně navyšuje délku cesty i náklady. Kvůli této nucené objížďce se zmíněné železniční spojení stává mnohem konkurenceschopnější vůči námořní dopravě.

V současné době disponuje Gruzie asi 1 600 km železničních tratí. Gruzínská vláda si uvědomuje potenciál, který se před její železnicí z ničeho nic otevřel. Pokud by se totiž podařilo ještě zatraktivnit tranzitní železniční spojení zemí, mohlo by dlouhodobě nejen výrazně narůst množství peněz vybraných za použití dopravní cesty, ale tato situace, kdy by se Gruzie ocitla přímo na klíčové dopravní spojnici Evropy a Asie, by mohla znamenat i výrazný příliv zahraničních investorů. Gruzínská vláda se tak rozhodne připravit rozsáhlý plán na modernizaci železniční infrastruktury v zemi.