Železniční (r)evoluce: Estonský boj se sovětským dědictvím

Dynamický příběh estonské železnice od prvních ruských tratí až po ambiciózní projekt budoucnosti Rail Baltica. Projděte cestu, kterou malá země nejen na kolejích urazila, aby se vypořádala s dědictvím, jež jí připravila opakovaná ruská nadvláda.

Území Estonska obývají po dlouhá staletí pohanské kmeny známé po Evropě zejména díky svým obchodnickým schopnostem.

Estonsko: Historické okénko 

Změna přijde ve 12. a 13. století, kdy budou zahájeny křížové výpravy do Pobaltí. V jejich důsledku bude estonské území připojeno k Dánsku, které území christianizuje. Tento stav potrvá více než 100 let. V důsledku několika estonských povstání využijí Dáni v polovině 14. století nabídku Řádu německých rytířů a estonské území jim prodají. Období pod nadvládou Řádu německých rytířů přinese Estonsku prosperitu, a to i díky začlenění Tallinnu a dalších pobaltských zemí do obchodního spolku známého pod názvem Hanza.

Situace se opět změní po porážce Rádu německých rytířů ve válce s Polsko-litevskou unií na začátku 15. století. V jejím důsledku Estonsko spolu s Lotyšskem vytvoří Livonskou konfederaci. Její součástí bude Estonsko až do poloviny 16. století, kdy se v důsledku prohrané války stane Estonsko součástí Švédska. Jeho součástí vydrží být až do počátku 18. století, kdy v důsledku porážky Švédska v Severní válce s Ruskem připadne celé Livonsko pod kontrolu carského Ruska. V polovině 19. století zažije Estonsko národní obrození, které bude předzvěstí vzniku nezávislého státu. Toho se Estonsko dočká až na konci 1. světové války v roce 1918.

Nezávislost Estonska

Nezávislost Estonsko uhájí proti Rusku i vojensky, a tak bude roku 1920 jeho existence posvěcena i Ruskem, v němž se chopili moci bolševici, kteří nabytou moc uhájí i v občanské válce. Nezávislost však nebude trvat navždy. V rámci dohody o neútočení mezi SSSR a nacistickým Německem připadne do sféry vlivu SSSR, který jej následně vojensky obsadí. Tento stav vydrží až do pádu komunismu v Evropě na konci 20. století. Ten umožní Estonsku znovu obnovit svou nezávislost a stát se demokratickou prosperující zemí. Své směřování utvrdí Estonsko vstupem do NATO a EU v roce 2004 i přijetím eura roku 2011.

Těžké elezniční začátky v Estonsku 

O železnici na území Estonska se začíná mluvit v roce 1862, kdy se v carském Rusku začne spekulovat nad vybudováním železnice, jež by měla spojit ruské hlavní město Petrohrad s městem Tallinn a dalším estonským přístavním městem Paldiski. S výstavbou se začne roku 1869 a dokončena bude roku 1870. 

Účelem vybudování této 413 km dlouhé trati bude i napojení na trať Petrohrad-Varšava. Cesta mezi Tallinnem a Petrohradem zabere přibližně 12 hodin. Za účelem provozování vlaků na nově vybudované trati Paldiski-Petrohrad bude založena soukromá Baltská železniční společnost. Té bude slíbeno, že bude moci v následujících 85 letech provozovat vlaky na této trati s tím, že za 20 let od ní bude stát moci železnici odkoupit, což se následně stane. Nutno zde podotknout, že železniční tratě budované v Estonsku v době ruské nadvlády budou převážně budovány s širokým rozchodem 1524 mm.

Železnice se velmi rychle stane populární. Další trať vybudovaná na estonském území je dokončena roku 1876 a spojí města Tartu a Tapa. Tato trať bude napojena na již zmiňovanou železnici spojující Tallinn s Petrohradem. Právě budování železnice se ukáže velmi přínosným pro regiony, neboť zlepšené spojení s Tallinnem a Petrohradem s sebou přinese i nárůst obchodů a s tím související ekonomický růst. Estonská samospráva nebude zapomínat ani na výchovu domácích inženýrů, a tak velkým milníkem bude i otevření Technické železniční školy v Tallinnu.

V následujících letech bude výstavba železniční sítě pokračovat. Mezi nejvýznamnější estonské železniční projekty konce 19. století bude patřit prodloužení železnice Tartu-Tapa až do města Volga, odkud bude napojena na železniční trať Pskov-Riga. Dalším milníkem bude již zmíněné odkoupení Baltské železniční společnosti státem. Od roku 1895 se začnou budovat ve větším i železnice do menších sídel. Ty budou především z ekonomických důvodů budovány jako úzkorozchodné.

Po vyhlášení estonské nezávislosti dojde na dvouletý vojenský konflikt s Ruskem. V něm budou hrát nemalou roli estonské obrněné vlaky. Definitivního potvrzení nezávislosti se Estonsko dočká roku 1920. Ve 20. a 30. letech zažije estonská železnice po opravě škod napáchaných válkami výrazný rozmach. Postaveno bude přes 500 km tratí, 60 železničních stanic a zahájí se elektrifikace vybraných tratí. Prvním elektrifikovaným úsekem bude 11 km dlouhá trať Tallinn-Pääsküla dokončená roku 1924.

2. světová válka si na estonské železnici vybere výraznou daň. Není divu, vždyť frontová linie se přes celé Pobaltí prožene hned několikrát. Po vypořádání s válečnými ztrátami se bude pokračovat především s elektrifikací železniční sítě, ovšem pod sovětskou taktovkou. V 60. a 70. letech SSSR rozhodne, že všechny úzkorozchodné tratě na území Estonska budou buď přestavěny na širokorozchodné, nebo zrušeny. Zároveň jsou roku 1963 sloučeny lotyšské, estonské a litevské železnice do společnosti Baltic Railways (Baltská železnice). Tato společnost bude spravovat železnici na území všech 3 zemí a bude podřízena Ministerstvu dopravy SSSR.

Čas postavit se na vlastní nohy

Po nabytí nezávislosti na SSSR se pobaltské země shodnou na zrušení Baltské železnice. V Estonsku bude za účelem správy železnice založena státní společnost Eesti Vabariigi Raudtee (EVR – Železnice Estonské republiky). V 90. letech se estonská železnice bude zaměřovat především na obměnu zastaralého vozového parku. Problémem bude i to, že železniční síť nebyla od pozbytí nezávislosti před 2. světovou válkou budována pro potřeby nezávislého Estonska, ale pro potřeby SSSR, což s sebou přineslo řadu komplikací. Významným projektem bude i železniční trať z Tallinnu přes Rigu a Kaunas do litevského města Šestokai otevřená roku 1993. Roku 1997 je založena soukromá společnost Edelaraudtee Infrastruktuuri AS, která od státu odkoupí několik tratí.

Zlepšení železniční sítě v Estonsku přinese až vstup do EU a s ním související příliv peněz možný investovat do infrastruktury. V současné době má estonská železniční síť přibližně 1200 km, z nichž přibližně 900 km je ve vlastnictví státní společnosti Eesti Vabariigi Raudtee a 300 km patří soukromé společnosti Edelaraudtee Infrastruktuuri AS. Takřka výhradně se jedná o tratě s širokým ruským rozchodem 1520 mm (pozn.: v roce 1970 přešel SSSR z rozchodu 1524 mm na rozchod 1520 mm). Elektrifikováno je přes 130 km tratí.

V následujících letech čekají Estonsko dva zlomové projekty. Jedním z nich je přechod celé železniční sítě z rozchodu 1520 mm na standardní evropský rozchod 1435 mm v důsledku snahy EU o unifikaci kolejových rozchodů. S tím Estonsku pomůže spolufinancování z unijních fondů.

Druhým a neméně významným projektem je Rail Baltica, která si klade za cíl napojit Pobaltí přes Polsko na evropskou železniční síť. Projekt, který by měl být dokončen do roku 2030 a stát 21,5 miliardy eur, je financován nejen národními vládami pobaltských států, ale i Evropskou unií. Trať dlouhá 870 km je budována na maximální rychlost 249 km/h pro osobní vlaky. Rail Baltica je navíc součástí tzv. Severojižní osy, jež pokračuje přes Polsko, Česko a Rakousko dále na jih.

Součástí projektu Rail Baltica byl původně i podmořský tunel, který by spojil Tallinn s finskými Helsinkami. Přibližně 80 km dlouhý tunel by byl jednoznačně nejdelším na světě (pozn.: doposud nejdelším tunelem je Gotthardský úpatní tunel ve Švýcarsku s délkou 57 km). Jeho budoucnost je však nejistá. Projekt je nyní odložen na neurčito a bez výrazného spolufinancování z EU není reálná šance na jeho vybudování.

Zdroje: protravel.cz, raudteelasteliit.ee, railbaltica.org