foto: wikimedia / flicker.com CC BY-SA 2.0/ Alfa Pendular / portugalská parní lokomotiva
Portugalsko se z malé země na okraji Evropy stalo průkopníkem zámořských objevů a vybudovalo koloniální impérium. Od vytlačení Arabů ve středověku, přes vznik železnic, až po moderní investice do vysokorychlostních tratí, se historie Portugalska píše dramatickými zvraty.
Historie novodobého Portgalska se začíná psát od 11. století, kdy začnou v rámci reconquisty vytlačovat Araby z Iberského poloostrova katoličtí panovníci. Poté, co Portugalsko uhájí svou nezávislost před sousedním Španělskem a ve 13. století vytlačí poslední Araby, usedne Portugalsko do hranic, v nichž více méně setrvá do 21. století.
V příštích letech bude Portugalsko průkopníkem v oblasti zámořských objevů, což povede ke vzniku Portugalské koloniální říše, která zanikne až roku 1999 předáním kolonie Macao Číně. Dominantní pozici na moři však nedokážou Portugalci udržet a budou muset ustoupit jiným velmocem, jak uvádí server Combios de Portugal.
Během novověku bude v Portugalsku vznikat konzervativní režim s velkým vlivem církve a nepříliš dobrou ekonomikou. Té nepomůže ani postupný rozpad koloniální říše či velká migrace do USA. To povede k chudobě a nespokojenosti občanů, která vyústí v revoluci, jež roku 1910 svrhne monarchii. Nový režim si s četnými problémy nedokáže poradit, a tak jej roku 1926 svrhne vojenský puč, který vyústí v diktaturu. Té se Portugalsko zbaví až roku 1974, kdy se v rámci karafiátové revoluce stane demokratickým státem. To potvrdí i vstupem do EHS roku 1986.
Psali jsme
Parní lokomotiva řady 313.4, přezdívaná “Matylda”, jezdila na soukromých dráhách ve východních a severních Čechách. Dnes se dochovala…
Teď se ale pojďme zaměřit na historii portugalských železnic. Ta se začíná psát v roce 1844, kdy je z iniciativy portugalského ministerského předsedy José Bernarda da Costy Cabrala založena Companhia das Obras Públicas (Společnost veřejných prací), která má prostý úkol. Vybudovat železniční spojení Lisabon-Španělsko a zároveň vystavět v portugalském hlavním městě velký přístav pro transkontinentální lodě. Projekt bude kvůli politickým neshodám o několik let odložen. Trať mezi Lisabonem a hranicemi se Španělskem se nakonec dočká zahájení výstavby v roce 1853.
Železnice se budou těšit podpoře ve vládních kruzích i u samotného krále a výstavba dalších železnic bude schválena již roku 1854. První vnitrostátní železnice v Portugalsku se tak začínají budovat v 50. letech 19. století. Větší tempo nabere výstavba ale až v letech šedesátých. Rozchod, se kterým jsou tratě stavěny, bude mít Portugalsko svůj vlastní. Nepotrvá však příliš dlouho a přejde spolu se Španělskem na společný iberský rozchod kolejí 1668 mm.
Psali jsme
Dětství v kruté Anglii 19. století, tvrdá práce a neúnavná inovace. Seznamte se s Robertem Stephensonem, mužem, který spolu se svým…
K dalšímu zvýšení tempa výstavby tratí dojde v 70. a 80. letech 19. století. V tomto období bude dokončena většina páteřních tratí na severu i jihu země. Na konci 19. století bude základní železniční území Portugalska dokončeno. Na počátku dvacátého století bude ze sítě o délce zhruba 2 380 km provozovat stát přibližně jen její 1/3. Zbytek bude připadat nejrůznějším soukromým společnostem. Hlavním tématem bude výstavba regionálních tratí, které by na síť napojily i chudší regiony. Rychlost výstavby železnic se na počátku nového století přibrzdí. První světová válka bude mít na portugalskou železnici jen minimální dopad. Portugalsko se jí sice zúčastní na straně Dohody, ale vzhledem k jeho poloze nebude železnice nikterak poškozena. Kromě lidských ztrát tak Portugalsko za války pocítí především ekonomický pokles z ní plynoucí.
Psali jsme
Zatímco Itálie byla kdysi rozdrobená na malé státy s místními tratěmi, dnes se chystá na velké investice do modernizace a výstavby…
V meziválečném období se bude muset železnice potýkat s novou konkurencí, silniční dopravou. S tou se mohou malé soukromé dráhy, které navíc nabízejí jen jednotlivé linky a nikoli celou propojenou síť, jen stěží vyrovnat. Pro existenci portugalské železniční sítě je tak nezbytná vládní finanční podpora, která také přijde. I přes to se společnosti nevyhnou rušení spojů, propouštění zaměstnanců či rušení plánovaných modernizací tratí. Na počátku 30. let 20. století tak bude v provozu jen 3 424 km tratí.
Druhá světová válka přinese portugalské železnici další problémy. Tím hlavním bude nedostatek pohonných hmot. Zároveň se Portugalsko bude muset potýkat se zastaralostí vozového parku. Naštěstí pro něj však nebude Německem nikdy okupováno. Samo během války vyhlásí neutralitu. K výrazným škodám na železnici tak vlivem války nedojde.
Poválečné období bude pro železnici v Portugalsku naprostou katastrofou. Do zastaralé sítě odmítne vláda investovat, protože vidí potenciál v silniční dopravě, a tu železniční příhodně odsune na vedlejší kolej. To bude naprostá tragédie pro menší dopravce. Ani ti větší se však se situací nezvládnou sami vypořádat, a tak přijdou na přetřes myšlenky na sloučení železničních společností. První krok bude učiněn již těsně po válce, kdy bude přijat zákon zmocňující vládu k vypracování plánu na sloučení všech železničních společností v jednu. K tomu také nakonec dojde. Národním dopravcem se stane již existující společnost Companhia dos Caminhos de Ferro Portugueses. To bude stvrzeno podpisem smlouvy v roce 1951.
Psali jsme
Maglev je nejrychlejší a zároveň i nejdražší vlak určený pro osobní dopravu na světě. Tyto vlaky jsou schopny jet rychlostí 620 km/h. Mohou…
I přes prvotní odpor Portugalsko nakonec svůj postoj zmírní již v 50. letech. Stát přinese investice, které umožní modernizovat a elektrifikovat alespoň některé tratě. Pomůže k tomu i Marshallův plán, z něhož bude Portugalsko čerpat finance na obnovu země. Navzdory podpoře bude nadále existovat mnoho úseků, kde kvůli jejich katastrofálnímu stavu nebude možno jezdit rychleji než 40 km/h. Tyto problémy pomohou odstranit výrazné investice ze 60. a 70. let.
Po pádu totality dojde k úplnému znárodnění Companhia dos Caminhos de Ferro Portugueses roku 1975. Dalších výraznějších investic se železnice dočká až od vstupu země do Evropského hospodářského společenství (EHS). To povede k navyšování rychlosti na železnici a ke znovuotevření zhruba 1 000 km tratí. Na druhou stranu bude v rámci restrukturalizace 700 km málo využívaných tratí zrušeno. V roce 1997 dojde k restrukturalizaci portugalských železnic. V rámci ní zanikne Companhia dos Caminhos
de Ferro Portugueses a vznikne dopravce Comboios de Portugal (CP).
Psali jsme
Trať z Tábora do Bechyně oživí historický vlak Elinka, který se vrací po náročné opravě motoru. Od soboty 10. srpna bude tento unikátní…
V rámci modernizace tratí se zvýší rychlost na severní dráze spojující největší portugalská města Lisabon a Porto až na 220 km/h. Na jižní trati spojující portugalské hlavní město s přímořským Algarve vlaky dosahují rovněž rychlosti 220 km/h. Další plány na sebe nenechají dlouho čekat.
Roku 2020 přichází portugalská vláda s plánem investovat do roku 2030 do železnice 43 miliard eur. Ty mají být použity i na výstavbu vysokorychlostních tratí (VRT). V roce 2022 oznamuje portugalská vláda, že výstavba by měla být zahájena roku 2024. Plánem je otevřít tuto vysokorychlostní trať v roce 2030. Vlaky by na ní měly dosahovat rychlosti 300 km/h. Dalším projektem je trať z Porta do Viga na severozápadě Španělska. I zde je cílem otevření do roku 2030. Třetí VRT, kterou chtějí Portugalci otevřít, má spojit Lisabon se španělským Badajozem, který je nedaleko hranic. Tam by se trať měla napojit na již stavěnou trať Madrid-Badajoz, čímž by se mělo výrazně zrychlit železniční spojení mezi Madridem a Lisabonem.
Zdroje: Cp.pt