foto: Wikimedia Commons / H.G.Graser/Nákladní vlak v Zambii
Dnes se Zambie otáčí směrem na východ – a místo královny přichází na scénu čínský drak. Po letech napětí přichází peníze z východu zpět. Modernizace TAZARY má zrychlit Afriku.
Vzhledem k tomu, že státem Zambie protéká řeka Zambezi a zemí se táhne Velká příkopová propadlina, můžeme o Zambii mluvit jako o jedné z kolébek lidstva. Archeologové předpokládají, že území dnešní Zambie obývají lidé a jejich předchůdci již nejméně 3 miliony let, jak vyplývá z informací webu Zambia Tourism.
V oblasti postupem času vznikají první kmenové osady, jejichž vznik souvisí s přechodem člověka od sběru a lovu k zemědělství a usedlejšímu způsobu života. Ve 12. století přichází do oblasti dnešní Zambie kmen Shona, který si postupně vybuduje dominantní pozici, což vyvrcholí založením říše Monomotapa, jež zahrnuje i část území dnešní Zambie, jak uvedlo BBC.
Zambii navštívil cestovatel David Livingstone
Postupně zde vznikají i další menší království. Do povědomí Evropanů se území dnešní Zambie díky své vnitrozemské poloze dostane až v 18. století, kdy jej navštíví portugalští objevitelé. Přísun Evropanů bude pokračovat i v následujících letech. Kromě přísunu inovací do oblasti se bude pojit s obchodem s otroky, který způsobí v oblasti nestabilitu. V polovině 19. stolení dorazí na území dnešní Zambie i slavný britský cestovatel David Livingstone. Pro nás není bez zajímavosti, že několik let po Livingstoneovi navštíví dnešní Zambii i český cestovatel Emil Holub.
Na konci 19. století začíná mít o oblast stále větší zájem Velká Británie, což souvisí především s četnými ložisky mědi. Velká Británie spravuje území nejprve nepřímo prostřednictvím domorodých vládců a Britskou jihoafrickou společností, ale v roce 1924 vyhlásí nad územím protektorát Severní Rhodesie. V roce 1953 přichází další administrativní změna, jelikož vzniká pod britskou správou Federace Rhodesie a Ňaska, která se skládá ze Severní Rhodesie (pozn.: dnešní Zambie), Jižní Rhodesie (pozn.: dnešní Zimbabwe) a Ňasky (pozn.: dnešní Malawi). Koloniální éra však již nemá mít dlouhého trvání.
Ze Severní Rhodesie na Zambii
Aktivní boj za nezávislost Severní Rhodesie na Velké Británii je zahájen v roce 1960, kdy je založena Sjednocená národní strana nezávislosti (UNIP), vedená Kennethem Kaundou. Nezávislosti se dočká Severní Rhodesie v roce 1964. Je přejmenována na Zambii a prezidentem se stává již zmíněný Kenneth Kaunda, který bude vládnout dlouhých 27 let. Růžová budoucnost však čerstvě nezávislou zemi nečeká. Prakticky okamžitě je zahájen program na znárodnění klíčových podniků a soukromé zemědělské půdy v zemi. Zejména program na znárodnění zemědělství však skončí fiaskem. V roce 1972 je navíc kvůli rostoucímu odporu obyvatel vůči vládnoucí garnituře zakázána opozice.
V roce 1976 se Zambie aktivně zapojí do boje Jižní Rhodesie za nezávislost na Velké Británii, který skončí díky podpoře Zambie vznikem nezávislého státu Zimbabwe. Změna poměrů v Zambii nastane až v roce 1991, kdy se po dlouhých 27 letech vlády jedné strany uskuteční volby. Ty vyhraje Hnutí za demokracii Fredericka Chiluby, což vede k pádu Kaundova režimu. V roce 1997 v zemi proběhne pokus o státní převrat, který je však neúspěšný a vyústí v zatčení Kennetha Kaunda, jenž se však později dostane na svobodu.
Ve 21. století se začnou stále více prohlubovat vztahy mezi Zambií a Čínou. To vyústí v podpis dohody o spolupráci mezi Zambií a Čínou v oblasti těžby nerostných surovin a o vytvoření společné hospodářské zóny. Nedlouho poté se Zambie a Čína dohodnou na výstavbě vodní elektrárny na řece Kafue. Vztahy mezi Zambií a Čínou však značně ochladnou v roce 2013, kdy jsou čínští manažeři dolu obviněni z pokusu o vraždu po střelbě v dole, kde dělníci demonstrovali proti podmínkám. Na základě toho zambijská vláda převezme čínský důl Collum Coal poté, co Číňanům kvůli bezpečnostním nedostatkům odebere licenci.
Železnice jako součást koloniální historie
S výstavbou prvních kilometrů železnice na území Severní Rhodesie je spojena Britská jihoafrická společnost. Ke koordinaci výstavby železnice na území Severní Rhodesie je v roce 1899 zřízena Britskou jihoafrickou společností společnost Rhodéská železnice. S rozvojem železnice v Severní Rhodesii se pojí jméno Cecila Rhodese, zakladatele Britské jihoafrické společnosti. Ten železnici vidí jako nedílnou součást britské koloniální politiky. Považuje ji totiž za klíčovou složku pro převoz vytěžených nerostných surovin z vnitrozemských těžebních oblastí do přímořských přístavů, odkud mají být suroviny transportovány námořní dopravou dále do světa.
Původním Rhodesovým záměrem je vybudovat spojité železniční spojení Kapského města (JAR) do Káhiry (Egypt) s odbočkami do blízkých přístavů, které by spojilo všechny britské kolonie na africkém kontinentu. Vzhledem k vysokým investičním nákladům a nejisté ekonomické návratnosti však od projektu Rhodes zase upustí a železnici v britských koloniích se rozhodne budovat po menších celcích. Britové nechtějí navíc do budování železniční sítě investovat ze státních peněz a po vzoru vzniku železniční sítě doma ve Velké Británii i zde stojí o vybudování jednotlivých tratí soukromými společnostmi.
Železnice až k Viktoriiným vodopádům
Tento svůj postoj je však Velká Británie nucena přehodnotit. Vzhledem k velké nejistotě, která se s výstavou železnice v afrických koloniích spojuje, nejsou soukromé společnosti ochotny se do projektu zapojit. To nevyhnutelně vede k tomu, že většina železničních tratí je budována britskou správou. Severní Rhodesie není výjimkou. Důležitým milníkem je rok 1902, kdy železnice budovaná z jihu Afriky dosáhne Viktoriiných vodopádů nacházejících se na hranici mezi Severní a Jižní Rhodesií. Podobně jako v ostatních koloniích je i v Severní Rhodesii pro výstavbu tratí využit užší rozchod 1 067 mm, jak uvádí server Zambia Railways Limited.
Dohoda s Belgií a vznik Zambijské železnice
Hlouběji do Severní Rhodesie pronikne železnice v roce 1905, kdy železnice dosáhne města Kalomo, nacházejícího se více než 110 km severně od města Livingstone u Viktoriiných vodopádů. V roce 1908 dosáhne Britská jihoafrická společnost dohody s Belgií o vybudování přeshraniční železnice mezi Severní Rhodesií a Belgickým Kongem. Tato trať má sloužit především k převozu nerostných surovin z dolů v Belgickém Kongu do přístavů v britských koloniích. Další rozvoj železnice v Severní Rhodesii souvisí se zvýšením poptávky po mědi na světovém trhu na konci 20. let 20. století. To vede záhy k napojení regionu Copperbelt na severu Severní Rhodesie, který je na naleziště mědi neobyčejně bohatý.
V následujících letech rozvoj železnice značně stagnuje, což souvisí s nepříliš vysokou ochotou Britů investovat do sítě v Severní Rhodesii, jelikož klíčová těžební centra jsou již na železniční síť napojena. Změna přichází až s nabytím nezávislosti Zambie na Velké Británii. S nabytím nezávislosti souvisí i vyčlenění železnice, nacházející se na území Zambie ze společnosti Rhodeská železnice a vznik společnosti Zambijská železnice. Železniční síť v zemi tak zůstává pod státní správou. Zároveň je přerušeno železniční spojení mezi Zambií a Jižní Rhodesií. Provoz na přeshraničním přechodu je obnoven až v roce 1980 poté, co Zimbabwe nabyde nezávislost na Velké Británii.
TAZARA spojí Tanzanii se Zambií
Krátce po nabytí nezávislosti se začíná stále více mluvit o projektu TAZARA, železniční trati, která by spojila Tanzanii a Zambii. Oběma zemím se však nedostává dostatečných finančních prostředků, aby mohly do tohoto velmi nákladného projektu investovat, jak uvádí web Tazara Site. O pomoc s financováním stavby této trati se obrátí obě africké země nejprve na evropské západní země. Žádost je však zamítnuta s tím, že se západní země obávají, že projekt není ekonomicky životaschopný. Zambie a Tanzanie se tak musí po investorovi poohlédnout jinde.
Trn z paty projektu vytáhne Čína, která přijde s nabídkou projekt spolufinancovat. Od této investice si slibuje zisk vlivu na africkém kontinentu. Číňané poskytnou nejen finance
na výstavbu, ale i odborné znalosti a vybavení, a to včetně budov, dílen, škol a související infrastruktury. V roce 1967 je tak v Pekingu uzavřena smlouva mezi Tanzanií, Zambií a Čínou o výstavbě trati TAZARA. V březnu 1968 je jako první krok založen Tanzansko-zambijský železniční úřad, a ještě v říjnu téhož roku jsou zahájeny průzkumné a projektové práce, které jsou dokončeny v květnu roku 1970.
Čína půjčí Zambii miliony na výstavbu trati
Průzkumy provedené Číňany přinesou příznivá doporučení, která zcela popřou řadu dřívějších negativních predikcí, zejména těch ekonomických. Zároveň bylo rozhodnuto, že trať bude začínat v hlavním městě Tanzanie Dar es Salaam a končit v zambijském městě Kapiri Mposhi, kde se napojí na stávající zambijskou železniční síť. Zároveň je rozhodnuto, že železnice TAZARA bude stavěna s rozchodem 1 067 mm, aby byla kompatibilní se zbytkem stávající železniční sítě v Zambii navzdory tomu, že v Tanzanii dosud nebyl tento rozchod na žádné z tratí použit. V červenci 1970 poskytne Čína Tanzanii a Zambii bezúročnou půjčku splatnou za 30 let v celkové výši 988 milionů jüanů na pokrytí nákladů na výstavbu trati a podpůrné infrastruktury stanic a výcvikové školy, jakož i na dodávku potřebných kolejových vozidel.
Výstavba je slavnostně zahájena v roce 1970. Navzdory nesnadnému terénu, který musí tato 1 860 km dlouhá trať překonávat, je provoz na ní zahájen v roce 1976. V době nejintenzivnějších prací bude na trati pracovat až 38 000 tanzanských a zambijských dělníků a 13 500 čínských technických a inženýrských pracovníků. Při stavbě železnice zahyne přes 160 pracovníků, mezi nimi i 64 Číňanů. Žádné další výrazné projekty už Zambie realizovat až do konce století nebude. V oblasti železnice budou finance směřovat především do modernizace stávající sítě. V současné době tvoří zambijská železniční síť necelých 1 200 km.
Nové tisíciletí: Železnice ze Zambie až do Angoly
Ve 21. století přichází 3 africké země s obnovením koridoru Lobito. Jedná se o železniční trať vedoucí ze Zambie přes Demokratickou republiku Kongo až do angolského přístavu Lobito. Tato železniční trasa byla zřízena na počátku 20. století a prosperovala až do poloviny sedmdesátých let, kdy bylo její využívání omezeno kvůli škodám způsobeným během občanské války v Angole. Období nedostatečného využívání pokračuje až do roku 2015, kdy čínská vláda zafinancuje obnovu této regionálně velmi významné tratě půjčkou v hodnotě téměř 2 miliard dolarů, jak uvedl Lobito Corridor.
Navzdory rozsáhlým čínským investicím je v současné době železniční koncese na koridor Lobito kontrolována skupinou významných evropských logistických společností, mezi něž patří Trafigura, Moto-Engil a Vecturis. Tato koncese je udělena na 30 let a může být prodloužena o dalších 20 let, pokud budou splněny požadované investiční limity.
Vlády Spojených států amerických a Evropské unie podporují rozvoj koridoru Lobito a plánují přijmout významné finanční a jiné závazky. Důvod jejich podpory je poměrně prostý: Zamezit dalšímu nárůstu vlivu Číny, který by v případě stažení USA a EU z tohoto projektu zcela jistě následoval. Aby projektů nebylo málo, tak v roce 2022 během státní návštěvy zambijského prezidenta Hakaindeho Hichilemy v Tanzanii vydají prezidenti obou zemí společné prohlášení o zahájení nového projektu modernizace železnice TAZARA.
Čína se musí zapojit do modernizace trati
Součástí modernizace by měla být přestavba trati na standardní rozchod 1 435 mm. Projekt by měl být realizován prostřednictvím PPP. V srpnu 2023 se obě země dohodnou na nezbytnosti zapojení Číny do modernizace trati. V září 2024 je v čínském Pekingu podepsáno klíčové memorandum, na jehož základě by se měla Čína podílet na rekonstrukci železnice TAZARA.
V současné době jsou vedena aktivní jednání s China Civil Engineering and Construction Corporation, která by se měla na rekonstrukci výrazně podílet. Zambie a Tanzanie si od rekonstrukce slibují především výrazné navýšení provozní kapacity, což by mohlo být hnacím motorem hospodářského rozvoje obou zemí.