foto: Zdroj: Foto – Z. Piešová/fond ŽSR – Železničné múzeum/Takto vyzerala stanica v Šamoríne v roku 1989.
Měla to být blesková stavba, která za první světové války napojí zapadlé město na svět. Dnes z rekordní slovenské železnice nezbylo téměř nic. Příběh unikátní trati o délce pouhých 4,6 kilometru je protkaný potem ruských zajatců, parními lokomotivami i bizarním koncem.
Nejratší železnice na Slovensku měřila jen 4,6 kilometru
Měla méně než pět kilometrů, ale pro Šamorín znamenala mnohem více. Železniční trať mezi Kvetoslavovem a Šamorínem patřila k nejkratším železničním tratím na území Slovenska. Do provozu ji otevřeli v roce 1915, během první světové války. Fungovala desetiletí, přežila změnu státu i železniční dopravy, ale nakonec zmizela z mapy. Dnes po ní zůstaly jen jednotlivé stopy v krajině.
Zanedbatelná, ale důležitá vzdálenost
Když se dnes podíváme na železniční mapu Slovenska, čtyři a půl kilometru působí téměř zanedbatelně. Pro železnici však může být i takto krátká vzdálenost důležitá. Presně takový byl příběh tratě, která kdysi spojovala Kvetoslavov se Šamorínem. Místní železnice měla délku přibližně 4,6 kilometru, přičemž podle traťových kilometrů se koncová stanice Šamorín nacházela v poloze 4,620 kilometru.
Železniční zdroje ji označují za pravděpodobně nejkratší železniční trať svého druhu na Slovensku. Na první pohled by se mohlo zdát, že postavit samostatnou železnici na tak krátké trase nemělo velký význam. V době jejího vzniku však železnice představovala jednu z nejdůležitějších dopravních tepen. Pro město, které do té doby nemělo vlastní přímé napojení na železniční síť, mohly být čtyři kilometry kolejí rozhodující.
Trať vznikla jako odbočka ze stanice Kvetoslavov, která leží na železniční trase směřující z Bratislavy na Komárno. Koncesi na její výstavbu vydalo v roce 1915 ministerstvo obchodu. Koncesionářem byla obec Šamorín a podmínkou bylo dokončení stavby v průběhu jednoho roku. Na výstavbě se podle kroniky Kvetoslavova podíleli i ruští váleční zajatci.
Psali jsme
Téměř třetina celé trati vede pod zemí, v zatáčkách a v brutálním stoupání. Železnice z Banské Bystrice do Dolné Štubně se stavěla…
Stavěli ji zajatí Rusové
To dodává příběhu další historický rozměr. Trať totiž nevznikala v klidném období. Evropa byla uprostřed první světové války, a přesto se pokračovalo v budování nové železniční infrastruktury. Provoz byl slavnostně otevřen 23. listopadu 1915. Právě toto datum uvádějí Železnice Slovenské republiky ve svém historickém přehledu.
Nová železnice začínala v Kvetoslavově a končila přímo v Šamoríně. Jejich trasa vedla převážně rovinatým terénem a největší sklon nepřesahoval dvě promile. Z dnešního pohledu šlo o jednoduchou trať, ale tehdy představovala důležité spojení města s hlavní železniční sítí. Přestože byla železnice krátká, nešlo jen o několik kolejnic položených mezi dvěma obcemi. V Šamoríně vznikl celý železniční areál.
Nacházela se zde výpravní budova, sklad, skládka uhlí, výtopna s vodárnou a vlečka do parního mlýna. To znamená, že železnice nesloužila pouze k přepravě lidí. Měla význam i pro nákladní dopravu a zásobování místního hospodářství. Úpravy si vyžádala i stanice v Kvetoslavově.
Jelikož se z ní stala odbočná stanice pro novou trať, bylo potřeba rozšířit její vybavení. Vybudovali tam také dvě studny, které sloužily k čerpání vody pro parní lokomotivy. Celá stavba stála přibližně 530 tisíc korun. Na dnešní poměry jde o těžko představitelnou částku, ale železniční infrastruktura byla v tom období strategickou investicí.
Psali jsme
Před 110 lety se u Medzilaborců srazily dva vlaky. Jeden vezl raněné vojáky, druhý benzín a koně. Následoval požár, který podle svědectví hořel…
Vlakem jen pár minut
Délka 4,6 kilometru znamenala, že samotná cesta mezi Kvetoslavovem a Šamorínem nemohla trvat dlouho. Trať umožňovala maximální rychlost 40 kilometrů za hodinu a měla nápravové zatížení 12 tun. Zajímavé je, že na celé trase se nacházela pouze jedna zastávka. Žádné velké viadukty ani tunely zde nebylo potřeba stavět. Trať vedla příznivým terénem a křižovala ji zejména nechráněná přejezdy.
Právě jednoduchost tratě však ukazuje, proč měla smysl. Nebylo nutné překonávat hory ani údolí. Jejím hlavním úkolem bylo dostat Šamorín na železniční mapu. A to se podařilo. Život krátké tratě se postupně měnil spolu s celou dopravou. Automobily a autobusy začaly konkurovat železnici a význam lokálních tratí klesal.
Pravidelná osobní doprava byla na trati zastavena koncem 70. let. Podle železničních zdrojů se uvádí rok 1978 nebo 1979, přičemž nákladní doprava pokračovala až do roku 1999. To znamená, že po ukončení osobní dopravy ještě více než dvě desetiletí zůstala trať využitelná pro nákladní vlaky. Pak však přišel definitivní konec.
Trať byla 10. června 2001 oficiálně zrušena. Od té doby už vlaky mezi Kvetoslavovem a Šamorínem nejezdí. Osud tratě po jejím zrušení byl podobný jako u mnoha jiných slovenských lokálek. Bez pravidelné údržby začaly koleje postupně mizet pod vegetací. Reportáž z roku 2006 zachycuje zajímavý obraz někdejší tratě. Na některých místech byly ještě kolejnice, jinde zůstaly jen pražce.
Na dalších úsecích už bylo železniční těleso úplně vybagrováno. Kolejnice a železniční součástky postupně mizely a trať začaly přebírat keře a stromy. V Šamoríně byla situace ještě zajímavější. Bývalá staniční budova se zachovala, ale už nesloužila železnici. Podle dostupných údajů se z ní stal rodinný dům. Tak se železniční stanice, která kdysi přijímala vlaky, změnila v obyčejné místo k bydlení.
Psali jsme
Před 110 lety se u Medzilaborců srazily dva vlaky. Jeden vezl raněné vojáky, druhý benzín a koně. Následoval požár, který podle svědectví hořel…
Proč byla tak důležitá?
Právě zde se ukazuje, že význam železnice se nedá měřit pouze její délkou. Šamorín nepotřeboval desítky kilometrů kolejí. Potřeboval spojení s existující železniční sítí. A na to stačily přibližně čtyři kilometry. Kvetoslavov se stal místem, kde se malá lokální trať napojila na důležitější železniční spojení. Cestující a zboží se tak mohli dostat dále směrem k Bratislavě či Komárnu.
Krátká trať proto fungovala jako spojovací článek mezi městem a velkou železniční sítí. V tom spočíval její skutečný význam. Dnes by člověk při procházce Šamorínem možná ani netušil, že tudy kdysi jezdily vlaky. Z někdejší tratě zůstaly jen jednotlivé úseky železničního tělesa, objekty a vzpomínky. Během let se navíc některé stopy úplně ztratily.
Příběh Kvetoslavova a Šamorína je však pozoruhodný právě svým paradoxem. Trať byla krátká, ale její význam byl mnohem větší než 4,6 kilometru kolejí. Když ji v roce 1915 otevřeli, znamenala pro Šamorín vstup do světa železnice. Když v roce 2001 definitivně zanikla, zmizelo spojení, které přežilo téměř celé 20. století. Zůstala po něm otázka, kterou si můžeme položit u mnoha zrušených slovenských lokálek.
Kolik železničních tratí jsme ztratili proto, že se nám v určitém okamžiku zdály příliš krátké, příliš málo využívané nebo jednoduše nepotřebné? Kvetoslavov – Šamorín přitom ukazuje, že i 4,6 kilometru železnice mohlo kdysi znamenat spojení celého města se světem. A možná právě proto si tato krátká trať zaslouží místo v historii slovenských železnic. Slovensko je na ni jistě hrdé.
Zdroje: zsr.sk, zeleznicne.info, samorin.sk