Záhada nejtragičtější železniční nehody na Slovensku. Před 110 lety se srazily vojenské vlaky

Před 110 lety se u Medzilaborců srazily dva vlaky. Jeden vezl raněné vojáky, druhý benzín a koně. Následoval požár, který podle svědectví hořel celé dva dny. Oficiální bilance hovoří o 140 mrtvých. Skutečný počet obětí však dodnes zůstává otazníkem. V ten večer se železniční historie zapsala do dějin jednou z největších tragédií, jaké se kdy na území Slovenska odehrály.

Ve stínu války

Je úterý 26. září 1916. Evropa je už více než dva roky ponořená do první světové války. Stejně jako celé Slovensko, i jeho severovýchod patří mezi důležité dopravní tepny monarchie. Železnice přes Medzilaborce slouží pro přepravu vojáků, zbraní, vojenského materiálu, koní i raněných, kteří se z fronty vracejí zpět do vnitrozemí. Trať přes Lupkovský průsmyk má v té době strategický význam. Spojuje Uhersko s Haličí a směruje k pevnosti Přemyšl (Przemyśl).

Medzilaborce proto nejsou obyčejnou železniční stanicí

Provoz je mimořádně hustý a železničáři pracují v náročných podmínkách. Železnice byla během první světové války tepnou armády. Na východ směřovaly celé transporty vojáků a materiálu, opačným směrem se vraceli ranění a invalidé. Trať mezi Medzilaborci a Lupkovským průsmykem přitom nebyla jednoduchá. Za Lupkovským tunelem se trať směrem k Medzilaborcům prudce svažovala.

Dnes si člověk jen těžko dokáže představit, jak tehdejší provoz vlaků vypadal. Moderní automatické zabezpečovací systémy neexistovaly a vagóny nebrzdila jednotná tlaková brzda tak, jak ji známe dnes. O brzdění se starali brzdaři na jednotlivých vozech. A právě brzdění se v osudný večer stalo rozhodujícím problémem.

Zábava skončila tragédií

V Lupkově se konala zábava, na kterou přišli i železničáři a vojáci z Medzilaborců. Po jejím skončení se účastníci vraceli zpět. Nastoupili do vojenského vlaku, který měl v soupravě cisterny s benzínem, vagóny se zrekvírovanými vojenskými koni a služební vozy. Podle historických materiálů byl vlak složen z 19 cisteren a 18 vagónů s koni. Několik minut před ním přitom z Lupkova odjel nemocniční vlak s raněnými a válečnými invalidy.

Nikdo ještě netušil, že oba vlaky směřují k jedné z nejhorších železničních katastrof v dějinách regionu. Krátce po výjezdu z Lupkovského tunelu začal cisternový vlak zrychlovat. Trať vedla z kopce a strojvedoucí si všiml, že souprava naberá rychlost, kterou se nedaří udržet pod kontrolou. Začal píšťalou dávat brzdařům pokyny, aby utáhli ruční brzdy. Brzdaři však nedokázali vlak dostatečně zpomalit.

Rychlost dále narůstala. Vlak se rútil dolů svahem směrem na Medzilaborce, přičemž před ním jel nemocniční vlak. Část lidí v něm možná ani netušila, co se blíží. Záchrana byla prakticky nemožná. Před stanicí Vydraň narazil cisternový vlak do zadní části nemocniční soupravy. Podle historických zdrojů se srážka odehrála při rychlosti přibližně 100 kilometrů za hodinu.

Následovalo to nejhorší. Cisterny se při nárazu poškodily a benzín se rozlil. Vzápětí se vzňal. Plameny zachvátily trosky obou vlaků a srážka se během okamžiku změnila v obrovský požár. Svědectví o katastrofě působí i po více než století téměř neuvěřitelně.

Údolí osvětloval požár

Hořící soupravy nebylo možné okamžitě uhasit. Podle dobových i pozdějších záznamů požár pokračoval celé dva dny. Benzín se měl dostat i do okolí a požár zasáhl část údolí. Záchranáři, vojáci a pomocné vlaky sice dorazili na místo, ale k hořícím troskám se zpočátku prakticky nedalo dostat. Největší naději na přežití měli lidé v předních vagónech nemocničního vlaku. Pro mnohé další však už nebylo úniku.

Dvě soupravy se během několika sekund změnily v hořící masu kovu, dřeva, benzínu a lidských těl. Oficiální bilance byla děsivá: 140 mrtvých a přibližně 80 uhynulých koní. Historici však upozorňují, že skutečný počet obetí nemusí být nikdy přesně znám. Dobová svědectví hovoří dokonce o výrazně vyšším počtu, v některých případech až o dvojnásobku oficiální bilance.

Právě proto je označení „největší železniční tragédie na území dnešního Slovenska“ potřeba vnímat s určitou opatrností. Oficiální číslo 140 obětí však tuto katastrofu řadí na samotný vrchol historických železničních neštěstí na Slovensku. I odborná literatura uvádí nehodu ve Vydrani z roku 1916 jako nejtragičtější nehodu vlaků na území Slovenska ve sledovaném období.

Vyšetřování bez jasného viníka

Dnes by po podobné katastrofě následovalo rozsáhlé vyšetřování, analýza záznamů, technická expertiza, výslechy posádek a prověřování každého článku bezpečnostního systému. V roce 1916 byla však situace zcela jiná. Velká část lidí, kteří mohli vypovídat o posledních minutách před srážkou, zahynula. Přežili jen některý členové posádky a cestující.

Historici zároveň upozorňují, že se o nehodě zachovalo překvapivě málo dokumentů. Vojenské úřady navíc měly na událost uvalit informační embargo. Vyšetřovací komise nakonec dospěla k závěru, že hlavní příčinou bylo nedostatečné brzdění cisternového vlaku. Případ však zůstává i dnes zahalen řadou nejasností. Historici upozorňují, že v archivech se zatím nepodařilo najít kompletní vyšetřovací dokumentaci a část odpovědí může být ukryta v archivech ve Vídni, kde se vzhledem k tehdejší správě železnic mohla zachovat původní vyšetřovací zpráva.

Jedním z nejdůležitějších důsledků nehody byly změny v brzdění vlaků na tomto úseku. Po katastrofě se podle historických pramenů zvýšila požadovaná brzdící procenta pro vlaky směřující z Lupkova dolů do Medzilaborců. Původní hodnota 27 procent se měla zvýšit na 35 procent. Cíl byl jednoduchý – zajistit, aby vlaky dokázaly na prudkém klesání účinněji zpomalovat a zastavit.

Dnes jde o samozřejmost. Bezpečnost železnic je postavená na celém systému pravidel, technických zařízení, signalizace, brzdy a kontroly. V roce 1916 byla však železnice stále výrazně závislá na lidském faktoru. A právě Vydraň ukázala, jaké katastrofální následky může mít kombinace náročného terénu, těžkého vlaku, nedostatečného brzdění a hustého vojenského provozu.

Hroby bez jmen

Požár uhasl, ale tragédie neskončila. Trosky bylo potřeba odstranit a trať zprovoznit. Podle historických zdrojů byl železniční provoz přerušen přibližně na osm dní. Oběti pochovali na vojenském hřbitově ve Vydrani. Mnohé z nich zůstaly bez jména. I dnes je Vydraň místem, které tragédii připomíná. V roce 2016, při stém výročí nehody, byla na budově železniční stanice v Medzilaborcích odhalena pamětní deska.

Měla připomenout událost, o níž se po desetiletí vědělo jen málo. Válečný hřbitov ve Vydrani přitom dodnes uchovává památku lidí, kteří zahynuli v období první světové války. Část obětí železniční katastrofy je pochována právě tam. Vydraňská katastrofa je paradoxně jednou z největších a zároveň nejméně známých tragédií slovenských železnic. Možná je to tím, že se odehrála během první světové války, v době, kdy lidských obětí přibývaly na frontách tisíce denně.

Možná proto, že šlo o území tehdejšího Uherska a příběh se později ztratil v složitých dějinách regionu. A možná i proto, že vojenská správa nechtěla, aby se o katastrofě příliš mluvilo. Jisté však je, že 26. září 1916 zůstalo v historii zapsáno jako den, kdy se u Vydraně střetly dva vlaky a železnice se během několika sekund změnila v hořící peklo. Oficiálně 140 mrtvých. Desítky dalších otazníků. Osm dní bez provozu. A pravidla brzdění, která se po katastrofě zpřísnila.

Za čísly však zůstávají lidé – ranění vojáci vracející se z fronty, železničáři, vojáci, cestující i ti, kteří se v ten večer vraceli ze zábavy v Lupkově. Jejich příběh se téměř ztratil. Na místě, kde dnes projíždějí vlaky klidným údolím u Medzilaborců, však před 110 lety hořely dvě železniční soupravy a s nimi i jedna z nejtragičtějších kapitol dějin železnic na Slovensku.

Zdroje: ŽSR – časopis Semafor, Rusyn.sk , ZSSK , Slovenské dráhy 1918–1948 – historická publikácia, TASR / Vtedy , Denník N