Z Českých Budějovic tunelem až na Jadran: Koridor století, o kterém snil už Masaryk

První myšlenka na propojení Československa s Jaderským mořem vznikla už v roce 1919. Přestože tento ambiciózní projekt přitahoval pozornost, nakonec zůstal pouze v podobě technicky vyspělého návrhu a nikdy se nedostal k realizaci.

Smělý plán na 200 km dlouhý a 80 km široký koridor, který měl od sebe oddělit Rakousko a Maďarsko a spojit nově vzniknuvší Československo s Jugoslávii, nejspíš vysnil Tomáš Garrigue Masaryk. A byl to také on, kdo se jej pokusil zástupcům vítězných mocností na Pařížské konferenci předložit. Nutno ovšem přiznat, že se setkal s rázným a rychlým odmítnutím.

Nejspíš právě tahle myšlenka ale inspirovala tehdy osmnáctiletého studenta Karla Žlábka, který začal přemýšlet, jak by bylo možné Československo s Jadranem spojit. O desítky let později tak v jeho hlavě uzrál plán na vybudování 343 km dlouhého tunelového komplexu. Začínat měl Českých Budějovicích a vedl by po staré rakouské cestě dolů do Lince, která by byla vedena tunelem 70kilometrovým. V Linci by několik kilometrů vedla trať povrchově a zde byla možnost postavit velké seřazovací nádraží. Do dopravy by se tak mohlo napojit jak Německo, tak Rakousko z obou stran. Dále by tunel pokračoval v délce prakticky 350 km až téměř k samotnému Terstu s odbočkou do přístavu Koper.

Vystudovaný právník Karel Žlábek neměl podle všeho žádné technické vzdělání či zkušenosti s hloubením tunelů. Podle některých informací od poloviny čtyřicátých let a s jistotou od let šedesátých, tak postupně psal a rýsoval plán na kolejové propojení Československa s Jadranem, který by se žádný stavař ani ekonom neopovážil nikdy nikomu předložit. I přes prvotní odmítnutí byl projekt Karla Žlábka přijat jako tzv. zlepšovací návrh.

Projekt dostal na starosti tehdejší SUDOP, Státní ústav dopravního projektování, a Pragoprojekt, který dostal do svého pracovního úkolu, který úředníky svou velkolepostí zřejmě děsil, aby tuto otázku sledoval. Podle studie, kterou Pragoprojekt vypracoval, by stavba přišla na 300 miliard tehdejších korun a trvala by 30 let. Profesor Žlábek intenzivně publikoval články, které sice tehdy nemohly být tak obsažné jako dnes, ale byly lákavé pro lidi. Tím se projekt dostal ve známost.

Financovat tento projekt mělo Rakousko (rakouský prezident naznačil profesorovi a projektu své uznání a podporu) a určitě Německo, které by to využilo k přepravě z jižního úseku. Představa, že se socialistické Československo spojí při realizaci nejen s Rakouskem, ale i se západním Německem, nám dnes může připadat šílená.

Jednou ze zásadních otázek, kterou musel profesor vyřešit, byla, kam s vytěženým materiálem. Z celkové délky 420 km by výkovek byl gigantický, možná miliardy krychlových metrů kamení. To však profesor Žlábek vyřešil geniálním nápadem, vytěžený materiál bude navážet do moře v zátoce nedaleko dnešního slovinského města Koperu, až vznikne umělý ostrov.

Ideou dokonce bylo, že na tomto ostrově bude celá trať zakončena a že ostrov bude po československou správou. Na jedné straně šlo nepochybně o velmi chytré technické řešení, avšak hlavně politicky velmi naivní.

Žlábek počítal s tím, že aby byl celý systém efektivní, musí jít o vysokorychlostní železnici, na které nikdy nesmí být přerušen provoz. Projekt počítal s 36 osobními a 220 nákladními vlaky denně, přičemž rychlost osobních by byla 160 km v hodině a rychlost nákladních vlaků 120 km v hodině. Celá stavba byla rozdělena na zhruba 20–30kilometrové úseky, které by posloužily jako budoucí výhybny pro případ poruchy.

Tunel se však od začátku nehodil do záměru tehdejšího vedení ústředního výboru strany a nelíbil se ani Sovětskému svazu, který by mohl překonat sovětský projekt. Zůstalo tedy pouze u geniálního, technicky vyspělého projektu, který však zamířil do zapomnění.

Zdroj: Tajemno a záhady