foto: Rainer Haufe / Wikipedia / CC BY-SA 3.0/Věžák
Kabina vytažená nad střechu, motor běžící oběma směry a komunikace s průvodčím přes zvukovod. Prvorepublikový motorák zvaný „Věžák“ byl technickou kuriozitou.
V první polovině 20. století se pro lokální tratě hledala možnost úspornější osobní dopravy. Tratě byly méně vytížené a parní lokomotivy nebyly pro takové podmínky ideální řešením. Proto začaly vznikat menší motorové vozy. Jedním z nejnápadnějších byl motorák M 120.4, který vyráběla Kopřivnická vozovka v letech 1930 až 1935. Vzniklo 89 kusů určených pro místní a vedlejší tratě. Přezdívku „Věžák“ získaly podle vyvýšené kabiny strojvedoucího, která vystupovala nad střechou přibližně uprostřed vozu. Neobvyklý vzhled přitom souvisel s praktickým záměrem, a to ušetřit prostor a vytvořit vůz schopný jezdit oběma směry.
Psali jsme
Technologický chameleon, který na papíře drtil evropskou špičku, zatímco v depech platil za nepojízdnou diagnózu. Motor Chrochtadla byl…
Věžák s kabinou uprostřed
Nejvýraznější zvláštností M 120.4 bylo stanoviště strojvedoucího umístěné nad vozovou skříní. Nešlo o celou strojovnu, ale o kabinu, která tvořila věž nad středem motorového vozu. Motor se nacházel pod ní. Neobvyklé řešení mělo jasný důvod. Snaha o více místa pro cestující. Jediné stanoviště uprostřed uvolnilo prostor, který by jinak zabíraly kabiny na obou koncích. V malém voze tak mohlo zůstat více místa pro cestující. Vyvýšená poloha navíc nabízela strojvedoucímu výhled přes boky a čela vozu. Inovativní řešení mělo také své nevýhody. Strojvedoucí seděl bokem ke směru jízdy a musel otáčet hlavu k trati.
Věžák měnil směr chodem motoru
Neobvyklé bylo také řešení pohonu. Benzinový motor dokázal běžet oběma směry, takže při změně směru jízdy nestačilo zařadit zpátečku jako u automobilu. Strojvedoucí musel nejprve motor zastavit a přestavit mechanismus určující jeho chod. Poté ho znovu nastartoval, tentokrát tak, aby se otáčel opačným směrem. Postup byl složitější než pouhé přepnutí převodového stupně, ale umožňoval Věžáku jezdit vpřed i vzad bez otáčení celého vozu na koncové stanici. Výkon motoru se na hnací nápravu přenášel mechanicky přes čtyřstupňovou planetovou převodovku. Vůz dosahoval rychlosti až 50 kilometrů za hodinu.
Psali jsme
Éra legendárních „Vindobon“ a motoráků definitivně končí. Zatímco národní dopravce oslavuje historickou modernizaci a nákup stovek nových souprav,…
Věžák a měl dokonce palubní telefon
Zajímavostí byl také palubní telefon. Kabina vysoko nad cestujícími ztěžovala běžnou domluvu mezi strojvedoucím a průvodčím. Pro lepší komunikaci se proto na palubě nacházel kovový zvukovod, který vedl od vstupních dveří vzhůru k vyvýšenému stanovišti. Průvodčí mohl mluvit do otvoru u dveří a hlas se přenášel ke strojvedoucímu, podobně jako u potrubního telefonu. Ve voze bylo 36 místo na sezení a 10 míst k stání. Věžák byl jedním z prvních vlaků, které měly zabudovanou toaletu. Jeho délka přes nárazníky dosahovala asi 10,5 metru a vůz měl dvě nápravy.

Věžák na jako jistota lokálek
Motorové vozy řady M 120.4 pomáhaly rozvíjet dopravu na československých místních a vedlejších tratích. U Československých státních drah sloužily vozy této řady až do roku 1958. Některé pak ještě pracovaly na vlečkách, které obsluhovaly průmyslové podniky, a to až do konce 60. let minulého století. Věžák byl jedním z nejrozšířenějších motoráků. Nejednalo se tedy pouze o technickou kuriozitu, ale o dopravní prostředek, který každý den dopravoval nespočet cestujících.
Věžák M 120.417 se vrací na trať
Mezi dochované vozy patří M 120.417 z roku 1931, který vlastní Národní technické muzeum. Na jeho zprovoznění pracovali železniční nadšenci v šumperském depu šest let. České dráhy jej odtud provozují a při zvláštních příležitostech vyjíždí na historické jízdy. Cestující a milovníci železnice se tak mohou jednou za čas vrátit do minulého století a obdivovat zajímavosti Věžáku. Motorák připomíná, že konstruktéři mysleli vedle rychlých dálkových vlaků také na každodenní dopravu, například na cestu do práce.
Zdroje: vlaky.net, pshzd.cz, idnes.cz, cdnostalgie.cz