foto: Flickr / G.S. Matthews/Vlakové pohřebiště v Bolívii
Rezavé lokomotivy, chátrající vagony a zarůstající koleje. Vlaková pohřebiště po celém světě působí jako scény z postapokalyptického světa, kde se čas zastavil a příroda vítězí nad lidskými stroji.
Na první pohled to může vypadat jako scéna z postapokalyptického filmu – rezavé lokomotivy, rozpadlé vagony, zarůstající tráva a ticho, které občas přeruší jen vzdálený vítr. Po celém světě existují opuštěné areály, kde kdysi hřměly parní stroje, a které dnes zůstaly napospas času a přírodě. Tato „vlaková pohřebiště“ nejsou jen ocelovým odpadem, ale svědectvím lidských snů, technického pokroku a nevyhnutelného zániku. Tři z nich – v Maďarsku, Polsku a Bolívii – mají každý svůj jedinečný příběh.
Istvántelek: Maďarská legenda rudé hvězdy na vlakovém pohřebišti
Na okraji Budapešti se rozkládá místo, které fascinuje nejen milovníky železnic. Istvántelek, přezdívaný „Red Star Train Graveyard,“ je obrovský areál, kde chátrá přes sto lokomotiv a vagonů. Některé jsou ukryté v polorozpadlých depotech, jiné stojí pod širým nebem. Ačkoliv jižní část areálu stále funguje, většina plochy zůstává opuštěná a zarůstá.

Toto místo má jedinečnou atmosféru, v níž se mísí technická majestátnost s melancholií zkázy. Některé vozy zde údajně sloužily během druhé světové války k převozu vězňů do koncentračních táborů, což přidává areálu mrazivý historický kontext. Mezi největší poklady patří maďarské parní lokomotivy MAV 424, kdysi ozdobené rudou hvězdou, která dala místu jeho přezdívku. Skutečný klenot představuje MAV 30, parní stroj z let 1911–1914, který dnes patří k několika málo dochovaným exemplářům.
Čas tu plyne pomalu. Příroda si pomalu bere zpět, co jí kdysi bylo odebráno. Procházet se mezi těmito stroji je jako nahlédnout do jiného světa – a zároveň si uvědomit, jak rychle mizí.
Kraków-Płaszów: Vlakové pohřebiště jako zapomenutá kapitola polských železnic
V polském Krakově, v areálu kdysi rušného nákladního nádraží Kraków-Płaszów, dnes vládne jiný režim – ticho a chátrání. Nádraží vzniklo v roce 1908 a za nacistické okupace bylo výrazně rozšířeno. Po pádu komunismu ale jeho část upadla v zapomnění. Plán na vytvoření železničního muzea tu zůstal jen na papíře, a tak historické lokomotivy i vagony pomalu rezaví.
Psali jsme
Richard Felix Paul Wagner je mužem, který se významně podílel na směřování německé železnice v první polovině 20. století. Svým pragmatismem…
Najdete tu opravdové technické monumenty. Například TY 51, nejtěžší polskou parní lokomotivu inspirovanou americkými konstrukcemi, která se vyráběla v 50. letech. Nebo Tkt48-167, stroj známý svou spolehlivostí, který sloužil na tratích v horách jižního Polska. V některých opuštěných vagonech se stále skrývají fragmenty minulosti – třeba staré jízdenky ze šedesátých let.

Procházet se tímto místem je zážitek, který vyvolává směs úžasu a melancholie. Zarůstající vegetace, rozpadlé stroje a pocit, že tady zůstal otisk doby, která už je dávno pryč.
Cemeterio de Trenes: Rez a solná pláň na vlakovém pohřebišti v Bolívii
A teď na druhou stranu světa – do Bolívie. Na okraji nekonečných solných plání Salar de Uyuni leží Cemeterio de Trenes, jedno z nejfotogeničtějších vlakových pohřebišť světa. Tohle místo je doslova památníkem velkých plánů, které nikdy nevyšly. Uyuni mělo být železničním uzlem Jižní Ameriky, ale ekonomický úpadek a politické konflikty tyto sny rozbily.
Dnes tu v pouštní krajině stojí více než stovka vlaků, většinou dovezených z Velké Británie. Silný vítr a solný prach dodaly lokomotivám jejich jedinečně zchátralý vzhled. Mnohé z nich jsou pokryté graffiti, některé připomínají spíš umělecké instalace. A co je na tomto místě nejzajímavější? Můžete se volně procházet, lézt na lokomotivy nebo nahlédnout dovnitř vagonů. Nejlepší je přijít brzy ráno nebo večer, kdy se slunce opírá o ocelové giganty a vytváří nádherné kontrasty světla a stínu.
Psali jsme
Livio Dante Porta byl jedním z mála železničních inženýrů, kteří podporovali parní pohon lokomotiv. Proč v nich spatřoval vhodnější alternativu…
Co je na těchto místech tak přitažlivé? Možná je to jejich autenticita. Nemají žádné turistické zábrany, žádné průvodce, jen tiché stroje, které vyprávějí své příběhy. Nebo je to kombinace nostalgie, historie a faktu, že i to největší lidské dílo nakonec podlehne přírodě. V každém případě, pokud máte možnost navštívit některé z těchto pohřebišť, neváhejte. Už jen kvůli pocitu, že jste se dotkli kousku historie, která se pomalu mění v prach.
Psali jsme
Lotyšsko, kdysi významná křižovatka středověkých obchodních tras, nyní stojí
před největší železniční výzvou své historie. Objevte příběh po desetiletí…
Zdroje:
Forbes
Atlas Obscura
Atlas Obscura