foto: Scargill / Wikipedia / CC BY-SA 3.0/Model kanónu Dora
Nacistické Německo vytvořilo zbraň, která neměla obdoby. Těžký Gustav byl největším železničním dělem historie a jeho přeprava představovala obrovskou logistickou operaci. Dodnes fascinuje historiky i železniční nadšence.
Druhá světová válka přinesla řadu technických rekordů, mezi největší rekordy a zázraky techniky se rozhodně řadí Těžký Gustav. Jedná se o obří železniční dělo s ráží 800 milimetrů. Dodnes zůstává největším drážkovaným dělem, které bylo skutečně nasazeno v boji. Jeho vývoj zadalo nacistické Německo společnosti Krupp s cílem vytvořit zbraň schopnou ničit i ta nejodolnější opevnění. Už od počátku bylo jasné, že kvůli svým rozměrům nebude možné dělo přepravovat jinak než po železnici. Celá konstrukce tak vznikla jako speciální železniční systém. Bez kolejí by se totiž kolos o hmotnosti přibližně 1 350 tun nikdy nedostal na bojiště.
Psali jsme
Legenda o zlatém nacistickém vlaku sahá až do konce druhé světové války. Údajně měl zmizet v podzemí Dolního Slezska i s pokladem nevyčíslitelné…
Od Maginotovy linie k obřímu dělu
Myšlenka na vznik Těžkého Gustava se zrodila v roce 1937, kdy německé velení hledalo způsob, jak prorazit francouzskou Maginotovu linii. Adolf Hitler požadoval zbraň, která by dokázala prorazit sedm metrů železobetonu nebo jeden metr pancéřové oceli z bezpečné vzdálenosti. Konstrukcí byl pověřen profesor Erich Müller ze společnosti Krupp, který navrhl dělo s ráží 800 milimetrů. Samotná hlaveň měřila přes 32 metrů a celá konstrukce dosahovala délky téměř 47 metrů. Střely vážily až sedm tun a podle použité munice dokázaly zasáhnout cíle vzdálené téměř 47 kilometrů.
Železnice byla klíčem k jeho existenci
Železnice byla pro použití Těžkého Gustava klíčová. Dělo se pohybovalo po dvou souběžných kolejích a jeho lafeta byla nesena osmi podvozky s celkem čtyřiceti nápravami. Aby mohl být Těžký Gustav převezen na dané místo, musel být rozebrán a umístěn do několika železničních souprav. Samotná montáž trvala zhruba 54 hodin. Jelikož se jednalo o opravdu obří kolos, na přípravě se podílelo přibližně 250 techniků a zhruba dalších 2 500 příslušníků armády zajišťovalo provoz celého prostoru. Jak vidíme, logistika Těžkého Gustava byla tedy opravdu náročná.
Technický zázrak, který předběhla válka
Těžký Gustav se stal symbolem technických možností své doby, zároveň ale ukázal limity podobných projektů. Stavba i provoz byly mimořádně drahé, dělo bylo závislé na železniční síti a jeho příprava k palbě trvala příliš dlouho. Rostoucí význam letectva navíc znamenal, že tak velký cíl bylo stále obtížnější ukrýt před nepřítelem. Po bojích na Krymu bylo dělo odesláno zpět do Německa kvůli výměně opotřebované hlavně a v dalších letech už nikdy nezískalo podobný význam. Na konci války jej ustupující německé jednotky zničily, aby nepadlo do rukou Spojenců. Zachovaly se pouze některé části výzbroje, střely a dobová dokumentace.
Těžký Gustav dodnes fascinuje historiky
Ani více než osmdesát let po svém vzniku nepřestal Těžký Gustav přitahovat pozornost historiků i železničních nadšenců. Nejenže se zapsal do historie jako největší dělo v dějinách, jednalo se také o jeden z nejsložitějších železničních projektů sloužící vojenským účelům. I přestože se jednalo o největší zbraň světa, která měla takovou sílu, že se samotní Němci báli využití proti nim, konec války rozhodnout nedokázala. Těžký Gustav nám dodnes připomíná technologický pokrok v době druhé světové války a dokazuje důležitost železnice.
Zdroje: samilitaryhistory.org, armyweb.cz