foto: Wikimedia commons/Rondel/CC BY-SA 3.0 DEED</Lokomotíva električky EG6
Tajemný osud ztracených vozidel. Po desetiletích ticha a zapomnění se vozy dostávají opět do povědomí ve snaze o obnovu historických spojení.
Po roce 1935, kdy byla přestavěna dráha na užší rozchod, zůstaly v depu Kopčany odstavené dva tramvajové vozy Ganc EG5, EG6, motorové i vlečné tramvajové vozy typu CMG a otevřené nákladní vozy. Protože chybělo napojení s novou kolejovou sítí, zůstaly vozy zavřené až do vypuknutí 2. světové války. V roce 1941 se německá strana osiřelých vozů zbavila nadobro prodejem do Rakouska. Na první pohled ztracené naděje na jejich nalezení se později ukázaly více jak nadějné.
Samotná trať zůstala v podstatě až do skončení 2. světové války nevyužívaná. Zprvu ještě rakouská část spadající do sovětské sféry vlivu, využívala trať na odvážení trofejní kořisti z území Rakouska, například časti nedostavěné hliníkové fabriky v Bergu a její vybavení. Objevila se sice myšlenka na obnovení trati, avšak přišel únor 1948 a změnilo se vše. Západní směr hranice se uzavřel, což poznamenalo také Vídeňskou električku.
I přesto, že sovětská armáda nechala za využití německých zajatců postavit provizorní most přes Dunaj s tramvajovým spojením na Petržalku, ale k obnovení spojení do Vídně nedošlo. Navíc se i krátká linka později zrušila, aby byla v roce 1951 obnovena a v roce 1961 opět zrušena. Vypršelo období deseti roků, na které bylo povoleno dočasné užívání mostu a nebyly peníze na trvalé zprovoznění. V roce 1961 tedy skončil provoz električky do Petržalky a vrátil se tam až o padesát pět let později, když už bylo vybudované nové tramvajové spojení.
Psali jsme
Vídeň a Bratislavu měla spojit tramvajová linka! I přesto, že myšlenka představovala inovativní dopravní řešení, realizace se setkala s mnoha…
V roce 1948 se začaly zavírat hranice, přibyla železná opona, jejíž uzavřený systém pohltil celou infrastrukturu. Zakázané hraniční pásmo bylo ostře střeženo, bohužel se objevily i případy, kdy se lidé snažili o útek právě v tomto místě. A nedopadly vůbec dobře. Koncem sedmdesátých let minulého století se kolejnice začaly likvidovat. Po roce 1989, kdy železná opona zmizela a prostor se otevřel, dokonali zkázu sběratelé, kteří odnesli poslední části bývalé infrastruktury.
Na základě informací z literatury jsme věděli, že vozy skončili v Rakousku. Jedna lokomotiva se po dlouhých letech dostala do Bratislavy, kam byla převezena v rámci vzpomínkové akce, která připomínala zašlou slávu Vídeňské električky.
Roman Delikát tehdy sbíral historické fotografie míst, které už v Bratislavě nenajdete, protože zejména v sedmdesátých letech prošlo hlavní město velkým stavebním boomem, kdy zmizely celé čtvrtě. Jedna takováto dobová fotografie zachytila tramvajový vůz. Kdo mohl vědět, že se jedná o Vídeňskou eletkričku? V tuto chvíli začíná vášeň Romana Delikáta pro legendární Vídeňskou električku.
Některé vozy z této bývalé električky se totiž ještě nacházely v Rakousku. Oslovil tedy společnost Stern & Hafferl, která tyto lokomotivy v roce 1941 koupila, s prosbou o další fotografie do jeho archivu. Ze společnosti přišla překvapivá odpověď: Lokomotivu stále vlastní, je vyřazená a určená na prodej nebo do šrotu!
Během několika let vyjednávání a za pomoci kolegů, kamarádů a Bratislavského okrašlovacího spolku nakládali vůz na speciální transport a dovezli ji po 70 letech zpět do Bratislavy. Nejprve putovala do Muzea dopravy, aby pak byla převezena do restaurátorské dílny v Topoľčanech, kde certifikovaný restaurátor opravuje tato historická vozidla. Po opravě byla lokomotiva vystavována jako exponát v Muzeu dopravy při stém výročí zahájení provozu trati.
V tu dobu se objevila informace od jakýchsi nadšenců, že v Rakousku ještě stále existují vozy, které jsou z této historické dráhy a chátrají. Spojil jsem se s Klubem ochrany technických památek a oslovili vlastníka. Ten měl čtyři vozy, dva byly ještě na původních podvozkách a dva už byly na nepůvodních podvozkách. Jeden z vozů na původním podvozku byl raritní tím, že byl svého času vyrobený jako vůz s poštovním oddílem. Do Bratislavy, tehdejšího Prešpurku, tehdy jezdily dva klasické vozy a jeden poštovní vůz, který nahradil koňský dostavník, který byl až do roku 1914 v provozu. Ale nikdy tento vůz nebyl zhotovený, takže byly zkonstruované tři vozy, které mají tyto poštovní oddíly. A právě tento jeden vůz, který zůstal zachovaný, byl jeden z těch tří. Opět následovaly dlouhé roky vyjednávání zejména o ceně, až se v roce 2016 podařilo jeden vůz odkoupit a představit jej veřejnosti jako další dílek do mozaiky slavné Vídeňské električky.
Psali jsme
První myšlenka na propojení Československa s Jaderským mořem vznikla už v roce 1919. Přestože tento ambiciózní projekt přitahoval pozornost,…
V rámci mezinárodní výstavy historických železničních vozidel na území Bratislavy byl po dlouhých jedenaosmdesáti letech vůz spojen do jedné soupravy dálkového vlaku. Od roku 1935 to bylo poprvé, kdy lidé mohli tuto kombinaci v Bratislavě vidět. Také tento vůz mířil na rekonstrukci.
Tím ale příběh nekončí. Povedlo se nám v Rakousku objevit originální podvozek krytého nákladního vozu z roku 1913. Jeho získám bychom měli soupravu kompletní. Tentokrát ale majitel nechtěl žádné peníze, že si jej máme odvézt. Momentálně je podvozek umístěný v Muzeu dopravy v Bratislavě. A někdy, když budeme mít peníze, tak ho postavíme na něj postavíme dřevěnou konstrukci. Během pandemie covidu se však naše aktivity značně utlumily, zejména kvůli nedostatku financí.
Do budoucna bychom rádi zprovoznili alespoň část původní tratě Vídeňské električky, na které by mohly exponáty jezdit. Naším snem je také vybudovat muzeum v depu v Kopčanech.
Zdroj: Tajemno a záhady