foto: wikimedia commons / CC BY-SA 4.0 Vy/Pionýrská železnice v Plzni v roce 1963
Místo velkolepého sovětského lunaparku vznikl v Plzni unikátní „kočkopes“ – vlak poslepovaný z trolejbusu, tramvaje a staré Octavie. Legendární pionýrská železnice se tak do historie zapsala nejen jako technický unikát, ale i díky trapasu při slavnostním zahájení.
Za minulého režimu v Plzni jezdila raritní pionýrská železnice. Původně propagandistický projekt komunistů se stal oblíbeným dopravním prostředkem místních a častou součástí rodinných výletů. Provoz železnice do velké míry zajišťovali mladí pionýři.
Ke konci padesátých let minulého století u nás vznikalo několik takzvaných pionýrských železnic. Ta plzeňská fungovala nejdéle a je také nejznámější. Původním záměrem bylo vybudovat trať a kolem ní lunapark s atrakcemi, amfiteátrem a ruským kolem. Inspirací byly velkolepé lunaparky v Sovětském svazu protkané železnicí, kterou udržovali v provozu mladí pionýři. V Plzni ale nakonec vyrostl jen amfiteátr a ona pionýrská železnice. Vlakem se cestující mohli projet mezi plzeňskou zoologickou zahradou a stanicí Lochotín. Později byla trať prodloužena až k místnímu výstavišti.
Sovětský sen v plzeňském Lochotíně
Práce na železnici započala na jaře 1959 a velmi rychle postupovala. Do stavby byli zapojeni brigádníci z řad zaměstnanců drah, vojáků, železničářských učňů a dalších profesí. Kvůli omezenému rozpočtu se použily vyřazené úzkokolejky o rozchodu 760 mm z Jindřichova Hradce, odtud pocházel i první vlak, který se po trati proháněl už v srpnu 1959. Nebo se spíš ploužil, vzhledem k jeho maximální rychlosti 18 km/h. Jindřichohradecká dieselová lokomotiva byla jen provizorním řešením před elektrifikací trati. O rok později už byla do provozu uvedena elektrická souprava.
Psali jsme
Poté, co redakce RAILTARGET vynesla na světlo případ ženy, kterou revizor v metru „osekal“ o tisícovku i s platným lístkem, protrhla…
Pionýr: Frankenstein z trolejbusu a Octavie
Elektrická jednotka E 10.01 Pionýr byla skutečným unikátem, poslepovaná z dílů hned několika dopravních prostředků. Základ tvořila lokomotiva dovezená z dalekého Bohumína na Ostravsku, kde byl tehdy ještě úzkorozchodný systém běžně používán. Pionýr od ní převzal podvozek, trakční motor a nápravy. Karoserie soupravy byla poskládaná z dílů trolejbusů 8Tr, reflektory pocházely ze Škody Octavie a další součástky poskytly drážní lokomotivy. Roztomilým detailem byly i stěrače, které se nedaly používat. Plánované tvrzené čelní sklo totiž nakonec nahradilo pouhé plexisklo. Výsledkem byl velmi originální vůz ve žlutomodrém provedení, škodováckým logem na čele a pionýrským znakem na bočnici. Souprava měla jezdit rychlostí do 30 km/h.
Zahajovací jízda elegantního staronového vlaku proběhla 8. května 1960 za přítomnosti zvědavých občanů a stranických představitelů. Ze slavnostního dne se dochovala úsměvná vzpomínka na tehdejšího plzeňského primátora, který kvůli své větší postavě uvízl ve dveřích při nástupu do vlaku. Železnice byla v plném provozu v průběhu šedesátých let. Pionýři, pod dohledem zaměstnanců Československých státních drah, prodávali jízdenky na pokladně a plnili funkce průvodčích, výpravčích, pochůzkářů a signalistů. Údržbu trati si většinou brali na starost dobrovolníci.
Unikátní vlak Pionýr chátral v depu
Po roce 1968 a s nástupem normalizace zájem o železnici opadl. Pionýři se přestali podílet na jejím chodu a obsluha vlaku se omezila na strojvedoucího, strojníka a průvodčí. Občasné opravy dostali na starosti zaměstnanci škodovácké závodní vlečky. Vlak teď navíc jezdil jen o víkendech. Zájem veřejnosti postupně upadal a trať, postavená na náročném podmáčeném terénu, pomalu pustla. Naposledy se jednotka E 10.01 Pionýr projela v polovině roku 1977. Město mělo v úmyslu nově zavést motorový vláček, který by jezdil po souběžné Lochotínské ulici. Tento plán se nakonec realizoval až v roce 2006.
Koleje byly zlikvidovány začátkem osmdesátých let a unikátní vlak Pionýr chátral v depu až do roku 1990, potom byl sešrotován. Dnes je trať víceméně kompletně zarostlá a téměř neprůchodná. Bývalé kolejiště připomíná snad jen jediný stojící betonový sloup trakčního vedení a několik dalších, popadaných různě podél trati. Zachovala se nádražní budova u zoo, areál byl prodán a dnes slouží pro soukromé účely.
Ostatní pionýrské železnice v bývalém Československu potkal velmi podobný osud. Třeba v Českých Budějovicích, Ostravě, nebo Nymburce pionýrka zanikla ještě před koncem šedesátých let. Jen v Košicích dodnes funguje dětská historická železnice, která vznikla v roce 1955 právě jako pionýrská.
Zdroje: zestinu.cz, Společnost pro veřejnou dopravu