„Někdo tam narval i krabičku od cigár!" Děsivé retro popelníky v kupé

Vlaky se změnily k nepoznání. Lidé si stále živě pamatují staré časy: zakouřená kupé, cvakající popelníčky, na WC jen za jízdy a dokonce improvizované otevírání lahváčů.

Vlaky byly vždy symbolem pokroku i každodenní rutiny. Od parních lokomotiv a dřevěných sedadel až po moderní klimatizované soupravy s Wi-Fi. Česká i světová železnice se proměnila nejen technologicky, ale i v komfortu, vlastnictví a cenové politice. Trochu se podíváme, co všechno se změnilo. 

Historie vlakové dopravy a nástup vlaků v ČR

Železnice k nám přišly v 19. století jako symbol průmyslového pokroku. Spojily města, urychlily obchod a změnily představy o vzdálenosti. V českých zemích nastal rychlý rozvoj tratí během druhé poloviny 19. století. Později v meziválečném období a období po válkách se železnice staly páteří národní dopravy. Vlaky spojovaly továrny, školy i venkov.

Nejpopulárnější období vlakové dopravy se dá číst dvojím způsobem. Z jednoho úhlu jako čas, kdy vlaky hrály největší roli v každodenním životě, tedy od 2. poloviny 20. století až po boom osobních automobilů. Nebo jako éra, kdy byly vlaky kulturně nejatraktivnější (velké parní lokomotivy, dřevěné interiéry, jídelní vozy). Dnes se železnice nachází na rozcestí. Na jedné straně klesla závislost na vlacích, na druhé straně celková přeprava osob u velkých dopravců roste. České dráhy například pro CNN Prima News uvedly, že se množství přepravených osob od minulého roku zvýšilo přibližně o 3 %. Tedy 168,8 milionu přepravených osob za poslední vykázané období.

Na toaletu ve vlaku i na zastávce 

Technologický posun je asi nejviditelnější a nejhmatatelnější změnou. Z parních lokomotiv a jednoduchých motoráčků jsme přešli na elektrické a moderní motorové soupravy se sofistikovaným zabezpečovacím systémem, klimatizací, vakuovými toaletami a napojením na digitální služby. Jak to shrnul Oldřich Čížek z pardubického spolku historie železniční dopravy: „Dnešní moderní vlaky nabízejí pohodlí anatomických sedaček…“ Krátká, ale výstižná věta, která ukazuje, že technologie s sebou přinesly nový komfort, i když sentiment k dřívějšímu stylu jízdy stále zůstává. Kromě pohodlí sedadel jsou důležité i bezpečnostní a hygienické změny, například vakuové toalety, uzavřené systémy a SOS prvky, které fungují i když je vlak odříznut od elektřiny.

Retro vzpomínky: Popelník cvakal a zapáchal 

Když jsme u toalet, zapomenout nelze ani na retro vzpomínky cestujících. Nesmíme totiž zapomenout, že ještě před pár desítkami let bylo kouření ve vlacích naprosto běžné. V každém kupé býval malý kovový popelník, většinou zabudovaný v opěrce. Cestující si během jízdy zapálili cigaretu. Pro mnohé dnešní cestující je to těžko představitelné, ale tehdy to patřilo k železniční atmosféře. Popelník býval většinou zaklapovací a vydržel horký popel i nedopalky. Cestující ho odklopili, odklepli popel a cigaretu v něm típali, pak víčko zacvaklo a všechno zůstalo uvnitř. 

Na vlakové popelníčky lidé ve skupině Retro vzpomínají s nostalgií i odporem. Některým připomínají šikovnou vychytávku: „A daly se tím otvírat lahváče,“ směje se jeden diskutující nad praktickou funkcí, která s oficiálním účelem neměla mnoho společného. Jiní vzpomínají na zábavu během jízdy: „To krásně cvakalo, jako děti jsme si tím krátily chvíli, i když jsme tím lezly rodičům na nervy.“ Vedle úsměvů ale převažují i negativní obrazy. „Člověk smrděl jak z udírny,“ připomíná jedna pamětnice. „Stále to bylo plné špačků a někdy tam někdo ještě narval krabičku od cigár,“ dodává další. A mnozí jsou dnes rádi, že popelníčky zůstaly jen retro vzpomínkou.

 

 

Změny v tom, kdo vlaky provozuje

Změny se samozřejmě odehrály i v tomto ohledu. Po pádu socialismu se trh podstatně liberalizoval. Vedle státních Českých drah začaly jezdit soukromé subjekty (RegioJet, Leo Express atd.). Soukromníci vnesli do nabídky jasnou konkurenční logiku. Ta spočívala v marketingu, servisně orientovaných službách (stevardky, palubní portály), flexibilních tarifech a progresivních cenových strategiích. To vedlo k inovaci a modernizaci železničního světa. Vstup soukromých obchodních entit a konkurence na trh aktivně nutí soutěžící společnosti k vytváření výjimečných nabídek.

Vlaky bez strojvedoucích. Autonomie ve vlaku

Změny můžeme pozorovat i v rámci autonomie v přepravě. Ta už není sci-fi ani u nás. V Česku probíhají testy autonomního vlaku EDITA. Experimentální vozidlo je vybavené kamerami a senzory a již dokonce vozí cestující na zkušebních úsecích. Samozřejmě stále za přítomnosti strojvedoucího, protože provoz plně autonomního vlaku není v tuzemské legislativě povolen.

Projekt AŽD (Automatizace železniční dopravy) a další hráči pracují na systémech, které umožní provoz bez klasického řízení, i když legislativa vyžaduje přítomnost lidského dohledu. Vývoj ale ukazuje možný nový směr, kterým se můžeme vydat. Senzory, AI a konektivita mohou změnit provozní náklady a bezpečnostní režimy, ale systém musí být v souladu s nařízeními a předpisy. 

Jezdit pohodlně? Nebo raději rychle?

Interiéry dnes cílí na různé typy zákazníků. Někteří chtějí tichý prostor, jiní mobilní kancelář se zásuvkami a stabilní Wi-Fi. Služby ve vlacích, od minibarového servisu jako z Harryho Pottera, po moderní jídelní vozy, se liší podle dopravce. Současně roste nabídka „zážitek vs. rychlost“. Nostalgické jízdy parními soupravami přitahují zástupy nadšenců a zájemců, zatímco denní spoje se snaží maximalizovat funkčnost.

 

Proměny v čase jízdného 

V ČR existuje systém slev a státních kompenzací. Děti, studenti a senioři mají legislativně definované či dohodnuté úlevy, přičemž stát rovněž dotuje část nákladů na levnější jízdné. V minulém roce byla částka na kompenzacích v řádu miliard korun. Současně se ale řeší, jak udržet rovnováhu mezi dostupností dopravy a náklady provozovatelů. Proto také dopravci nabízejí vlastní slevové programy (např. IN 25, IN 50, IN 100…) a traťové či skupinové jízdenky. Změny tarifů tak vždy vstupují do širší debat o dopravní politice a sociální dostupnosti. Poslední změnou byla valorizace jízdného o
4,9 % v prosinci 2024.

Když mluvíme o „nejdražších“ vlakových lístcích, na prvním místě je Japonsko. Luxusní vlaky jako Train Suite Shiki-Shima (JR East) nebo Seven Stars in Kyushu nabízejí zájezdy, jejichž ceny se pohybují od stovek tisíc jenů (desítky tisíc korun) až po milionové částky pro delší produkty a exkluzivní kajuty. Za peníze tu cestující dostanou soukromá coupé, high-end kuchyni, exkurze na místech, kde vlak zastavuje. Ceny pro Shiki-Shima či Seven Stars se v nabídkách liší podle délky trasy a typu kabiny. Nejdražší možností v nabídce společnosti Seven Stars je Deluxe Suite A na čtyřdenní cestě s ubytováním v tradičním japonském hoteli (ryokan). Cena za tuto variantu pro jednu osobu činí ¥2,970,000, což je přibližně ¥1,485,000 na osobu (237 600 Kč).