Rozcupovaná válkou, pískem a politikou. Legendární Hidžázská dráha v poušti tiše rezaví

Před více než sto lety slibovala spojení Damašku s posvátnou Mekkou, nakonec však skončila pod náporem písku, výbuchů a politických zvratů. Hidžázská dráha, kdysi chlouba Osmanské říše a sen poutníků, je dnes fascinujícím svědectvím o ambicích, víře i pádu.

Co byla Hidžázská dráha a proč vznikla

Tentokrát jsme se vypravili alespoň v myšlenkách do jiného kulturního prostředí. V roce 1908 dorazila do města trať, která se stala legendou. Řeč je o tisíci a více kilometrové Hidžázské dráze, zvanou rovněž Dráha poutníků. Ta je považována za nejslavnější železnicí na Blízkém východě. Vznikla na počátku 20. století především pro poutníky do svatých míst islámu, alespoň tak se to traduje. Byla to jediná železnice kompletně postavená a provozovaná Osmanskou říší. Železnice byla v celé délce úzkorozchodná, jak se uvádí v dokumentu ČT. 

Stavba pod patronátem Osmanské říše

Nejdříve je dobré zasadit vznik železnice do dobového kontextu. Píše se rok 1900 a v té době se Osmanská říše nemůže probrat z hospodářské letargie, ale světu chce dokázat opak. Začíná stavba, o které sultán Abdülhamid II dlouho snil. Železnice měla vozit poutníky z Damašku až do posvátných míst islámu v provincii Hidžás.

Muslimové jsou zapálení a podle svých možností přispívají na budování trati, která bude vozit poutníky. Stavba díky obrovskému úsilí nabírá tempo. Ročně přibývá až nových 300 km kolejích. Dráha byla dlouhá 1320 kilometrů. V roce 1908 tak konečně dorazil první vlak až do prorokova města – Mediny. Cesta trvala tři dny. Karavany na tutéž vzdálenost potřebovaly až 50 dní.

Vlakem místo karavany: Železnice zázrak doby

Železnice proto zažívá období slávy, které ale netrvalo dlouho. Jen několik let a prodloužení do Meky, se už nikdy nedočkala. Ještě než se dostaneme k tomu, proč, je nutné zmínit i její strategický význam. Turci po ní přepravovali na Arabský poloostrov svá vojska. Dalšími cíli bylo zlepšit ekonomickou a politickou integraci vzdálených arabských provincií do osmanského státu, čímž mimo jiné usnadnit, jak již bylo řečeno, také přepravu vojenských sil. A to v době války hrálo velkou roli. 

 

1. světová válka a  Hidžázská dráha letěla do povětří 

Konečné zrušení železnice totiž přišlo během války. Tím, že turecká armáda začala používat železnici jako hlavní způsob dopravy pro vojáky a zásoby, tak to dalo Arabům příležitost obrátit svou pomstu na železnici. Partyzánské síly pod velením britských důstojníků poprvé v historii úspěšně vyhodily do povětří velké úseky tratí včetně pohybující se lokomotivy. První světová válka a legendární útoky Lawrence z Arábie tak zasadily dráze smrtelné rány. Poté, co ji tento britský agent vyhodil v průběhu první světové války do vzduchu, některé části dráhy nebyly nikdy znovu postaveny. Desítky let trvající pokusy o obnovení provozu dráhy v celé trase se nikdy nevydařily. 

Co se stalo s železnicí dnes?

Zajímavostí ale je, že pokud se někoho zeptáte v Amánu na nádraží, nikdo netuší, o čem mluvíte. Zmizela tak železnice ze zemského povrchu? Nezmizela. Nádraží funguje, ale ruch velkoměsta se jí vůbec nedotýká. Kolejiště je světovou přehlídkou parních lokomotiv.  Co vlaky? Ještě v roce 2008 z nádraží vyjížděl vlak dvakrát týdně do Damašku, to už je ale minulostí. 

Sbírka starých parních lokomotiv z dávného slavného období nyní vyjíždí jen na krátké trasy pro turisty. "Miluji je. Se svým starodávným oplechováním a proudy páry se staly doslova mojí součástí," říká strojvedoucí po 55 letech služby na dráze, který je jedním z největších syrských odborníků na parní lokomotivy. V současnosti se využívají jen některé úseky, které mají už jen lokální význam. Pro oblast Blízkého východu je totiž příznačné, že funkci železnice převzaly jiné druhy dopravy (ropovody, dálková silniční doprava).

 Zdroj: ČT, Amusingplanet.com, Thehejazrailway.com