Raketa: Nejpokročilejší lokomotiva své doby. Inovace ji katapultovaly na vrchol

První moderní lokomotiva s trubkovým kotlem a umělým tahem byla sestrojena v roce 1829. Raketa byla parní lokomotivou, při jejíž konstrukci použil Robert Stephenson převratné kousky. Stala se vzorem parních mašin v následujících 150 letech.

Robert Stephenson nebyl jediným autorem Rakety

Robert Stephenson není považován za jediného autora této moderní parní lokomotivy. Na jejím vývoji se rozhodně podílely ještě další osoby. Robertův otec George Stephenson už dříve navrhl několik lokomotiv, které však nebyly tak dokonalé jako Raketa. Tento úspěšný technik a mechanik projektoval první veřejnou železniční trať pro dopravu osob na světě, ta byla uvedena do provozu v roce 1825. Jeho syn Robert byl vyslán na pracovní stáž do Jižní Ameriky a po návratu z ní působil jako výkonný ředitel společnosti Robert Stephenson and Company. Zde byl pověřen navrhováním a výrobou nových lokomotiv.

Robert Stephenson byl v častém kontaktu se svým otcem, který v té době žil v Liverpoolu, a pravděpodobně se inspiroval jeho návrhy. Navíc další osobou, která měla významný podíl na konstrukci lokomotivy, byl Henry Booth, pokladník Liverpool and Manchester Railway, který navrhl Robertu Stephensonovi použití vícetrubkového kotle.

Raketa: Jednoduchá expanze na mokrou páru

Raketa byla dvounápravová lokomotiva s jedním hnacím a jedním běžným dvojkolím, s dvojčitým parním strojem s jednoduchou expanzí na mokrou páru. Byl zde použit vícetrubkový kotel, který je účinný a efektivní pro přenos tepla mezi spalinami a vodou. Předchozí kotle měly pouze jednu trubku obklopenou vodou. Navíc v lokomotivě Rocket byl použit válcový kotel s 25 měděnými kouřovými trubkami o průměru 75 mm.

Ve srovnání s předchozími řešeními tak výrazně vzrostla výhřevná plocha kotle, a tím i množství vyvinuté páry. Také se u zkoušky řešila otázka hmotnosti. Zejména hmotnost taženého vlaku neměla být větší než trojnásobek skutečné hmotnosti lokomotivy. Stephenson si byl vědom, že je třeba bez ohledu na velikost dříve úspěšných lokomotiv, upřednostnit rychlou, lehkou lokomotivu pouze s mírnou tažnou silou. Když se bavíme o zkouškách, je dobré připomenout, že Raketa vyhrála zkoušky lokomotiv. Porazila čtyři další a jako jediná úspěšně dokončila zkoušky. 

Raketa s geniálními konstrukčními prvky

Raketa měla dva válce nakloněné do úhlu 35° stupňů z vodorovné polohy. Oproti tomu většina předchozích typů lokomotiv měla válce umístěné svisle, což způsobovalo nerovnoměrný kymácivý pohyb. Písty působily přes klikový mechanismus na hnací kola o průměru 1,4 m. Kola běžného dvojkolí měla průměr 0,76 m.

Ačkoliv byla Raketa konstrukčně skvělou mašinou, byla již v roce 1830 přestavěna tak, aby byly válce umístěny do téměř vodorovné polohy se sklonem 8°. Dále bylo osazeno nové topeniště, dýmnice, železná kola běžného dvojkolí a další úpravy. Lokomotiva také dostala nový tendr. Takto upravená Raketa věrně a bez problémů sloužila až do roku 1862. 

Nutno také podotknout, že i když Raketa nebyla první parní lokomotivou, byla první v něčem jiném. Spojila několik inovací, které vytvořily nejpokročilejší lokomotivu své doby. Je to nejslavnější příklad vyvíjejícího se designu lokomotiv a stala se vzorem pro většinu parních strojů v následujících 150 letech. 

A co je s ní teď dál. Podle dostupných informací byla Raketa do roku 2018 vystavena ve Science Museum v Londýně, poté byla krátce vystavena na místech po celé Velké Británii, nakonec v National Railway Museum v Yorku. Od roku 2023 sídlí v Locomotion Museum v Shildonu.

Zdroj: sciencemuseumgroup.org.uk; The Guadian