Popřel fyziku i gigantické konstrukce: Šílený vlak balancoval na tenké oceli

Žádné masivní mosty ani gigantické betonové pilíře. Jen jedna tenká ocelová tyč, na které balancuje futuristické monstrum připomínající trup letadla. V šedesátých letech se v americkém Kansasu zrodil projekt, který vypadal jako z jiného světa.

Když se řekne „monorail“, většině lidí se vybaví elegantní dráhy v asijských městech nebo atrakce v Disneyho zábavních parcích. Jenže existuje kapitola železniční historie, která tuto představu posouvá ještě o kus dál – až na hranici sci-fi.

V šedesátých letech se v americkém Kansas City pustila trojice nadšenců do projektu, který měl změnit způsob cestování ve městech. Louis E. Swinney, jeho bratr Ernest a přítel Harry Ferreirazačali s testováním jednokolejnicové dráhy (monorail) na jednom z dvorků v okolí 42. a Metropolitan Avenue.  

Podle Ferreiry a bratrů Swinneyových nebylo pro fungování monorail vlaku třeba využívat široký nosný trám ani rozměrné podvozky. Stačila jedna tenká kolejnice a speciální zařízení, které dnes najdeme takřka v každém mobilním telefonu – tím zařízením byl gyroskop. A tak vznikl prototyp s názvem Gyro-Dynamics. 

Dvorek v Kansasu zrodil první prototyp monorailu  Louis Swinney už od roku 1948 přemýšlel, jak dosavadní koncepty monorailu zjednodušit. Vadilo mu, jak byly existující systémy robustní a konstrukčně složité. Napadlo ho proto, že namísto budování masivních nosníků zkusí pro zkrocení gravitace využít fyzikální trik.  Testovací monorail vlak dokázal díky gyroskopu udržovat rovnováhu i na tenkém kusu oceli podepřeném dřevěnými sloupky. To vše bez kolébání či nebezpečného naklánění. Vzhled vozidla přitom přesně zapadal do dobových vizí budoucnosti, které byly inspirované tehdejšími proudovými letouny – zaoblené tvary a plechové „ploutve“ na zádi. 

Gyroskopický systém a bezpečnostní kolečka 

Uvnitř kabiny se skrýval zmíněný gyroskopický systém, který byl inspirovaný starším prototypem britského vynálezce Louise Brennana. Gyroskopy pracující ve vysokých otáčkách držely vozidlo ve stabilní poloze. Swinney však přišel s úpravou – doplnil gyroskop o závaží, které vyrovnávalo asymetrické zatížení. To by se hodilo například při nesourodém rozmístění pasažérů. Swinney tím odstranil jeden z hlavních problémů Brennanova původního systému.  Trojice vynálezců měla sice při vytváření Gyro-Dynamics monorailu hlavu v oblacích, ale uvažovali také realisticky. Pro větší bezpečnost proto vybavili prototyp i záložními postranními kolečky, která se mohla vysunout a sevřít nosník v případě výpadku energie nebo při odstavení na noc. 

Monorail – velká vize, která předběhla dobu? 

Ferreira a bratři Swinneyovi uspořádali řadu úspěšných demonstračních jízd, o kterých s nadšením informoval dobový tisk. Prototyp Gyro-Dynamics se však nikam dál neposunul. Chyběli investoři i politická vůle k prosazení nové dopravní technologie v době, kdy v USA kralovala auta. Navíc, přiznejme si, že představa každodenního cestování vlakem na tenkém kusu oceli nezní jako ideální způsob dopravy.  Přesto se na systém úplně nezapomnělo. Jedním z nejvěrnějších zastánců zůstal Wes Neal, který dokonce Ferreirovi a Swinneyovým poskytl svůj dvůr jako další testovací zázemí. Neal, který zemřel v roce 2024 ve věku 96 let, vlastnil a provozoval kultovní Boulevard Drive-In Theatre v Kansas City. Až do své smrti byl přesvědčen o tom, že gyroskopický monorail nebyl slepou cestou, ale velkou vizí, která předběhla svou dobu. 

Podle posledních informací od Neala je malý prototyp z dílny tří nadšených vynálezců stále kdesi uskladněný v původním stavu. Možná čeká na dalšího vynálezce, který se nechá znovu inspirovat a vytvoří monorail pro nové století. Jen si představte třeba gyroskopickou tramvaj, která brázdí zákruty z Chotkových sadů až na Malostranské náměstí. 

Zdroje: The Monorail Society, Catskill Archive