foto: Picryl / Polský národní digitální archiv/ Útok německých vojáků na vojenský vlak na trase Moskva - Smolensk
Měla to být blesková akce. Hitler považoval Stalinovu říši za "kolos na hliněných nohách". Jenže se přepočítal. Přestože Němci na východě rozjeli monstrózní železniční mašinérii s tisíci novými lokomotivami, ruská zima a zničené koleje nakonec jejich plány definitivně zmrazily.
Během druhé světové války byla role vlakové dopravy nezastupitelná. Před zahájením velkolepé operace Barbarossa musel Hitler připravit železniční půdu v Polsku, znásobit německý vozový park a následně konstantně přestavovat zaostalé sovětské tratě.
Za druhé světové války měla železnice nenahraditelný logistický význam. Svoje o tom věděli Němci, kteří by bez železnice pomalu nemohli ani zahájit neslavně slavnou operaci Barbarossa. Před tažením do SSSR museli modernizovat tisíce kilometrů trati a vyrobit nespočet nových lokomotiv. Dvě hlavní vlaková seřadiště na sovětsko-německé hranici Němci vybudovali nedlouho po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop, první u Brestu Litevského, druhé v Přemyšlu. Obě později fungovala jako klíčové železniční uzly při postupu na východ.
Přes Polsko vlakem do Sovětského svazu
Zásadní investice museli Němci „nasypat“ do polské železnice. Přes Polsko se totiž měla po kolejích přepravovat jak armáda, tak i velké množství materiálu. Akce s názvem Program Otto běžela od poloviny roku 1940 a jeho výsledkem bylo zdvojnásobení kapacit polských železnic. Od října do května 1941 bylo do práce nasazováno v průměru 30 000 mužů denně, včetně válečných zajatců.
Už v lednu 1941 bylo opraveno 8 500 km tratí na polském území a asi 60 % prací už bylo hotových. V polovině června už byl Program Otto oficiálně u konce. Po osmi měsících práce byla kapacita polské železnice zvýšena z 84 souprav denně na 220. Stalin si samozřejmě německé aktivity v sousedním Polsku všiml, nijak se jí ale nezatěžoval. Nevěřil, že by Hitler zradil jejich pakt o neútočení. Němci už přitom od začátku roku 1941 intenzivně přesouvali náklad i vojáky směrem na východ. Celkem se po železnici mělo přepravit 141 divizí.
Psali jsme
Železniční tunely kousek za Tišnovem se za druhé světové války proměnily v přísně utajovaný podzemní komplex Diana. V nelidských podmínkách…
Kromě mohutné výstavby a modernizace tratí bylo potřeba zajistit i dostatek vlakových souprav. Na počátku čtyřicátých let byl německý vozový park výrazně omezený, Hitlerova říše měla k dispozici míň lokomotiv než před první světovou válkou. Proto si železnice objednala výrobu 6 000 nových robustních lokomotiv řady 50, určených do válečného provozu.
Invaze do SSSR nešla podle plánu
Operace Barbarossa měla být v Hitlerových představách u konce do šesti týdnů. Původní blesková akce se ale záhy proměnila v opotřebovávací válku a Němci navíc museli postupovat mnohem dál do sovětského území, než zpočátku zamýšleli. Na místě se Hitlerova vojska převážně přepravovala po silnici, což se v zaostalém SSSR ukázalo jako nešťastná volba. Na prašných cestách měla nákladní auta vysokou poruchovost a Němci neměli kapacity na jejich opravu. Nacistům tak nezbývalo než se opět přesunout na železnici, jejíž výhody byly nesporné. Vlaky pojaly mnohem víc nákladu a byly rychlejší.
Teď už ale Němci čelili vzdoru Sovětů, kteří jim nic nenechali zadarmo. Stalin volil strategii spálené země. Co Němci dobyli, stihli Sověti před ústupem zničit. Pálili celé vesnice, vyhazovali do povětří koleje, stanice i uhelné sklady. Do rukou Němců se dostalo okolo 200 sovětských lokomotiv, potřebovali jich ale násobně víc. Mohli je na frontu dopravit jedině z Německa. Nejdřív ale museli přestavět sovětské širokorozchodné tratě na standardní evropské. To byl program na druhou polovinu roku 1941.
Psali jsme
Věřily, že jedou za prací, místo toho je vlastní stát prodal na smrt. Před 84 lety vyjel z Popradu první transport tisíce mladých dívek,…
Zima jako v Rusku
Jak známo, osudová byla pro Němce v SSSR krutá zima, která je zaskočila nepřipravené. Mrazy nezvládaly ani německé lokomotivy. I když byly upravené pro zimní provoz, v zimě 1941–1942 v Sovětském svazu byly provozuschopné jen na 20 %. Ty neupravené byly v mrazech úplně nepoužitelné. Pomoc Němcům poskytli ukrajinští železničáři, kteří s Rusy příliš nesympatizovali. Složité německé stroje upravili do ruských standardů. Provoz vlaků byl potom sice mnohem nebezpečnější, ale jednodušší. Na jaře to Němci neměli o moc snazší. Tratě se propadaly do bahna nebo je zaplavoval tající sníh. Dokázali však během několika málo měsíců vybudovat přes sto vedlejších přípojných tratí.
Nejvýkonnější byla železnice na sovětském území létě 1943. Většina důležitých tratí byla převedena na normální rozchod a denně Němci na východní frontu vypravili okolo 200 souprav se zásobováním. Na druhou stranu ale sílila aktivita sovětských partyzánů. Přibývaly sabotáže v depech, přímo na trati partyzáni prováděli přes 60 útoků denně.
Nehledě na neslavný výsledek německého tažení do Sovětského svazu byla role železnice pro Němce nenahraditelná. Bez ní by se sotva dostali na hranice SSSR a jak se později ukázalo, vojsko by bez vlaků nefungovalo ani na nepřátelském území.
Zdroje: zelpage.cz, dailymotion.com