foto: Wikimedia Commons / Public Domain /Tunel Turček je najkratší železničný tunel na Slovensku.
Mrknete a jedete dál. Slovenské koleje skrývají kuriozitu, nad níž zůstává rozum stát: oficiálně nejkratší železniční tunel celé sítě. Za touhle anomálií se ale skrývá fascinující, takřka detektivní příběh inženýrského boje s nelítostným horským terénem 19. století.
Vlak do něj vjede a takřka vzápětí je venku. Turčeský tunel u Kremnických Baní dosahuje délky jen zhruba 37,7 metru. Přesto jde o plnohodnotný železniční tunel, který Železnice Slovenskej republiky vedou jako vůbec nejkratší na celé své síti. Hned v úvodu se přirozeně nabízí otázka: Proč stavitelé zkrátka nevedli koleje okolo skaly? Odpověď vězí v terénu, prudkém spádu a specifických postupech tehdejšího stavitelství 19. století.
Malý tunel na náročné trati
Pokud cestující nastoupí do vlaku na trase mezi Zvolenem a Diviakmi, dost možná si jeho existenci ani neuvědomí. Souprava na okamžik zmizí v přítmí a během několika vteřin se opět vynoří na denním světle. Turček je natolik krátký, že jeho průjezd působí spíše jako nepatrná pauza v jízdě než jako průjezd opravdovým železničním tunelem.
ŽSR ho ve svých materiálech oficiálně evidují jako nejkratší železniční tunel na vlastní síti. Nachází se na trati č. 171 Zvolen – Diviaky, konkrétně mezi stanicemi Kremnické Bane a Horná Štubňa. Turček však nelze vnímat izolovaně. Je nedílnou součástí dráhy, která se řadí k technicky nejfascinujícím horským úsekům Slovenska. Trať křižuje Kremnické vrchy, kde se její budovatelé museli vypořádat s členitým reliéfem, prudkými svahy a výraznými výškovými rozdíly.
Železniční trať Zvolen – Diviaky byla slavnostně uvedena do provozu 12. srpna 1872. V té době představovala klíčovou tepnu, jež měla propojit střední Slovensko s ostatními částmi tehdejší železniční sítě. Na trase vznikla celá řada tunelů, které byly v porovnání s dnešními megastavbami poměrně skromné. Turček mezi nimi vyčnívá takřka jako kuriozita. A právě zde se rodí příběh, jenž tomuto místu dodává na jedinečnosti.
Psali jsme
Měla to být blesková stavba, která za první světové války napojí zapadlé město na svět. Dnes z rekordní slovenské železnice nezbylo téměř…
Proč vůbec razit 37metrový tunel?
Dnešní optikou by se mohlo zdát nejsnadnější skálu jednoduše objet. Jenže dráha si nemůže diktovat směr a sklon s takovou lehkostí jako silniční komunikace. Kolej vyžaduje plynulou geometrii trasy, a pokud se staví v horském terénu, může i zdánlivě banální vyhnutí překážce znamenat neúměrné prodloužení trati, ostřejší stoupání či komplikované oblouky. Tunel proto nepředstavoval zbytečný luxus; naopak se ukázal jako nejefektivnější způsob, jak vést trať přes konkrétní skalní masiv bez nutnosti razantních prostorových úprav.
Turček navíc zdaleka není jen prostou rovnou dírou ve skále. Dle drážní dokumentace je zasazen do klesání o sklonu 16 promile a současně do levotočivého oblouku o poloměru zhruba 275 metrů. Vznikl tedy v úseku, kde se stavitelé museli popasovat s kombinací náročného terénu, podélného sklonu i směrového vedení. Během samotného ražení se navíc měnilo i geologické podloží.
Zatímco ze strany Kremnických Baní se tunel razil v trachytu, na turčanské straně narazili dělníci na pískovec. Podobné litologické zlomy dokázaly v dobách pionýrské výstavby drasticky ovlivnit technologie ražby i způsob zajištění klenby. Dnes si při mžikovém průjezdu vlaku málokdo uvědomí, kolik lidského úsilí bylo zapotřebí k tomu, aby se železnice tímto horským reliéfem vůbec prodrala.
Psali jsme
Gotthardský úpatní tunel, nejdelší a nejhlubší železniční stavba planety, slaví deset let od svého otevření. Podzemním labyrintem projede ročně nepředstavitelných…
Turček, Čremošniansky tunel. Souboj dvou extrémů
Fascinujícím rysem Turčeka je rovněž kontrast s druhým pólem slovenských železničních rekordů. Zatímco tento tunel nedosahuje ani 38 metrů, Čremošniansky tunel na trati Banská Bystrica – Dolná Štubňa měří úctyhodných 4 697 metrů a řadí se k nejdelším na Slovensku. Rozdíl je propastný. Do Čremošnianskeho tunelu vjíždí vlak na dlouhé minuty.
U Turčeka má cestující naopak pocit, že se tunel objevil a vzápětí rozplynul dřív, než ho stihl vnímat. Právě tato disproporce tvoří z dějin slovenských železnic nevšední kapitolu. Na jedné a téže trati tak mohly existovat stavby s diametrálně odlišným měřítkem i posláním, z nichž každá reagovala na unikátní výzvu krajiny.
Turček nepatří k turistickým cílům typu velkých historických staveb, nenabízí kilometry podzemních chodeb ani monumentální portály. Jeho hodnota tkví v pravém opaku. Je hmatatelným důkazem, že v železničním stavitelství občas stačil zcela miniaturní zásah k vyřešení palčivého problému. Třicet sedm metrů sice zní jako zanedbatelná kvóta, avšak pro dráhu to mohl být předěl mezi plynulou tratí a neřešitelnou labyrintovou obklikou.
Kolejový svršek si totiž žádá nejen prostor, nýbrž i patřičný sklon, poloměry křivek a bezpečné směrové vedení. Tunel Turček rozhodně nevznikl proto, aby se kdokoli chlubil rekordy – v éře jeho vzniku nikdo netušil, že o sto padesát let později bude jeho největším lákadlem právě subtilní délka.
Nejkratší, avšak nepostradatelný
Dnes zůstává Turček tichou součástí tratě, po které křižují soupravy mezi středním Slovenskem a Turcem. V historických záznamech však dál drží primát. A tak zatímco u gigantických tunelů žasneme nad kilometry, Turček ztělesňuje opačný extrém: tunel nemusel být dlouhý na to, aby měl hluboký smysl.
Někdy stačilo protnout jedinou skalní bariéru. A když se dnes vlak na trati Zvolen – Diviaky na pouhých pár vteřin oděje do tmy, pasažér si možná ani neuvědomí, že právě překonal slovenský železniční rekord. Turček je krátký takřka neuvěřitelně a právě v tom tkví kouzlo jednoho z nejpozoruhodnějších miniaturních příběhů slovenských kolejí.
Zdroje: Železnice Slovenskej republiky – Naj železničné tunely, ŽSR – História železníc: Železničná technika a tunely, Rail.sk – Tunely na trati 171, Noviny.sk – Železničné tunely na Slovensku