Železniční velikáni: Šéf, který sáhl po holi, aby udržel disciplínu. Kdo byl Emil Škoda?

Škodovy závody jsou slavnou značkou známou po celém světě. Odhalujeme tajemství osobního a pracovního života Emila Škody. Muže, který se stal synonymem úspěchu českého průmyslu!

Je listopad roku 1839 a my se nacházíme v Plzni, která je již více než 300 let nedílnou součástí Rakouského císařství. Právě zde, na západě Českého království, se narodí Anně Říhové a lékaři Františku Škodovi syn, kterému dají jméno Emil. V Plzni ale mladý Emil dlouho nesetrvá. Po smrti jeho matky Anny se uchýlí celá rodina do Chebu, kde bude Emil studovat gymnázium. Tradici své rodiny se bude Emil od mala vymykat. To vyvrcholí jeho odchodem do Prahy, následně do Karlsruhe, kde bude studovat polytechniku.

Jde ale i jiným směrem a pokouší se nabrat zkušenosti i v armádě. Roku 1859 odejde jako dobrovolník na Apeninský poloostrov, kde bojuje za Rakousko proti spojeným vojskům Francie a Sardinie. Z války si odnese nejen nespočet zkušeností, ale také chronické onemocnění žaludku, které jej bude trápit po zbytek života.

Co se týká prvních praktických zkušeností v oblasti techniky, tak ty získá v Saské Kamenici a Brémách.  Tam bude pracovat ve strojírenských závodech. Právě Brémy se však v prusko-rakouské válce roku 1866 připojí na stranu Pruska a na problémy je zaděláno. Emil je tak ze svobodného města Brémy jakožto občan nepřátelského státu vypovězen. Nezbývá mu nic jiného, než se vrátit zpátky domů.

Využij každé příležitosti

Doma mu nahrají do karet kontakty jeho otce, který mu domluví zaměstnání ve Valdštejnských strojírnách v Plzni. Tam nastoupí na pozici vrchního inženýra. Jedná se o pozici, o které by mohl jen málokterý 27letý vystudovaný inženýr vůbec snít. Ač toto místo získá Emil i díky vlivu svého otce, bude si počínat znamenitě. Zaslouží se o rozvoj strojíren, pro které získá řadu významných zakázek. Mimo jiné i zakázku pro Severní dráhu císaře Ferdinanda, největší železniční projekt na území Předlitavska. Jen o 3 roky později se objeví nová velkolepá příležitost. Rod Valdštejnů se rozhodne své plzeňské strojírny prodat. Emil proto dlouho neváhá, chopí se příležitosti, využije rodinné jmění a strojírny koupí.

Z Valdštejnské strojírny se tak stanou Škodovy závody. V následujících letech se Emil rozhodne strojírny přestavět. Začne budováním slévárny, kovárny a dalších nezbytných zařízení, čímž učiní z relativně malé strojírny s několika desítkami zaměstnanců kolos, pro který bude pracovat okolo 4 000 dělníků.

Emil nové továrně zcela propadne, v práci bude trávit veškerý čas. To vyvrcholí tím, že si pronajme pokoj několik minut od podniku, aby se nemusel zdržovat zdlouhavými cestami. Bez zajímavosti není ani to, že majitelem tohoto bytu bude zámožný majitel takřka 200 koní, který svádí vytrvalý boj o cestující se stále se rozrůstající železnicí. 

Závody budou vyrábět vše, od vybavení do cukrovarů a pivovarů, přes hornické a hutnické výrobky, později až po zbraně. Značka SW (Skoda Worke) se stane v technickém odvětví synonymem spolehlivosti.  Z úplného workoholismu Emila vymaní až svatba. Ožení se s Hermínou, dcerou majitele bytu, který si Emil pronajímá. Vysoké věno, které Emil získá, pomůže jeho podniku překonat ekonomický propad, který Evropu postihne po krachu na Vídeňské burze roku 1873.

Mou láskou je má práce

Navzdory tomu, že bude mít s Hermínou 4 děti, nebude jim věnovat nějakou zvláštní pozornost. Jediné dítě, na kterém mu doopravdy záleží, jsou jeho závody. Výchovu tak ponechá na manželce a především na německé chůvě, kterou Hermína vybere. Když už Emilovi zbyde nějaký volný čas, tráví  ho buď na honech se svým psem Čertem, nebo studiem historických děl.

Po dosažení padesátého roku života se u Emila začnou stále výrazněji projevovat důsledky duševního
a tělesného vypětí. Vyčerpávat ho budou mj. i spory s velením armády, při kterých se bude snažit prosadit své nápady, které by pak sám mohl realizovat. Trápit ho budou rozhazovační příbuzní. On sám má rysy Harpagona a přílišné utrácení je zkrátka něco, co nedokáže přenést přes srdce. Nervové vypětí povede ke stále větší prudkosti v Emilově chování. Když si hrubým odmítnutím nabídky na povýšení do baronského stavu výrazně pohorší ve vládních kruzích, je jasné, že to nejlepší má již za sebou.

Na sklonku jeho života, v roce 1899, se nakonec stane členem vídeňské panské sněmovny a držitelem několika vyznamenání. Po tomto jmenování bude nucen na nátlak bank, které postupně přebírají vůdčí roli na trhu, přeměnit svůj stále rostoucí podnik v akciovou společnost, v níž se stane držitelem 55 % akcií, prezidentem a generálním ředitelem. Tuto přeměnu milovaného dítěte může Emil jen stěží rozdýchat. Zúčastní se ještě 3 zasedání správní rady a více již nestihne.

V srpnu roku 1900 vydechne naposledy při cestě vlakem z lázní Gastein. Honosného pohřbu v Plzni se zúčastní většina pracovníků jeho továrny. Tělo bude uloženo k věčnému odpočinku v zasklené rakvi v hrobce na Mikulášském hřbitově. Hrobku roku 1903 ozdobí náhrobek s bronzovým nápisem „Emil Ritter von Skoda“, dílo italského sochaře Raffaella Romanelliho.

Zdroje: Edu.techmania.cz; iDnes.cz;