foto: Wikimedia commons / CC BY-SA 4.0/Rekonstruovaný vlak Štefánik na bratiskavském nádraží
V obraně před nacistickým Německem Čechoslováci několikrát nasadili na trať improvizované obrněné vlaky. Všechny vlaky byly poslepované z materiálů a zbraní, které zrovna byly po ruce.
V meziválečném období měla československá armáda v arsenálu šest obrněných vlaků. Tehdejšímu Ministerstvu národní obrany to nepřišlo jako dostačující počet, a tak pro případ válečného konfliktu plánovalo operativně dostavět dvanáct dalších pancéřových vozů. Nové vlaky měly být provozuschopné za pouhé čtyři dny po vyhlášení mobilizace.
Bylo ale potřeba ověřit, zda by takový koncept skutečně fungoval. V roce 1937 byla tímto úkolem pověřena posádka v Košicích. Měla postavit cvičný pancéřový vlak a budoucí velitel improvizovaného obrněného vlaku se měl procesem seznámit, aby v případě nouze věděl, jak postupovat. Jenže cvičná stavba byla naplánovaná až na září 1938, což se ukázalo jako příliš pozdě.
Psali jsme
Spojené státy po druhé světové válce, potřebovaly lokomotivu, která by utáhla armádní techniku i civilní náklad po zdecimované evropské…
Do plánů československé armádě hodila vidle Mnichovská dohoda a s vyhlášením mobilizace muselo být zkonstruováno a nasazeno bezodkladně všech dvanáct pancéřových vozů. V letech 1938 a 1939 improvizované obrněné vlaky přispívaly k zajištění klidu v našem pohraničí.
Slovenské národní povstání s posilou pancéřových vlaků
Svou roli sehrály improvizované obrněné vlaky i během Slovenského národního povstání na podzim 1944. Měly kompenzovat nedostatek těžkých zbraní pro povstalecké jednotky. Během povstání Slováci nasadili celkem tři opancéřované vlaky, pojmenované po M. R. Štefánikovi, T. G. Masarykovi a spisovateli Hurbanovi.
Všechny v boji čelily nacistickým útokům a všechny jim nakonec podlehly. Němci rychle postupovali, proto povstalečtí vojáci znehodnotili zbraně na soupravách a samotné vlaky nechali na pospas nacistům. Dodnes se zachoval jen jeden kulometný a jeden tankový vůz. Prvně jmenovaný byl dlouho k vidění v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici, tankový vagon stál železničních dílnách ve Zvolenu.
Psali jsme
Měl to být pozemní ekvivalent zaoceánských parníků. Adolf Hitler si vysnil monstrózní soupravy Breitspurbahn, které by měly vlastní kina, sauny a v zavazadlových…
V roce 2010 prošly oba vozy renovací a doplnily repliku soupravy Štefánik. Ta si na Slovensku užila několik slavnostních jízd a od roku 2014 je k vidění ve Skanzenu těžké bojové techniky v Banské Bystrici.
Stavba pancéřových vlaků pod časovým tlakem
Konstrukce improvizovaných obrněných vlaků v roce 1944 probíhala ve městě Zvolen nedaleko Banské Bystice, v pomyslném centru železniční sítě. K jejich stavbě vojáci použili běžně využívané vagony, jen jim zesílili stěny fošnami a pytli s pískem. Clony z řetězů potom sloužily pro ochranu topiče a strojvůdce. Pro výzbroj vlaků povstalecká armáda využila mimo jiné i nepojízdné tanky. Do role tahounů pancéřových vlaků byly zvoleny lokomotivy řady R-320, opancéřované kotlovým plechem. Zbytek soupravy tvořil předběžný vůz, dva tankové vozy a kulometný vůz.
Označení improvizovaný pancéřový vůz je skutečně trefný, jeho stavba totiž probíhala bez jakéhokoliv projektu. Na kreslení výkresů nebyl čas, takže veškeré problémy při stavbě se řešily operativně. Přípravu lokomotiv řídil dílovedoucí, který za sebe neměl náhradu, takže celou dobu pracoval na dvě směny. Cílem bylo předat vlaky vojákům co nejdřív, takže se pracovalo téměř nepřetržitě a na výrobě se podíleli takřka všichni zaměstnanci zvolenské lokomotivky.
Podoba a funkce jednotlivých vagonů
Předběžný vůz jel v čele soupravy a sloužil k ochraně vlaku při zaminování trati. Byl to upravený plošinový vůz a před vlakem ho tlačila asi tři metry dlouhá oj. Předběžný vagon měl aktivovat miny a jiné nástrahy na kolejích, a současně vezl materiál a nářadí k opravě trati.
Psali jsme
28. října si spolu s výročím vzniku samostatného Československa připomínáme i řadu státníků, v čele s prvním prezidentem Tomášem…
Následoval dělový vůz, vyzbrojený lehkým kanonem ráže 8 cm pro čelní palbu a dvěma těžkými kulomety na bočnicích. Kromě toho sloužil jako velitelský, velitel měl pro lepší výhled k dispozici prostý zrcátkový periskop. Tankový vůz byl tvořen, čím jiným než tankem. Na plošinovém vagonu se vezl nepojízdný tank s pancéřem v podobě plechů přivařených kolem dokola. Kormě kanónu měli vojáci na tankovém vagonu k dispozici řadu kulometů, včetně několika pro protivzdušnou obranu. Další kulomety měli obsluhovali vojáci z kulometného vozu.
Posádka uvnitř vagonů byla chráněná obložením z fošen a trámů a zvenku kotlovým plechem. Mezery byly vysypány štěrkem. Ve všech vagonech byly i nouzové výlezy v podlaze a nouzová brzda. Jednotlivé vozy mezi sebou komunikovaly přes polní telefony, speciálním elektrickým zvonkovým zařízením a parní píšťalou.
Zdroj: rotanazdar.cz