..........jpg)
foto: warfarehistorynetwork.com/Zničený železniční most na italské řece Po u Borgoforte po leteckém útoku
Když nálet proměnil cisternový vlak v ohnivé inferno, musel nadporučík Hahn k extrémně riskantní záchraně donutit italského strojvedoucího i váhající dělníky. Přečtěte si fascinující příběh z roku 1944 o odvaze a improvizaci, kde o záchraně paliva nakonec rozhodlo obyčejné páčidlo.
V historii druhé světové války najdeme momenty, kde se technická fascinace železnicí střetává s krutou realitou fronty. Jeden z takových příběhů, publikovaný na serveru vlaky.net nás zavádí do dubna roku 1944 na italskou trať Florencie – Arezzo. Hlavní postavou je nadporučík Karl Eugen Hahn, který se stal svědkem i aktérem dramatického útoku na cisternový vlak. Půvpdní text vychází z překladu nebo parafrází jeho vlastních zápisků, které si jako nadšený „šotouš“ (jak ho autor článku trefně nazval) vedl i během války.
Psali jsme
Uprostřed pouště leží jedno z nejbizarnějších vlakových pohřebišť světa. Místo, kde čas a rez píší konec legendy.
Technické úskalí: Italská „třífázovka“
Abychom pochopili složitost tehdejší situace, musíme se podívat na specifika italské železniční sítě. Ta byla unikátní svým třífázovým systémem napájení (3600 V, 16 2/3 Hz). Jak uvádí text, tento systém vyžadoval dva trolejové vodiče nad kolejí, což z lokomotiv dělalo stroje s netypickými dvěma sběrači vedle sebe.
Pro německé jednotky to však znamenalo logistickou noční můru. Troleje byly křehké a snadno zranitelné leteckými útoky. Navíc Itálie trpěla nedostatkem výkonných parních lokomotiv. Právě tyto faktory sehrály roli v dubnovém incidentu u stanice Figline.
Psali jsme
Máte platný lístek, ale revizor si prostě „přetočí hodinky“, aby vás mohl zkásnout. Přesně to zažila mladá žena v pražském metru. Dopravní podnik…
„Mašina do pekla hořících cisteren“
Dramatický příběh začíná telefonátem zmateného přednosty stanice. Nadporučík Hahn byl požádán o okamžitou pomoc při záchraně vlaku s benzinem, který se stal terčem spojeneckých letců. “Najednou jsem zaslechl pronikavé vyzvánění telefonu. Byl to německý přednosta sousední stanice Figline, který urychleně požadoval lokomotivu, aby odtáhl přední díl hořícího vlaku s benzinem, rozstřílenou neprovozní parní lokomotivu a stejně tak jednu elektrickou lokomotivu. Bylo nutno okamžitě něco udělat, neboť oheň se rozšiřoval z vagonu na vagon,” popisuje dramatické okamžiky.
Hahn ve svých vzpomínkách barvitě popisuje i okamžik, kdy pod hrozbou donutil italského strojvedoucího k riskantní jízdě: „Donutil jsem jednoho italského strojvedoucího, aby jel s mašinou do pekla hořících cisteren. Nepřátelští útočníci byli stále ještě ve vzduchu a palubními zbraněmi odstřelovali odstavené vagony, bomby jim už zjevně došly...“ Cesta k cíli připomínala hru na kočku a myš. Aby se vyhnuli pozornosti stíhačů, museli využívat každého stínu budovy či stromu. Když dorazili na místo, naskytl se jim pohled na obří sloup černého kouře, který popisují jako „tvar hřibu zastiňující svítící slunce“.
Psali jsme
Čtvrteční dopoledne v centru metropole poznamenaly policejní manévry. Kvůli nálezu podezřelého zavazadla u stanice metra Florenc musela policie…
Boj o 40 000 litrů paliva
Zatímco se personál snažil zachránit nepoškozené vagony, museli čelit další vlně náletů. Poté, co stíhačům došla munice, začal skutečný boj s technikou. Mezi plameny zůstaly uvězněny dvě plné cisterny s 40 000 litry benzinu.
Hahn popisuje bezvýchodnost situace, kdy elektrická trakce selhala kvůli strhanému vedení a parní lokomotiva byla rozstřílená. Jedinou možností bylo ruční odtlačení vagonů. Text zdůrazňuje extrémní podmínky: Ložiska vagonů byla rozžhavená a nápravy „zakousnuté“, kolejnice byla zlomená po zásahu úlomkem bomby, což znesnadňovalo jakýkoliv pohyb. Svědek v textu přiznává, že „vstoupit mezi cisternu a vedle stojící hořící vůz bylo čiré bláznovství“.
Psali jsme
V roce 1949 plzeňská Škodovka přivedla na svět novou, na svou dobu mimořádně výkonnou parní lokomotivu. Červený vlak s přezdívkou Rudý ďábel…
Zázrak s páčidlem
I přes varování kolegů a neochotu místních dělníků se Hahnovi podařilo díky „ostrému příkazu a výhrůžek“ zorganizovat záchrannou skupinu. Za pomoci páčidel a nesmírné fyzické námahy dokázali odpojit hořící trosky a odtlačit drahocenný náklad do bezpečí. „Nezbylo nic jiné, než oba přední hořící vagony alespoň 20 metrů ručně odtáhnout, a tím ty nepoškozené ochránit. K tomu byli potřeba lidé a páčidla,” popisuje s tím, že před tím byla situace velmi nasazená.
„Pokus oba vagony odsunout selhal. Ložiska byla od ohně rozžhavená a nápravy zakousnuté. Zadní vagon kromě toho šlehal stále většími plameny, v jeho blízkosti se horkem sotva dalo vydržet. Ke vší smůle se také ukázalo, že kolej bezprostředně před prvním vagonem byla zlomená. Zřejmě ji trefil úlomek bomby. Rozchod tak byl trochu těsný, obruč kola se vtlačila,” popisuje a dodává, že se podařilo za nesmírné námahy roztlačit nejpřednější vagon, který se po rozposunování tam a zpět přehoupl přes poškozenou kolej. Jak uzavírá původní text, to, že operaci nakonec zvládli bez výbuchu a ztrát na životech, považoval sám Hahn za malý zázrak.
Zdroj: vlaky.net